Občas se někdo zeptá na nějaké to cestovní „nej“ a obvyklou zábavou jsou nejdivnější nebo nejodpornější věci. A tak jsem zapátral v archivních fotkách v telefonu a zavzpomínal na rok 2023, kdy jsem u Turína hledal velké nákupní středisko, které bylo jedno z mála míst v Itálii, kde má Starbucks svou provozovnu. Výsledkem bylo právě takové „nej“. Ochutnal jsem neodpornější kávu, jakou jsem kdy měl.
Starbucks uvedl na trh kávu s označením oleato začátkem roku 2023. I když se inovativní káva prodávala jen v Itálii a v USA, tato novina se dostala i k nám do Česka. Já jsem o tom slyšel v rádiu (asi to byl Kiss). A dost mne to zaujalo. Oleato znamená, že se do kávy přidá olivový olej. Kávu mám rád a olivový olej zrovna tak. Dokonce moje zvědavost zašla tak daleko, že jsem si jednoho dne doma udělal ranní kávu a zkusil do toho tu lžíci oleje dát. Výsledek za moc nestál, ale dost urychlil mé zažívání. Asi špatná káva, asi špatný olej, možná obojí nebylo v mém domácím pojetí dostatečně kvalitní.
Oleato vymyslel sám dnes už bývalý šéf Starbucksu Howard Schultz, který na tuhle kombinaci náhodou narazil na Sicílii. Prý byl tak nadšený, že to celé vývojový tým dotáhl až do „sériové výroby“. Oleato vzniklo oficiálně ve dvou variantách. První bylo latte z ovesného mléka a přidaným olivovým olejem, druhá varianta bylo ledové espresso. V Turíně jsem vyzkoušel první možnost.
Tenkrát jsme byli s manželkou na menším turistickém výletě v Turíně a po cestě zpět jsme to vzali oklikou kolem právě proto, abychom (nebo tedy já) mohli zajít do Starbucksu na oleato. Už pracovnice koukala trochu divně, když jsem jí říkal, že to chci, ale na první pohled jsem dostal nápoj vypadající jako normální latte.
Když jsem se přes pěnu propracoval ke kávě samotné, měla na sobě malé mastné tečky, jako tomu bývá v polévce. Takže to fakt bylo ono oleato. Chuť byla zklamání. Byla zvláštně hořkosladká. Těžko se to popisuje, musí se to prostě zažít. Ale o moc se to nelišilo oproti tomu, co jsem si před tím připravil doma. Manželka to odmítala vůbec aspoň ochutnat, takže jsem si tento svůj pokus vypil až do dna. Ještě jsem to ale celé nedopil a už jsem cítil, že se to ve mě začíná poněkud vařit.
Z Turína jsme tenkrát pokračovali k Lago di Garda. Dobře si vzpomínám, že celou tu poměrně dlouhou cestu se mi za volantem nechtělo spát, protože jsme konstantně přemítal, jestli náhodou nebude nutné expresně vyhledat toaletu. Nakonec jsem to ustál, ale nikdy poté už jsem na oleato odvahu neměl. Ani doma, ani v italském Starbucksu. Já vím, říká se, že zážitek má být hlavně intenzivní a je jedno, jestli je pozitivní, nebo negativní. Tohle intenzivní bylo až dost. Bylo to hnusné, ale ne normálně hnusné. Bylo to divně hnusné.
Oleato byla past. Nebylo to odporné na první dobrou. Nalákalo vás to, abyste aspoň trochu vypili. Ale čím více jste toho vypili, tím hnusnější to bylo. Zpětně musím konstatovat, že od té doby jsem takhle odpornou kávu neměl. A patrně ani do tohoto osudového roku 2023.
Rád bych byl na poradě Starbucksu, kde došlo k rozhodnutí, že oleato se bude nabízet zrovna v Itálii. Italové Starbucks rádi nemají. Není se čemu divit, když všude možně jsou kavárny a kavárničky a za euro vám udělá dobré kafe i automat na benzince. A někoho napadne, že právě takovýmto zákazníkům naservírujeme „inovativní kávu s oliváčem“. V jedné diskuzi jsem četl naprosto výstižné hodnocení, podle kterého Starbucks zneuctil dvě v Itálii milované věci jedním vrzem.
Několika italským známým jsem se o oleatu zmiňoval a všichni se pomalu křižovali. Že se to prodávalo zrovna u Starbucksku, to už je ale nepřekvapovalo. Dnes už tenhle omyl nekoupíte. Naštěstí. Divím se, že v Itálii kavárny Starbucksu místní nezačali kvůli téhle kombinaci vypalovat.
A co vy? Máte také nějakou zkušenost s fakt hodně odpornou kávou? Tak se podělte v diskuzi.
Zdroj: autorský text
