Lyžařská pohádka s cenami jak na Klínovci. Našli jsme nádherné francouzské středisko

Během lyžařského tripu, kterému jsme jednoduše začali říkat Do Itálie na lyže, jsme objeli několik italských středisek za Turínem. Jak jsme se ale tak motali kolem hranic, rozhodli jsme se, že jeden den si zpestříme výletem do Francie. V praxi to znamenalo popojet opravdu jen těsně „za čáru“, kde jsme vyzkoušeli skiareál Montgenèvre. V rámci tohoto lyžařského týdne to bylo právě tohle místo, které nabídlo úplně nejlepší lyžařský zážitek. 

Dílem to bylo dáno podmínkami, protože zrovna ten den bylo krásné počasí, ale dílem to bylo dáno i solidní sněhovou pokrývkou. Montgenèvre je poměrně vysoko a nejvyšší místa areálu jsou ve výšce kolem 2600 metrů nad mořem, což je dobrý předpoklad k tomu, aby tu sníh byl. Takže kdybyste se zrovna nacházeli kolem a nebyli spokojení s kvalitou sněhu někde v Sestriere nebo Bardonecchii, tady to určitě bude lepší. Ale najdou se i jiné důvody, proč do Montgenèvre vyrazit na lyže. 

Skiareál Montgenèvre leží západně od Turína přímo na hranicích Itálie a Francie. Hned vedle je italské menší středisko Claviere, které je s Montgenèvre propojené a přes které se z francouzského střediska můžete pohodlně dostat na celou Vialattea, což je dalších 400 km sjezdovek tak různě kolem městečka Cesana Torinese. 

Pokud pojedete z Česka přímo do Montgenèvre, čeká vás něco málo přes tisíc kilometrů a zhruba dvanáct hodin jízdy. Vyjádřeno řečí českého lyžaře, je to asi dvakrát tak dál, než kdybyste jeli do populárního Livigna. Jede se ale v podstatě pořád po dálnici. Až posledních dvacet kilometrů se jede po okreskách. Navíc kolem Claviere mají obchvat v podobě tunelu, takže příjezd je úplně bez problémů. S nějakým větším dálničním autem typu naší Audi Q5 Sportback je to pohodové cestování, i když docela dlouhé. 

Samotný Montgenèvre je ve výšce 1860 metrů nad mořem a kolem sebe má vrcholky přesahující 2600 metrů. Velkou atrakcí je Mont Chaberton a tamní pevnost. To už se ale bavíme o výšce přes tři tisíce metrů. Přímo tady se nelyžuje, i když sjezdovky spadající pod Montgenèvre nejsou příliš daleko. 

Francouzský areál je ve zdejších horách jeden z těch větších, pokud se budeme bavit o jednotlivých areálech. Když jsem se tady pohyboval, v těch menších typu Claviere nebo Sansicario nebyl prakticky nikdo a místní říkali, že lidé prostě jezdí radši do Sestriere nebo do Montgenèvre. Je pravda, že jezdit v menších italských střediscích skoro sám zážitek je, ale když jsem se dostal do Montgenèvre, bylo hned jasné, proč mnohým stačí jen tohle jedno místo. 

Montgenèvre nabízí podle oficiálního webu 78 sjezdovek. Největší část připadá na červené (38) a modré (22). Jsou tu také nejlehčí zelené a docela hodně černých (9). Lyžuje se na obou stranách vesnice. Pod Monte Gimont (2646 m n. m.) je sjezdovek více a je tu i více sněhu, protože sem přímo nesvítí slunce. Na druhé straně se jezdí kolem Serre Thibaud (2550 m n. m.), ale tahle část během předvánoční návštěvy bohužel nefungovala. 

Protože jde o velké středisko, je tu i spousta možností dalšího vyžití. Přímo v Montgenèvre jsou upravené (a zpoplatněné) tratě pro běžecké lyžování, na kraji směrem na Brainçon je lesní areál, kde lze dělat všechno možné od procházek s kočárkem po běhání a ve stejném areálu jsou i místa, kde si mohou hrát ve sněhu děti. Nechybí kluziště, volně přístupný svah na bobování, nebo třeba kino. Samozřejmostí je wellness a spousta možností ubytování. 

Pokud v Montgenèvre člověk přímo nebydlí a přijede sem z Itálie, není ani nutné přímo autem přejíždět hranice, které tu jsou beztak jen jako formalita. Zaparkovat se dá zdarma na velkém parkovišti u začátku lanovek Serre Thibaud a Tremplin. Je to strategicky nejlepší místo, protože pokud začnete někde přímo ve městě a budete chtít přejet na stranu pod Serre Thibaud, aniž byste si museli sundávat lyže, pak musíte sjet právě sem. Ve městě je ještě kabinková lanovka, ale k ní musíte dojít kousek pěšky. Kromě toho se odsud dá přímo na lyžích sjet také do Claviere a zase se sem vrátit. To kdyby vás francouzský areál omrzel. 

Protože ale polovina areálu pod horou Serre Thibaud nejela, zaparkoval jsem na opačném konci Montgenèvre pod lanovkou Chalmettes, abych měl co nejrychlejší přístup do horních částí areálu na téhle straně. Lyžovat se dá samozřejmě i přímo v Montgenèvre, ale mnohem zajímavější je to v těch vyšších částech. Pod lanovkou Serre Thibaud jsou hlavně zelené sjezdovky, což jsou ty úplně nejlehčí. Pro začátečníky ideál. Navíc tahle lanovka je kombinovaná, takže kdo se ještě třeba necítí na nástup na sedačku, může si počkat na kabinku. Na jedné lanovce tu mají obojí. 

Trochu těžší a většinou červené sjezdovky jsou pak kolem dvoutisícového vrcholku Prarial. Vedou lesem a moc lidí tady nejezdí. Všichni samozřejmě míří vzhůru, stejně jako já. 

Horní část areálu má dvě hlavní místa, kde se lyžuje. Jedno je pod vrcholem Sommet des Anges (2459 m n. m.) a druhé pod Monte Gimont (2646 m n. m.). Každé má docela jiný charakter. Pod Sommet des Anges najdete v první řadě širokánckou lyžařskou dálnici, ve druhém případě na vás čeká dokonalá červená sjezdovka a pokud budete pokračovat až dolů, můžete si vybrat hned ze dvou celkem přísných černých sjezdovek, které na ní navazují. 

Z téhle části budou nadšení hlavně méně zdatní lyžaři, protože se podívají poměrně vysoko do míst, kde si mohou užít opravdu nádherné výhledy, přičemž dolů se ale dostanou po velmi příjemné modré a zelené sjezdovce. V horní části kolem lanovky Gondrans je to jedna obrovská dálnice, dále pak je potřeba překonat relativně úzký modrý sjezd, než se člověk napojí na širší zelenou sjezdovku vedoucí zpět do městečka. 

Kromě modré jsou nahoře i mírné červené, jedna z nich byla během naší předvánoční návštěvy neupravená a připomínala jízdu v boulích. Nejsem si úplně jistý, zda byla oficiálně otevřená. Jinak je tu také snowpark, který ještě čekal na své postavení a další lanovka pak vede kousek bokem pod pevnost Fort du Janus. Tady je k dispozici oficiální freeride. 

Pokud bych měl vybrat tu jednu jedinou sjezdovku ze všech, které jsem během týdenního lyžování tady v těchto horách navštívil a která byla tou nejhezčí, bude to právě tahle. Lanovka Rocher de l'Aigle je poměrně nová. Nahradila původní starší sedačku, fungovat začala v zimě 2023/2024 a vytáhne vás až do výšky 2600 metrů nad mořem přesně na hranici Itálie a Francie. Na jedné straně se vám nabízí fantastický výhled na vrchol Le Chenaillet a navazující horský hřbet, který tuhle část odděluje od části areálu pod Sommet des Anges, na druhou stranu máte výhled na Colle Bercia. To je vrchol vedlejšího areálu Cesana-Claviere, přičemž odsud ho pozorujete kdesi dole pod sebou. Už jen samotný výhled do okolí je tady fakt skvělý. 

Pokud byste se chtěli pustit do Claviere, tak to lze buď dole podél silnice po velmi mírném lyžařském přejezdu, nebo právě tady odsud shora. Spojovací sjezdovka v provozu nebyla a nejsem si jistý, jestli bych se na ní pustil. Horní část je černá a je to lidově řečeno „střecha jak hovado“. Zpět ke spodní stanici téhle lanovky pak vede dokonalá červená, kterou jsem projel mnohokrát a nepřestala mne bavit. Jak už jsem napsal, hezčí sjezdovku jsem během týdne lyžování tak různě v těchto horách nenašel. 

Hned od lanovky je prudší sjezd, který vás přivede na mírnější planinu, aby se to celé stočilo mezi skály a krásným profilem padalo dolů. Sjezdovka je to široká, zábavná, docela náročná a je v parádní scenérii. A když dojedete ke spodní stanici, užijete si tu stejnou scenérii znovu z lanovky. Fakt nádherné místo. 

Montgenèvre je další z mnoha místních středisek, kde si člověk skvěle zalyžuje v podstatě za české ceny. Standardní jednodenní skipas stojí pro dospělého 52 eur, tedy v přepočtu nějakých třináct stovek. Za standardní skipas na Klínovci člověk zaplatí jen o stovku méně. Za tuhle částku je k dispozici skoro sto kilometrů sjezdovek, pokud si připlatíte symbolická dvě eura, můžete jezdit kromě Montgenèvre také na Monti della Luna, což je areál Cesana-Claviere. Sjet na lyžích tak lze až přímo do městečka Cesana. 

Montgenèvre lze využít i opačným směrem, jak jsem to udělal já. Tedy že vaše hlavní lyžovačka probíhá kolem Sestriere na Vialattea a jeden den si sem zajedete na výlet. Z Cesany je to kousíček. V rámci skipasů na Vialattea se nabízí mezinárodní verze, což znamená možnost jezdit přes hranice do Montgenèvre a zpět dle libosti. Pokud si koupíte šestidenní (nebo vícedenní) skipas na Vialattea, máte v ceně možnost jeden z těchto dnů zajet do Montgenèvre a neplatíte za to nic navíc. 

Mimochodem, právě na hranicích v Montgenèvre najdete i čerpací stanici, kterou jsme při naší cestě využili i my, protože tady měli nejlevnější naftu v okolí za přijatelných 1,6 eur/l. Tankovat se dá také třeba přímo v Sestriere, ale tam je dražší úplně všechno. Plná nádrž naftové Q5 znamenala spoustu dalších bezstarostných dnů, protože tohle auto ujede s přehledem 800 km. A to se v zimě v horách hodí.