Tenhle slovenský hrad měl i výtah, dnes ale prověří vaši fyzičku. Pod hradem čekají buchty a sysli

Jakkoliv je Muránska planina spíše turisty přehlíženým místem, své vyhlášené lokality má. Jednou z nich je Muránsky hrad, který se tyčí vysoko nad městečkem Muráň. Nedaleko odsud se Sysľovisko, což je louka, kde ve velkém řádí sysli. O víkendu tady turisty počítají na tisíce. A pokud se do těchto končin dostanete, určitě nevynechejte vyhlášené místní buchty. Jejich prodejnu najdete celkem snadno. Je to ten mešní dům na rohu, kde se pořád stojí fronta. A pokud tam fronta není, velmi pravděpodobně jsou buchty vyprodané. 

Letmý pohled na mapu může dělat dojem, že Muránsky hrad je celkem blízko, ale není to tak docela pravda. Z Muráně to sem trvá přes dvě hodiny, protože musíte nastoupat více než 500 výškových metrů. Hrad je ve výšce přes 900 m n. m. a z větší části stojí na skále. Vede k němu pouze jediná cesta. Právě jeho poloha byla také základem jeho odolnosti proti všemožným dobyvatelům. Ironií osudu je fakt, že nakonec jeho definitivní zkázu přinesla matka příroda. Jednoho dne trefil blesk muniční sklad, hrad následně vyhořel a obnoven již nebyl. Dnes se tak hovoří o hradu, ale fakticky je to zřícenina. 

Pokud si budete chtít ušetřit čas a vlastní síly, dá se nahoru vyrazit i z Predné hory. Trvá to zhruba hodinu čtyřicet a stoupání bude přijatelnější. A pokud budete chtít ještě o něco pohodlnější cestu, lze využít auto. Musíte si ale vyřídit povolení vjezdu do národního parku, které stojí 20 euro. Cena je vcelku příznivá (ušetříte spousta času i sil), ale problémem je velmi omezený počet povolenek na den. Je tedy potřeba povolenku rezervovat dostatečně dlouho dopředu. Povolenky pro vjezd si pak vyzvednete v infocentru v Muráni. 

Protože jsme se nahoru vypravili s kočárem, využili jsme právě auto. Tím se dostanete až na Veľkú lúku do výšky 887 m n. m. a odsud je to na hrad už příjemná procházka, která se z větší části dá zvládnout i s kočárem. Široká cesta vás přivede k chatě pod hradem, dále už na vás čeká strmější stoupání a schody, takže kočár jsme nechali u chaty. 

K hradu jsme se vypravili s průvodcem. Je to určitě zajímavá možnost, protože tam, kde běžný turista vidí jen ruiny a zbytky nějakých zdí, průvodce vidí příběhy a dokáže vám přesně popsat, co kde původně bylo. Je pak jen na vaší fantazii a představivosti, jak moc se dokážete přenést do minulosti a vidět hrad v jeho původní kráse.

Nejstarší částí Muránskeho hradu je část u vrcholu, kterému se říká Cigánka. Jmenuje se podle nevěrné cigánky, která na hradě pořádala mejdany, zatímco její rytíř byl pryč na výpravách a pak se jednoho dne nečekaně vrátil, svou milou překvapil s jinými pány a z tohoto místa ji hodil dolů. Vrchol je otočený na Muráň a město Revúca. Ostatní části hradu byly později postupně dostavovány, až hrad zabral úplně celý vrchol obehnaný vysokými skalami. 

Jak nám průvodce Roman Vavrek (alias Milovník Muránskeho hradu) během prohlídky řekl, nahoře bylo vlastně všechno. Kromě běžných věcí tu byla i hradní chladnička (díra naplněná ledem), byl tu dokonce i výtah poháněný koňmi a hrad měl (a stále má) studnu, kterou doplňovaly ještě nádrže na dešťovou vodu. Nechyběla kaple, různá sídla nebo dům velitele strážníků. Právě ten jako jediný zůstal ve větší míře zachován a aktuálně prochází rekonstrukcí (dostavbou). Dnes už má střechu a je volně přístupný. Mimochodem, hrad má i dnes dokonce svého jednoho obyvatele, který přespává ve vstupní bráně a který má právě tyto opravy na starost. 

Zajímavé také je, že zde dosud neproběhl pořádný archeologický průzkum. Komplikací je nepřístupnost hradu. Má se za to, že pod povrchem budou schovány ještě další stavby nebo minimálně jejich části. V současnosti je nahoře větší travnatý plácek a naučná stezka kolem dokola, která vás provede celým bývalým komplexem. Vůbec nejhezčí je vyhlídka Cigánka a na opačném konci Východný bastión, což je další vyhlídkové místo. Z Cigánky uvidíte Revúcu, z bastiońu nekonečné lesy národního parku Muránska planina. 

Asi nejlepší představu o hradu vám dá video, které před časem natočil dronem právě Roman Vavrek. Pokud by vás lákalo udělat si něco podobného vlastním dronem, tak to dnes už jednoduše nepůjde. Běžně se tu létat dronem nesmí. Roman si musel vyřídit řadu povolení. Jeho video najdete níže. 

Za vstup na hrad se nic neplatí. Při prohlídce se asi nejdéle zdržíte právě na vyhlídkách. Aktuálně byla dokonce otevřena u vyhlídky Cigánka ještě ferratová část, přes kterou se dostanete na vrcholek, který je kousek před vyhlídkou. Tady dříve bývala předsunutá pozorovatelna. V době naší návštěvy ale tohle místo ještě přístupné nebylo a s děckem bychom tam stejně asi nešli.

Na hradě se konají také různé akce včetně běhu. Rekord z Muráně až sem nahoru prý má zhruba dvacet minut. My jsme sem šli déle a to jsme z větší části jeli autem. Na hradě si každopádně přijdou na své jak milovníci historie, tak i ti ostatní. Výhledy odsud jsou fakt nádherné. 

Pro zajímavost, na rozcestí Veľká lúka je jedno z míst, kde se smí v národním parku přespávat. Samotná louka je rozlehlá travnatá plocha, chovají se zdejší typičtí koně (hucul, karpatský horský kůň) a kdysi tohle místo mělo sloužit také jako letiště. Roman Vavrek přidal i vyprávění o rozsáhlé lesní kalamitě, kdy se pak dřevo stahovalo z okolních lesů právě na tuto louku, pak se posílalo srázem k Dolinskému potoku a následně se tahalo po provizorní železnici do Muráně. 

Cestou zpět jsme se ještě popojeli autem podívat na druhou stranu Veľké lúky, kde jsou ustájení zdejší koně. Jde o plemeno, které bylo vyšlechtěno primárně k práci v lesích a podle toho také vypadá. Koně jsou to velmi statní. Jednou z řady místních atrakcí jsou projížďky na těchto koních po tzv. Huculské magistrále. 

Z rozcestí, kde jsme parkovali, pak lze vyrazit dále do parku. Za návštěvu údajně stojí vyhlídka, která je na druhé straně obrovské rokle Suchý dol zhruba naproti hradu. Tam jsme chtěli později během našeho pobytu vyrazit opět s výjezdem autem na louku, ale bohužel jsme si vzpomněli moc pozdě, povolenky na vjezd už nebyly a pak už jsme se museli vrátit do ČR. Tak třeba příště. 

Po prohlídce hradu jsme chtěli ještě ochutnat buchty z místní pekárny, jenže ty jsou tak vyhlášené, že odpoledne už bývají vyprodané. Ale později během pobytu jsme dorazili dříve a buchty si koupili. Mají různé příchutě, buchty to jsou dost velké a jedna stojí jen dvě eura (u nás by byly v turistických destinacích spíš za stovku, minimálně). Za nás jednoznačně nejlepší příchuť je maková. S náplní se fakt nešetří. 

Buchty jsme koupili po cestě na další malý výlet. Cílem bylo Sysľovisko. To je z městečka Muráň vzdálené necelý tři kilometry. Je to velká louka, která je dobře vidět i shora z hradu. A na téhle louce řádí syslové. Ve velkém. 

Sysľovisko je jedna z hlavních místních atrakcí. Původně jsme sem chtěli jít v pátek odpoledne, ale během návštěvy muzea Litterra jsme dostali varování, ať tam nechodíme, že tam bude nával. Na Sysľovisko jsme proto vyrazili až v pondělí dopoledne a dobře jsme udělali. I tak zde bylo poměrně dost lidí. 

Příběh tohoto místa je jednoduchý. Zdejší kolonie syslů původně vznikla u letiště, kde je lovili draví ptáci a to pro letadla byl problém. Proto byli sysli přestěhováni sem a stala se z nich velká atrakce. Za vstup se neplatí, platí se pouze za parkoviště, které je společné s parkem Obrovisko. Můžete sem ale z Muráně dojet také silničním vláčkem nebo se sem nechat dovézt dodávkou, které se říká Orobus. Tyhle Orobusy vás zároveň mohou vyvézt i nahoru na Veľkú lúku, takže tam nutně nemusíte jezdit vlastním autem. 

Sysľovisko je vlastně jen louka, která zdálky vypadá jako velká upravená travnatá plocha. Až když přijdete blíže, poznáte, že na louce se to hemží malými hnědými zvířátky. Syslové zde pobíhají úplně všude. Turisté je krmí, takže jsou zvířata na ně zvyklá a nebojí se přijít přímo k vám a jíst z ruky. Můžete si je hladit, což se bude líbit hlavně dětem. Je to docela sranda. Jen dávejte pozor, ať na nějakého sysla omylem nešlápnete. Jsou dosti oprsklí a nebojí se vám motat pod nohama. Na louce je také pár dalších zvířat, která se nechají pohladit a která můžete krmit.  

Na rozdíl od jiných koutů téhle oblasti tady jsou na turisty nachystáni velmi dobře. Můžete si tu koupit kromě krmení pro zvířata také různé suvenýry. A vysvětlujte dětem, že ty roztomilé plyšové syslíky prostě na památku nedostanou. Asi tu potkáte také brigádníky a brigádnice rozdávající dětské vstupenky do muzea Litterra v Revúce. Tam jsme také byli a je to další místo, které stojí za návštěvu. 

I v pondělí se Sysľovisko velmi rychle zaplnilo. Proto nás také brzy přešla chuť navštívit protější park Obrovisko, který slibuje pro děti řadu atrakcí. Místo něj jsme skočili do našeho malého Jeepu a vypravili se hledat zase nějakou klidnější část v okolí města Revúca. 

Zdroj: autorský text