Lyžování ve výšce až 2300 metrů za krásných 860 Kč na den. Zajet do Claviere se fakt vyplatí

Když jsem tady byl poprvé, počasí nepřálo. Bylo zataženo, chvílemi sněžilo. Nahoře se válely mraky a ke konci lyžování padla mlha. Na lanovce prázdné sedačky přede mnou i za mnou. Nikde nikdo. Sjezdovka jen moje. Jasně, prostě bylo hnusně. Když jsem tady byl podruhé, byl naopak den jak obrázek. Modré nebe, sem tam bílý mráček. No a na těch lanovkách? Pořád nikde nikdo. Sjezdovky přitom pěkné, ačkoliv jich tu není úplně nekonečné množství. Tohle je skiareál Claviere. Místo, které se mi z celého lyžařského tripu v Itálii líbilo asi nejvíce. Kombinuje klid, málo lidí, hodně příjemné ceny a pěkné sjezdovky. 

Skiareál Claviere je jedním z řady lyžařských středisek, která patří do Vialattea kolem Sestriere a městečka Cesana. Také tady se odehrávaly olympijské hry v roce 2006, což poznáte pomalu na každém místním kruhovém objezdu v celé téhle oblasti. Když přijedete do Cesany, potkáte olympijské kruhy přímo na kruháku, když přijedete do Claviere, uvidíte na prvním kruháku něco podobného. Místo to je prakticky přímo na hranici Itálie a Francie, přičemž se lyžuje pod vrcholem Colle Bercia, který má skoro 2300 metrů. 

Vedle Claviere je mnohem větší už francouzské středisko Montgenèvre a kousíček i slavné Sestriere. Většina lyžařů zamíří právě do jednoho z těchto velkých skiareálů, což je výhoda Claviere. Je to tu klidnější a přitom tu mají také hezké červené sjezdovky. A také jeden chyták pro neznalé turisty, kteří spěchají autem k lanovce. 

Já jsem to sem přijel okouknout v rámci naší cesty Do Itálie na lyže a seznámení s Claviere začalo tak, že jsem zaparkoval na sjezdovce a neplánovaně si vyzkoušel, jestli na té slavné reklamě Audi, kde auto jede na skokanský můstek, ještě stále něco pravdy je. 

Claviere je kousíček nad Cesana Torinese. Když sem přijedete, máte přímo kolem hlavní silnice spoustu parkovacích míst, která ale vypadají, že jsou od sjezdovky celkem daleko. Když se podíváte na satelitní mapy, které jsou focené v létě, uvidíte silnici vedoucí až k lanovce. Uvidíte tam přechody i zaparkovaná auta. Přesně tohle místo jsem si proto dal do navigace a protože jsem chtěl být na sjezdovce co nejdříve, jel jsem rovnou podle navigace.

Jakmile mne začala navigace táhnout malou uličkou směrem k větší bílé ploše, začalo to být divné. A jakmile jsem najel na zasněženou prudší cestu, která končila už na sjezdovce u lyžařské půjčovny, bylo jasné, že jedu špatně. Nikde ale žádná zábrana ani zákaz vjezdu. To mne trochu zmátlo. Každopádně kdybych zastavil ve svahu, už bych se nerozjel. Musel jsem sjet přímo na sjezdovku, tam se otočit a zkusit vyjet zpět. Ale to jaksi nešlo. 

Tak jsem vylezl, abych zjistil situaci. Hned se objevilo z místní restaurace několik zvědavců a jedna slečna se mne ptala, jestli mají tlačit. Pak se do toho vložil majitel půjčovny, kterého jsme se ptali, jestli tady není ještě nějaký jiný výjezd někde níže. Že bych popojel z mírného svahu kousek po sjezdovce a tam bych se třeba nemusel vracet do kopce. Odpověď byla, že ne. A že buď to vyjedu, nebo zavolá nějaký asi traktor (tomu jsem úplně přesně nerozuměl) a také zavolá carabinieri (tomu jsem rozuměl velmi dobře). 

Bylo jasné, že se musím pořádně rozjet a kvůli tomu jsem musel couvnout trochu více do sjezdovky na sníh, který nebyl tak zmrzlý. Přihlížející mi ukázali, v autě jsem dal režim Offroad, aby kontrola trakce věděla, že to bude klouzat a jakmile se auto dalo do pohybu, naložil jsem tomu trochu víc a s trochou adrenalinu, aby se mi to celé nesvezlo bokem do přilehlé zdi, jsem se nakonec vyškrábal zpět a carabinieri nebyli potřeba. Quattro a dobré zimní pneumatiky umí zázraky. 

Tak, a teď můžeme konečně lyžovat. 

Předvánoční provoz byl i tady velmi klidný. První den po tomto dobrodružství s Q5 na sjezdovce jsem tu odpoledne byl sám. Nebo tady bylo lyžařů tak málo, že jsem za dvě hodiny žádného nepotkal. Až jsem si říkal, zda se jim to vůbec vyplatí pouštět. Pravdou ale je, že napoprvé tu byly puštěné jen dvě lanovky. Ta druhá má mimochodem mezistanici a protože jsem to tu neznal a byla mlha, bral jsem to jako konečnou. Až druhý den jsem za jasného počasí zjistil, že to jede ještě kousek výše až na Colle Bercia. 

V provozu byla sjezdovka číslo 93. Moc pěkná červená, ne moc široká, ale hezky zatočená se zajímavým profilem. Bylo tu pár čísel čerstvého prašanu a pod tím upravený manšestr. Lyžování pro gurmány. Na Colle Bercia pak vedou ještě dvě lanovky. Jedna směrem od Montgenèvre a druhá od Cesany. Obě znamenají další červené sjezdovky. Ty od Montgenèvre jsem ale nevyzkoušel, protože tuhle lanovku pustili až po našem odjezdu. Tu druhou ale pustili o něco dříve, takže tu jsem projet mohl. 

Ona druhá lanovka znamenala kombinaci sjezdovek 90 alta a 23 centrale a celé je to vedené jako červená. Jedete po svahu směrem k Cesana Torinese a když se na ten svah koukáte právě zespoda, vypadá hodně prudce. A také že je. V některých místech je ta červená hodně načernalá. Ten nejprudší úsek se dá objet po modré 90 media. Ta je mírná, je místy velmi úzká, ale má hezké úseky, kdy se jede jen po úzké římse, kde vás na straně do údolí chrání síť. 

Mimochodem, pokud budete lyžovat v Montgenèvru, do Claviere se dá sjet na lyžích a dá se tady na stejný skipas i lyžovat. Působnost skipasu ale končí na Colle Bercia, odkud můžete jezdit na straně směrem ke Claviere. Pokud sjedete po červené do Sagna Longa, tam už vám skipas fungovat nebude. Nahoře na začátku sjezdovky 90 alta vás na to upozorní poměrně velká cedule. Ale kdyby třeba byla mlha... 

Horní část skiareálu Cesana-Claviere nabídne celkem hodně červených sjezdovek. Začátečníci pak mohou jezdit na spodní lanovce SG4 La Coche a vracet se do Claviere po modré. Úplně dole, zhruba v místech, kde jsem zaparkoval auto na sjezdovce, je pak půjčovna a velmi mírný svah pro úplné začátečníky. Tam najdete pohyblivý pás. Protože tady před Vánocemi vůbec nikdo nejezdil, chodili jsme sem s naším prckem bobovat. 

Proč? Protože se zdá, že Claviere má ještě jednu výhodu. Oproti Sestriere tady bylo citelně více sněhu. Do vesnice příliš nesvítí a na svah směrem do Claviere také ne. Takže zatímco v Sestriere bylo sněhu málo a třeba ve středisku Sansicario byl sníh pouze umělý, jinak bláto, tady to ve stejný moment mělo i dole klasickou zimní atmosféru. Pokud pojedete do této lokality a chcete si užít zimu, Claviere vypadá jako jistota. Klid pak bude zajímavým bonusem. 

Co dělat v Claviere, když nechcete lyžovat? Je to malá vesnička, takže tu nečekejte tak velké vyžití, jako mají v Sestriere. Ale pár zajímavostí tu najdete. Na první dobrou zaujmou velké informační cedule upozorňující na malé muzeum pevnosti Monte Chaberton, které ale bylo před Vánocemi zavřené. Během manévrování auta na sjezdovce jsem si ale také všiml cedule Museo dello Sci, tedy muzeum lyží. 

To mne zaujalo, takže jsem se sem jeden den vrátil s tím, že si muzeum prohlédnu. Vlezl jsem do dveří, nad kterými byl tento nápis a vstoupil jsem do restaurace. Tři místní si povídali, vzadu jeden telefonoval. Tak se místních ptám, kde je to muzeum. „Nahoře,“ odpověděli. Myslel jsem, že musím někam do patra, tak jsem se ptal, kde jsou schody. Začali se smát a říkali něco jako „ne, ne, nahoře, jenom se tam podívej.“ Takže ono muzeum znamená, že v této restauraci mají pod celým stropem rozvěšené velké množství různě starých lyží. Pro více informací mne odkázali na majitele, který seděl vzadu. A co myslíte, majitel byl pochopitelně ten stejný člověk, který mi den předem vyhrožoval těmi policajty. A který se tak mračil, když jsem tam přistál s Q5. 

Tak jsme se dali do řeči. Říkal, že lyží tu mají asi tři stovky. Se sbíráním začal jeho táta. Nejvíce lyží mají z přelomu osmdesátých a devadesátých let, ty nejstarší jsou ale někdy z 19. století. Mají tam také staré boty, sněžnice, oblečení a další podobné propriety. A mají tam i pochodeň z olympijských her. Naprostá většina exponátů se sem dostala prý tak, že to tam někdo přinesl, protože to nechtěl vyhazovat. Za vstup se pochopitelně neplatí, protože je to jinak restaurace. 

Jo a také jsme se vrátili k události ohledně Q5 zaparkované na sjezdovce. Slušně jsem se omluvil s tím, že jsem jel podle navigace a hlavně že nikde není nic jako zákaz vjezdu. Chlapík jen po italsku pokrčil rameny s tím, že o tom ví a že zdaleka nejsem první, který tam takhle zaparkoval. Takže jsem ho mojí návštěvou alespoň donutil k tomu, aby na začátek cesty dal takový ten přenosný plot. A tím jsem vás všechny zachránil. 

Jak jsme si řekli, Claviere je na místní poměry malé středisko, ale je velmi sympatické. Pokud bych do téhle oblasti jel znovu, ubytoval bych se právě tady. Je to tu pěkné, klidné, ale je tu také dostatečné zázemí a bydlíte prakticky u sjezdovky bez ohledu na to, kde přesně budete ubytovaní. 

Když byste chtěli jezdit jenom v Claviere, denní skipas vyjde na necelých devět stovek a za tu cenu si tu zalyžujete výborně. Pro méně náročné lyžaře ideál. A když pár stovek připlatíte, můžete přímo z Claviere přejet po sjezdovkách a lanovkách do Sansicaria nebo Sestriere, případně na druhou stranu do Montgenèvre. Takže se tu nudit nebudete ani během dvoutýdenní dovolené. 

Zdroj: autorský text