Čtrnáct kilometrů na sáňkách je zážitek, který překoná i lyžování. Ale také KitzSki má co nabídnout

Zima a Rakousko, to tak nějak automaticky znamená lyžování. Možností je zde spousta. My jsme ale našli jednu atrakci, která je možná nakonec ještě o trochu větším zážitkem. Ano, řeč je o sáňkování.

Tohle totiž není jen tak obyčejné sáňkování. Máte k dispozici trasu dlouhou 14 km, zdoláte převýšení 1300 m a celé to pojedete minimálně půl hodiny. A pak si to můžete klidně znovu. Přesně takovou věc nabízí středisko Wildkogel-Arena Neukirchen & Bramberg a přesně to jsme vyzkoušeli. Ale pochopitelně došlo i na to lyžování a jako bonus jsme okoukli Krimmelské vodopády.

Středisko Wildkogel-Arena Neukirchen & Bramberg nabízí nejdelší osvětlenou sáňkařskou dráhu na světě. Začíná se v městečku Bramberg am Wildkogel, kde si koupíte lístek na lanovku a kde si případně můžete půjčit také sáňky. Kabinková lanovka vás pak vytáhne na Wildkogel do výšky přes dva tisíce metrů. Tam popojedete pár kroků na začátek trasy a můžete to rozjet. A že to je jízda!

Člověk je zvyklý na takovéto české sáňkování, kdy se jezdí většinou s dětmi po nějakém krátkém svahu. Tady to je ale docela jiná písnička a z toho plyne i fakt, že není dobré podcenit vybavení. Určitě si vezměte lyžařskou helmu (můžete si ji dole půjčit) a také nějaké lyžařské brýle. Jen tak ze srandy jsem si pustil při sjezdu v telefonu aplikaci Relive pro zaznamenání základních údajů jízdy a podle aplikace jsem jel většinou kolem 40 km/h. Ono se to nezdá, trasa vypadá, že není moc prudká, ale sáňky se umí dost rozjet. Bez brýlí by to bylo na prd. 

Další věc, kterou člověk nesmí podcenit, je oblečení. Jednak není problém se během jízdy vyválet, ale také je dobré pamatovat na to, že se jezdí svižně a za tímhle „kočárem“ se fakt práší. Prašan vám lítá zespodu na sáňky, takže budete mít brzy mokrý zadek i tehdy, pokud vás sáňky někde nevyklopí. 

Trasa je zaříznutá do svahu. Jede se tak, že po jedné straně máte kopec a na druhé straně stráň padající kamsi dolů. Něco jako svodidla, co by vás chytlo, pokud se vám splaší sáňky a nedobrovolně naberete směr sráz, tu nejsou. Na to je dobré myslet hlavně při předjíždění, protože dva se vedle sebe sice vejdou, ale kolem sebe pak moc místa na krocení zdivočelých sáněk už nemají. Nám se stalo, že při předjíždění jeden kolega přesně v tento moment vzal zatáčku směr sráz, vedle něj jel další kolega, kterého tím pádem vyslal pryč z trasy. Nic se nestalo, ten nešťastník se jen sesunul kousek níž v hlubokém sněhu a pak se musel vyhrabat zpět. Tohle se stalo v horní třetině, zejména níže jsou ale kolem stromy, což už zavání větším problémem. 

Tohle je taková drobná, ale velmi užitečná otázka. Člověk má tendenci řídit sáňky prostě tak, že strčí jednu nohu do sněhu. Ale místní sáňky jsou vpředu volné, takže se umí trochu kroutit. Tedy když zatlačíte levou nohou do sáněk, zatočí vpravo a naopak. Když zatlačíte fakt hodně, mohou se vám klidně otočit napříč, což zcela určitě skončí válením se ve sněhu. 

Ještě důležitější otázkou je, jak se brzdí. Když se podíváte na trasu, uvidíte, že tam je spousta vracáků. Hlavně při první jízdě není až takový problém přijet do takové zatáčky moc rychle. Brzdí se rukama/nohama, nejefektivnější je ale brzdění tak, že dáte obě nohy na zem a vpředu sáňky zvednete rukama. Přesně tak, jak to dělají profíci v ledových korytech. 

Po prvních několika zatáčkách člověk zjistí, co a jak a pak je to fakt velká zábava. Samozřejmě není nutné jet to celé v kuse. Na trase je několik barů. Hlavně kvůli nim nakonec dráha svítí, a to až do deseti večer. To abyste mohli sjet bezpečně z baru dolů. Vyloženě večerní sáňkování se tu nekoná. Běžně vás vezme lanovka nahoru nejpozději v 16:15, pouze v pátek se tento čas posouvá na 18:30, pokud je příznivé počasí. Jízda za tmy celý zážitek ještě dále umocňuje. Jestli budete mít možnost a čas, určitě vyzkoušejte. 

Další den jsme vyměnili sáňky za klasiku v podobě lyží. Lyžovat se dá samozřejmě i na Wildkogelu, my jsme ale zvolili na jedno dopoledne Resterhöhe. Tenhle kopec a jeho okolí už patří do velkého areálu KitzSki kolem slavného Kitzbühelu. Resterhöhe představuje jižní část celého areálu a s částí kolem Kitzbühelu je propojen lanovkou, která vás převeze z jedné strany údolí na druhou. Jenže my jsme zas tolik času neměli a přece jen tyhle velké lyžařské přejezdy nějakou dobu trvají, takže jsme jezdili kolem Resterhöhe. Mimo jiné i proto, že sjezdovky tady jsou parádní. 

Ty nejlepší nabízí právě Resterhöhe, kde je skvělý červený sjezd k mezistanici lanovky Panoramabahn. Sjezdovka má spoustu zatáček a řadu terénních zlomů. Další vynikající červený sjezd je pak z Resterhöhe až k parkovišti Pass Thurn. V některých částech je sjezdovka celkem náročná a některá místa jsou spíše černá, ale je to zábava. Bohužel na Resterhöhe se pak odsud zpět nedostanete jednou lanovkou, ale musíte si pomoci jedním modrým traverzem. 

Pokud se vypravíte na druhou stranu asi tak zhruba směr Kitzbühel, máte k dispozici další lanovky vedoucí na Hanglhöhe a Latschinger Kogl. Tady na vás čekají krásné modré lyžařské dálnice kombinované s červenými sjezdovkami pod lanovkami. Variací a různých kombinací je spousta. Některé červené jsou spíše rovné, jiné zase mají více zvlněný profil. 

Nakonec jsme se dopracovali až na krajní lanovku pod Zweitausender, kde méně zdatné lyžaře může překvapit celkem přísný černý sjezd ke spodní stanici této lanovky. Tohle místo bylo ve stínu a sjezdovka byla ledovatá celé dopoledne, takže tady jsme dali jeden sjezd a vrátili zase zpět. 

Bohužel na lyžování bylo jen jedno dopoledne, takže z KitzSki to byla pouze malá ochutnávka. Ale je jasné, že tady jsou lyžařské možnosti obrovské a trasy parádní. Počítejte ale s tím, že ceny tu jsou vyšší. Ostatně právě Kitzbühel vyšel nedávno v žebříčku Ski Resort Report jako středisko, kde za posledních deset let nejvíce vzrostly ceny. Oproti roku 2016 činí nárůst 128 %. Hůře na tom je z celé Evropy už jen bulharské Bansko. 

Pokud hledáte ještě nějaké další zpestření případného výletu, tak nedaleko jsou slavné Krimmelské vodopády. Jsou to nejvyšší vodopády v Rakousku a je to obrovská letní atrakce. Na propagačních fotkách uvidíte masu vody valící se dolů a mlhu stoupající od vodopádů vzhůru. O tom, že tohle místo bude v létě hodně vytížené, svědčí množství parkovišť, které jsou v blízkém okolí. Během letní sezony se pak také za vstup k vodopádům platí. 

V zimě je to docela jiná písnička. Vodopády jsou zmrzlé a kvůli tomu je pochopitelně uzavřená celá stezka vedoucí kolem vodopádů nahoru. Můžete se projít jen od parkoviště ke spodní části vodopádů, což má v zimě také své kouzlo. Lézt pod spodní vodopád po zasněžených a namrzlých kamenech ale zavání pádem, tak dávejte pozor. Celá procházka navíc není příliš dlouhá, nicméně jako zpestření lyžařských a sáňkařských atrakcí přijde vhod. Tím spíš, že si vodopády užijete v relativním klidu. 

Zdroj: autorský text