Byla tu italská olympiáda a stejně upadl v zapomnění. Omrkli jsme dokonale klidný skiareál

V rámci naší cesty Do Itálie na lyže, kam jsem vyrazil před Vánocemi s naftovou Audi Q5, jsem zkoumal hlavně skiareály zařazené do „mléčné dráhy“. Italská Vialattea nabízí dohromady přes 400 km sjezdovek dostupných za dost zajímavé ceny, což v překladu znamená denní skipas za něco málo přes tisícovku. Už jsme si ukázali slavné Sestriere a Pragelato, vyrazili jsme lyžovat do Claviere a na stranu směr Cesana a teď přišla řada na poslední dvě střediska tohoto velkého areálu. Jmenují se Sansicario a Sauze d'Oulx. 

V kontextu aktuálně začínající zimní olympiády v Itálii je to kromě jiného také zajímavý návrat o dvacet let zpět. Prakticky po celé Vialattea se v roce 2006, kdy se zimní olympiáda konala v Turíně, jezdily různé disciplíny. Pořadatelé pochopitelně chtěli využít i menší střediska, jako je právě Sansicario. Obecně se říká, že tyto obří akce mají zvýšit povědomí právě o takovýchto méně známých místech a tím jim pomoci, ale když jsem přijížděl do Sansicaria poprvé, hned mne přepadl pocit, že zrovna tady se to moc nepovedlo. Proč? A není to pro obyčejného lyžaře spíše výhoda? 

Sansicario je malá vesnička ležící na kopci kousek nad městem Cesana. Když sem pojedete právě od Cesany, minete odbočku do areálu, kde se před dvaceti lety jezdily disciplíny v ledovém korytě. Tedy boby. Vstup do areálu lemuje velmi omšelá brána. Kromě bobů se tady jezdil třeba i biatlon. 

K samotným lanovkám musíte popojet ještě kousek výše nad vesnici. Jede se úzkou klikaticí a brzy přijedete do řekněme rezortu s různými hotely a apartmány. Kdyby bylo nasněženo, byla by to asi romantika. Ale sněhu před Vánocemi ještě tolik nebylo, přestože během první návštěvy Sansicaria sněžilo. Na parkoviště, které je zdarma, už jsem jel po rozbité blátivé cestě a auto jsem nechal na obrovském hliněném plácku. Tady jsem znejistěl. Moje auto bylo jediné, které tady stálo. Jedou vůbec nějaké lanovky? 

V běžném provozu můžete parkovat úplně dole v údolí vedle Cesany. Z jednoho parkoviště vám pak jede na každou stranu údolí jedna lanovka. Máte tedy možnost volby, zda vyrazit směr Claviere, nebo sednout na kabinku, která vás odveze právě do Sansicaria a odtud lze pokračovat vzhůru až na vrchol Monte Fraiteve. Parkovat se pak dá právě na konečné této kabinky. Protože v mém případě ještě kvůli nedostatku lidí kabinka z údolí nejela, bylo nutné zaparkovat právě tady. Kromě mého hliněného plácku je pak druhé parkoviště ještě v místě označeném na mapě jako Residence R4, kam je lepší dojezd na lyžích. Případně lze zastavit ještě pod bývalou arénou, kdy byl dojezd lyžařských disciplín a kde je malá lanovka Baby Sansicario. 

Nasadil jsem lyžáky, popošel kousek pěšky a s úlevou zjistil, že tady opravdu lanovka jede. V provozu byla sedačková lanovka Ski Lodge-La Sellette.

Kromě krátké Baby Sansicario to byla jediná, která během mého pobytu fungovala. Což byla velká škoda, protože přes další lanovku se dá dostat až na hřeben a přejet na druhou stranu téhle hory směrem k Sestriere. Lyžuje se pak po červených otevřených sjezdovkách k mezistanici kabinkové lanovky vedoucí ze Sestriere na Monte Fraiteve, případně jsou tady ještě vleky, které vás vyvezou na ten stejný vrchol. Až tady nahoře také začínala olympijská sjezdovka. Já jsem měl smůlu. 

Kvůli nedostatku sněhu byla v provozu pouze sjezdovka 78/78 bis, část 76 a pak následně dále dolů bylo možné jet po spodní části olympijské sjezdovky. Tu jsem mohl dát až úplně na konec do oficiálního cíle, nebo pak kousek před koncem bylo nutné odbočit na modrou a vrátit se ke spodní stanici lanovky Ski Lodge-La Sellette. Je to pár sjezdovek. Je to nuda... 

Akorát, že vůbec. V Sansicariu jsem byl dvakrát a ta spodní část olympijské sjezdovky byla jednou z těch vůbec nejhezčích sjezdovek, jaké jsem tady v okolí našel. Vede lesem, není úplně široká, ale má různé zatáčky, různé terénní zlomy, chvílemi je poměrně prudká a vyloženě mírná je až úplně dole, kde přechází na modrou. Navíc během první návštěvy sněžilo a v celém areálu jsem byl bez přehánění sám. Lyžovalo se na netknutém mančestru pokrytém několika centimetry prašanu. Sice bylo zataženo, ale jinak to bylo naprostá lyžařská pohádka. A také to bylo absolutní kontrast proti tomu, co se dělo přes kopec v Sestriere plném restaurací a různých lyžařských barů s hlasitou hudbou. Tady to byl totální klid.

První zkušenost se Sansicario byla opravdu zábavná. Obsluha lanovek mi mávala, případně se ptali, jak se lyžuje a jestli se necítím „trochu opuštěný“. Během pobytu jsem se sem pak vrátil za lepšího počasí ještě jednou, abych pořídil nějaké více reprezentativní fotky. Bez mraků je to úplně jiný zážitek. 

Jak jsem tak koukal na ty nefunkční sjezdovky bez sněhu, dost mne mrzelo, že toho tady nejelo více. Osobně mám radši užší, zatočenější a náročnější trasy než široké lyžařské dálnice. A zdá se, že přesně to Sansicario nabízí. Kromě poměrně dlouhé černé, která vede vedle lanovky Ski Lodge-La Sellette, vypadá mimořádně zajímavě třeba červený sjezd téměř až dolů do údolí k mezistanici kabinkové lanovky Cesana-Ski Lodge, který vás přivede k už zmíněné bobové dráze. Tak třeba příště. Je ale pravda, že na to, jak málo toho tady bylo v provozu, tak lyžování jsem si tu fakt užil. 

Abychom to měli z Vialattea komplet, vyrazit jsem chtěl ještě do Sauze d´Oulx. Jde o malé městečko ležící trochu bokem, ale místní areál je také připojený na Vialattea a celkem snadno se sem dá přejet jak ze Sestriere, tak ze Sansicaria. V roce 2006 se zde jezdily freestyle lyžařské disciplíny. Bohužel při našem výletu to bylo místo, které mělo úplně z celé Vialattea nejméně sněhu a nejhorší podmínky. Na lyžích se sem dostat z vedlejších skiareálů nedalo, takže jsem jednou alespoň na zkoušku popojel autem a vypravil se na malý průzkum. 

Ten byl ovšem velmi rychlý. Žádná z dlouhých červených sjezdovek vedoucích do městečka nefungovala. Do místa pojmenovaného jako Sportinia se dalo vyjet lanovkou a zpět bylo nutné lanovkou zase sjet. Další lanovky fungovaly pouze jako přepravník do Sestriere, lyžovat se dalo pouze na jedné červené, která byla zpočátku široká a mírná a v závěru poměrně prudká. Na rozdíl od Sansicaria tu byl ještě navíc mnohem větší provoz. Takže jsem tu udělal pár fotek a zase jsem se vrátil do auta a přejel přes údolí do Claviere. To je výhoda těchto velkých areálů. Jak mne to přestane bavit, jedu prostě jinam. 

V horní části ale vypadá i Sauze zajímavě. Zejména trasy mezi horským hřbetem Rocce Nere a vrcholem Monte Fraiteve. Což jsem si ale prohlédl pouze ze sedačky lanovky. Mimochodem, lyžuje se kolem Col Basset, což je místo, kam se dá v létě vyjet autem nebo na motorce. I to bude super zážitek. 

Když už se takhle motáme nad městečkem Cesana, ještě drobná zmínka o tomto městě jako takovém. Je to městečko, které evidentně dodnes žije z olympiády, která se tu konala před dvaceti lety. Stejně jako nakonec i lyžařská střediska kolem. Najdete tu hlavně větší množství ubytování, případně i velké parkoviště pro obytná auta, které je kousíček od obou nástupních lanovek. Je tu také sámoška, která sice zvenku vypadá jako malá, ale ve finále jsou to dvě malé sámošky spojené do jednoho supermarketu a koupíte tu úplně všechno. V našem případě to byly postupně tři druhy panettone, různé šunky, vážené sladkosti, plněné papriky takovým tím dipem (bagna cauda se to jmenuje) a další pochutiny. Vánoce v Itálii jsou hrozná věc. Nepřibrat tady je v podstatě nemyslitelné, přestože jste týden v kuse na lyžích.

Na večerní procházku jsme objevili jen malinkaté centrum, což je v podstatě jedna ulička s různými obchody od oblečení přes alkohol až po řeznictví. Před Vánocemi to tu měli pěkně nasvícené, ale ta pravá zimní atmosféra se sněhem se odehrávala v Sestriere. Cesana je totiž poměrně nízko. Je ve výšce zhruba 1300 metrů a sníh tady nebyl ani poté, co ve vyšších polohách kolem sněžilo skoro týden v kuse. 

Vialattea je parádní lyžařské místo. Ano, já vím, je to daleko. Ano, já vím, Livigno je také super. Nicméně tady je to takové neokoukané a ta střediska vypadají celkem různorodě. Je to tu levné a hezky pestré. To se mi líbí. A kromě toho si můžete pobyt ještě okořenit návštěvou francouzského velkého střediska Montgenèvre, případně lze koupit „mezinárodní verzi skipasu Vialattea“ a jezdit kromě mléčné dráhy i tam, nebo se prodává skipas kombinující areály Cesana-Claviere a Montgenèvre. A věřte tomu, že Montgenèvre je velká paráda, o které si něco řekneme příště. 

Zdroj: autorský text