Oficiálně nejlepší evropský skiareál Češi neznají. Na 100 km levných sjezdovek jsme se byli podívat

O středisku Bardonecchia v našich končinách lidé moc neví. Je to pochopitelné, protože velká alpská střediska jsou od nás relativně blízko. Stačí ujet nějakých 600 km a jste třeba v Livignu. To Bardonecchia je skoro dvakrát tak daleko. Leží za Turínem na hranicích Itálie a Francie. Tak proč sem takovou dálku jezdit? 

Protože je to oficiálně nejlepší středisko v celé Evropě. Není to můj výmysl, ale jde o hodnocení takzvaného Ski Resort Reportu (celým jménem se report jmenuje Post Office Travel Money Ski Resort Report). Dokonce v tomto žebříčku vychází Bardonecchia jako nejlepší opakovaně a i pro rok 2026 byla označena za to nejlepší středisko. Hodnocení je přitom komplexnější. Sleduje se jak nabídka sjezdovek, tak ceny. A nejen ceny za lyžování samotné, ale také za ubytování, další služby typu půjčení lyží nebo za restaurace. Jednoduše řečeno, Bardonecchia vám dá za relativně málo peněz nejvíce muziky ze všech. Nebo to alespoň tvrdí ten report. Každopádně tohle mě zaujalo natolik, že jsem se sem chtěl jet podívat. A příležitost se objevila v rámci našeho speciálu Do Itálie na lyže. Na začátku vánočního týdne jsem tak zaparkoval naši Q5 Sportback pod sjezdovkou v části Melezet a vyrazil na průzkum. 

Bardonecchia je malé městečko hned vedle dálnice A32. Dostupnost je tak přímo vynikající. Prakticky až na místo dojedete po dálnici. Nemusíte se motat po žádných klikatých okreskách, prostě opustíte dálnici a pak už jen dojedete pár kilometrů do nějakého vašeho ubytování. Městečko jako takové má veškeré služby a nabízí dost dalšího vyžití, což je nepochybně velmi zajímavá výhoda (viz samostatný box níže). Ale nás zajímá v první řadě to lyžování. 

Areál je rozdělený na čtyři části. Jižně od dálnice se tyhle části jmenují Campo Smith (přímo v Bardonecchii), hned vedle je Les Arnauds a na kraji pak Melezet. Všechno tohle je prakticky na svahu pod Punta della Mulattier, což je vrchol vysoký 2400 metrů nad mořem. A všechno to je vzájemně propojené. Severně od dálnice je pak část pod vrcholem Jafferau, který má dokonce 2807 m n. m. Zde jsou výhradně červené sjezdovky, jedna krátká modrá, jedna černá a jedna dětská. 

Určitou nevýhodou je fakt, že Jafferau není přímo propojené s protějším svahem nějakou lanovkou, takže se lyžaři jednoduše přes dálnici nedostanou. Je nutné sjet až dolů a využít skibus, který vás ke spodní stanici Jafferau nebo zpět do Bardonecchie doveze. Je to ale kratičká cesta. 

Já jsem přijel do Bardonecchie z vesničky Champlas Du Col kousek od Sestriere, kde jsme během téhle lyžařské cesty bydleli. Pokud nesněží a je normální provoz, znamená to nějakých 40 minut jízdy. Ráno jsem tak ometl testovací Q5 Sportback, sjel k dálnici, kousek jsem se po ní svezl a za chvíli už jsem zase sjížděl v Bardonecchii. Mimochodem, tohle popojíždění s Audi mne fakt bavilo. Cestovní komfort německého crossoveru v našem případě ještě navíc postaveného na vzduchovém podvozku je prvotřídní. 

S výběrem parkoviště jsem to měl jednoduché. Před Vánocemi z celé Bardonecchie fungovala tak polovina sjezdovek. Problémem byl patrně nedostatek sněhu a málo lidí, ačkoliv tu bylo určitě více živo než třeba v Claviere nebo tou dobou v Sestriere. Hodně jsem se těšil na Monte Jafferau, ale tahle část nejela vůbec. Pohled na zelené svahy úplně bez sněhu mizící kdesi v mracích naznačoval, že tady snad na rozdíl od druhého kopce nesněžilo. 

Z Campo Smith jsem pak začínat nechtěl, protože tam byla zavřená sjezdovka pro sjezd až dolů k parkovišti a jezdit lanovkou z kopce je zbytečná ztráta času. Takže jsem nakonec auto odstavil na velkém parkovišti v Melezetu. Tady za ideálních podmínek najdete dojezd olympijské sjezdovky a měl by tu být také snowpark s osvětlenou U-rampou. Na té ovšem vesele rostla tráva. Sněhu prostě bylo málo. 

Na sjezdovku jsem šel hned po otvíračce, abych si užil čerstvý mančestr. Sedačková lanovka vás vyveze do výšky 1800 metrů, odkud můžete sjet zpět po červené sjezdovce Olimpica Bassa, která se ve spodní části mění na modrou. Právě na té modré probíhaly nějaké dětské závody, takže půlka sjezdovky byla zavřená. Pokud patříte mezi méně zdatné lyžaře, můžete vystoupit v mezistanici a jezdit právě pouze na té modré části. Horní polovina téhle červené sjezdovky je dost prudká a je to spíš taková světle černá. 

Počasí fakt nepřálo, takže dole padal sníh s deštěm. Nahoře v Chesalu byla pro změnu mlha. Dále se dá vyjet na vrchol Sellette ve výšce 2230 m n. m., kde už sněžilo. Viditelnost byla zprvu bídná, ale v kombinaci s nerozježděnou pěkně upravenou sjezdovkou se to dalo. Pod Sellette jsou krásné červené trasy. Většinou pěkně široké a lze vybírat z několika variant. Z Chesalu pak vede další lanovka na vrchol Cresta Seba a pak ještě jedna, kde se člověk v kombinaci s vlekem dostane až do výšky 2400 m. Tyhle dvě lanovky ale byly také vypnuté. Rozjely se až později.

Nicméně i na těch několika červených si to člověk při jednodenní návštěvě užije. Zejména pak kolem poledne, když se konečně mraky trochu rozestoupily a bylo lépe vidět, to bylo pěkné lyžování. Profil zejména červené sjezdovky Sellette je hodně zábavný, ale ani ty prudší části se černé sjezdovce neblíží. Takže je to zábavné, ale ne přehnaně náročné lyžování. 

Obecně to tady funguje tak, že kolem lanovek jsou většinou červené sjezdovky, mezi kterými se jezdí po modrých. Jezdí se obvykle lesem, v některých částech jsou modré sjezdovky úzké, ale třeba zrovna sjezdovka Larici, přes kterou se dostanete až na druhý kraj kopce na Pian del Sole, je příjemně široká a je taková skoro až červená. 

Vlastně nevím proč, ale zrovna na sjezdovkách kolem lanovek Pian del sole a Pra Reymond bylo poměrně dost lidí. Fronty se sice dole netvořily, nicméně provoz zejména na sjezdovce Sole alta byl trochu otravný. Ale to je výhoda těchto větších areálů. Prostě se přemístíte do části, kde je klidněji. Takže jsem se zase brzy vrátil zpět nahoru na Sellette, kde bylo lyžování nejlepší také proto, že tu sníh celkem držel. Níže bylo teplo a ze sjezdovek se postupně stával motokros. Zejména prudká část sjezdovky Olimpica bassa byla kolem poledne už velkou výzvou. Také proto jsem to kolem jedné zabalil. 

Musím přiznat, že Bardonecchii jsem si nakonec zas tak moc neužil. Počasí bylo proti. Hezké dny prvního týdne pobytu jsem strávil kolem Sestriere. Na Bardonecchii jsem měl skoro celý vánoční týden, jenže celý tenhle týden dost sněžilo víceméně neustále. A den mojí návštěvy Bardonecchie byl jediným, kdy z nebe občas alespoň nic nepadalo. Takže to celkově byla jen taková malá ochutnávka, během které jsem toho ani moc nenafotil, protože prostě nebylo nic vidět. To se holt někdy stává. Oficiální fotky v galerii ale dají alespoň nějaký základní obrázek o tom, jak to tady vypadá. 

Za lepšího počasí si ale dovedu představit, že tu strávím třeba týden. Zejména v kombinaci se sjezdovkami pod Monte Jafferau, což je vlastně takové samostatné středisko hned vedle. A řekl bych, že celá Bardonecchia bude ideální pro rodiny, protože tu na jednom místě člověk najde dost červených sjezdovek, včetně těch náročnějších, ale i hodně méně náročných sjezdů. Jen ti nejnáročnější si na své nepřijdou, protože černé jsou v celé Bardonecchii jen dvě a to ještě celkem krátké. 

Pokud by tu člověk trávil delší pobyt a už ho svahy kolem Bardonecchie nebavily, lze využít zdarma skibus, který vás odveze do Cesany, odkud můžete nastoupit na celou Vialattea, což je pět dalších vzájemně propojených středisek, respektive přes 400 km sjezdovek.

Osobně bych asi z Česka až takhle daleko jen kvůli Bardonecchii nejel. Ano, sjezdovek tu mají hodně a ceny jsou fajn, ale za dva dny to tady asi celé projezdíte a pak už budete jezdit po trasách, které znáte. Pro méně náročné/rozmazlené lyžaře to bude příjemná dovolená spojená s množstvím jiného vyžití přímo v městečku, ti náročnější ale mohou zajet kousek vedle. Když se totiž ubytujete někde kolem Cesany, můžete nastoupit na celou Vialattea, kde jsou ceny podobné a možností lyžování tu je násobně více. Všechno propojené, jen jezdíte lanovkami z kopce na kopec. No a kdyby vám tohle všechno přece jen bylo málo, tak právě potom bude Bardonecchia skvělé zpestření.