Athény: Rooftop bary nad Akropolí a město, které vás během jednoho dne úplně vyčerpá i nadchne

Do Athén jsme přijeli s KGM Torres po několika dnech natáčení v Bělehradu a první dojem byl vlastně dost jednoduchý: Athény jsou intenzivní úplně ve všem. V provozu. Ve vedru. V počtu lidí. V hluku. V tom, jak blízko vedle sebe tady funguje historie stará tisíce let a úplně normální každodenní život.

Člověk jede po několikaproudé silnici mezi skútry, tramvajemi a autobusy, otočí hlavu a nad vším se najednou objeví Akropole. A právě tohle nás na Athénách bavilo nejvíc. To město se nesnaží být uhlazené nebo perfektní. Je živé. A někdy možná až moc.

První večer jsme dorazili docela pozdě. Po několika hodinách za volantem člověk většinou řeší hlavně sprchu a postel. Jenže Athény fungují jinak. Vyšli jsme jen „na chvíli“ na kafe kousek od bytu a najednou byly skoro dvě ráno, kolem nás plné podniky, lidé sedící venku, skútry projíždějící ulicemi a město pořád jelo naplno. A to nás vlastně překvapovalo celou dobu. Athény téměř nikdy nepůsobí ospale.

Bydleli jsme v klasickém bytě přímo ve městě. Žádný hotelový komplex ani turistický resort. Normální athénský činžák s malým výtahem, balkony plnými květin, hlukem z ulice a kavárnou pod domem. Ráno nás budily skútry a večer vůně jídla z podniků kolem.

A zpětně jsme byli rádi, že jsme nebydleli někde stranou. Athény totiž člověk nejvíc pochopí právě tehdy, když v nich chvíli normálně funguje. Když ráno běží pro kafe, večer hledá místo na jídlo a přes den se snaží přejít rozpálené centrum bez toho, aby se každých deset minut schovával do stínu.

Athénská akropole není jen jedna z památek, které si odškrtnete v průvodci. Ona doslova ovládá celé město. Prakticky odkudkoliv v centru zvednete hlavu a někde ji uvidíte. Nad paneláky, nad starými domy, nad rooftop bary i mezi úzkými ulicemi. Ve dne působí monumentálně, večer zase úplně magicky, když se rozsvítí nad městem.

Nahoru jsme vyrazili ráno, protože v létě je centrum Athén přes den opravdu extrémně rozpálené. A to je mimochodem jedna z nejpraktičtějších rad pro každého, kdo se sem chystá: Pokud chcete chodit po památkách, dělejte to ráno nebo večer. Přes poledne je vedro mezi kameny a betonem opravdu náročné.

Cesta na Akropoli vede spletí ulic, kde se míchají turisté, malé obchody, kavárny i místní, kteří tím vším normálně procházejí do práce. A nahoře člověk konečně pochopí, proč jsou Athény jedním z nejslavnějších měst světa.

Parthenón je samozřejmě hlavní hvězda. Ale možná ještě víc než samotná stavba nás bavily pohledy dolů na město. Bílé domy rozlité po okolních kopcích, balkony nalepené jeden na druhém a moře v dálce.

Athény totiž nejsou klasicky krásné město jako třeba Vídeň nebo Paříž. Jsou syrovější. Chaotičtější. Ale právě díky tomu mají obrovský charakter.

Jen pár minut od největších turistických davů se Athény najednou úplně změní. Anafiotika je malinká čtvrť pod Akropolí, která připomíná spíš řecký ostrov než několikamilionové město. Bílé domečky, úzké schody, květiny, kočky schované ve stínu a ticho, které člověk v Athénách vlastně skoro nečeká.

Právě tady jsme měli jeden z nejklidnějších momentů celého pobytu. Seděli jsme ráno na schodech s kávou z malé pekárny a kolem bylo úplné ticho. Jen o pár ulic níž už přitom mezitím začínal klasický athénský chaos. A přesně tak Athény fungují pořád. Každá čtvrť má úplně jinou energii.

Monastiraki bývá často označované za turistické centrum plné suvenýrů a lidí. A ano, turistů je tam opravdu hodně. Jenže zároveň je to přesně to místo, kde člověk nejvíc cítí energii města. Pouliční hudebníci, stánky, malé obchody, restaurace, vůně jídla, ruch a nad tím vším pořád Akropole.

Právě tam člověk nejvíc pochopí, jak Athény fungují. To město není dokonale organizované. Občas působí skoro chaoticky. Ale všechno nějak funguje. Na Monastiraki navazuje Plaka. O něco klidnější část plná úzkých uliček, schodů, taveren a domů s barevnými okenicemi. Večer tam celé centrum získává skoro filmovou atmosféru.

A malý praktický tip, pokud v Athénách plánujete několik dní, oblast kolem Monastiraki nebo Plaky je ideální na bydlení. Většina hlavních míst je pěšky a večer člověk nemusí řešit dopravu ani taxi.

Na Athénách nás fascinovalo hlavně to, jak přirozeně tady historie funguje jako součást normálního života. Starověká agora, Římská agora, Hadriánova knihovna nebo Héfaistův chrám nejsou někde bokem za městem. Jsou normálně mezi ulicemi, kavárnami a běžným provozem.

Lidé kolem nich sedí na lavičkách, venčí psy nebo čekají na autobus. A vedle dva tisíce let starých ruin někdo zrovna řeší telefonát nebo pije ledovou kávu.

Velmi silně na nás zapůsobil i Chrám Dia Olympského. Obří sloupy stojící uprostřed moderních Athén působí skoro surrealisticky. Vedle projíždí auta a skútry a mezi tím stojí kus historie starý tisíce let.

Zajímavé bylo i okolí Kerameiku. Starověké pohřebiště a jedna z méně turistických historických částí města působí mnohem klidněji než centrum kolem Akropole. Jen o pár ulic dál už ale Athény zase jedou ve svém normálním tempu.

Jednou z nejzajímavějších částí města pro nás byla Exarchia. Čtvrť plná graffiti, alternativních podniků, malých galerií, barů a kaváren. Některé ulice působí skoro punkově, jiné připomínají Berlín nebo Lisabon.

Před cestou jsme četli různé dramatické články o tom, jak je Exarchia nebezpečná. Ve skutečnosti jsme se tam cítili úplně normálně. Přes den velmi živá čtvrť plná studentů, kaváren a lidí sedících venku. Právě tady jsme narazili na několik nejlepších moderních podniků celého pobytu.

Řekové berou kávu opravdu vážně. Dobrá kavárna je v Athénách skoro na každém rohu a často opravdu velmi dobrá. Výběrová káva, moderní interiéry, brunch menu, lidé sedící několik hodin s notebookem nebo jen pozorující dění kolem.

Měli jsme pocit, že v Athénách se na kávu nikam nespěchá. Lidé si prostě sednou a jsou tam klidně celé dopoledne.

Jedním z našich nejoblíbenějších míst byl Underdog. Moderní kavárna s výbornou kávou, skvělými brunchi a atmosférou, kvůli které člověk snadno ztratí pojem o čase. A co nás překvapilo, ceny v mnoha lepších kavárnách nebyly vůbec přehnané. Ve srovnání s Prahou často podobné nebo i nižší.

Úplně jiný svět představovala centrální tržnice Varvakios. Hluk, ryby, maso, led na zemi, křik prodavačů a atmosféra, která působí skoro filmově. Není to naleštěné místo pro turisty. A právě proto stojí za návštěvu.

Právě tam Fotr ochutnal tradiční patsás. Polévku připomínající trochu držkovou, jen s ovčími nožičkami. Upřímně? Není to jídlo pro každého. Ale přesně takové momenty člověku zůstanou v hlavě nejdéle.

Naopak loukoumades byly naprostá jistota. Malé řecké kobližky přelité medem a skořicí mizely rychlostí, kterou jsme při natáčení úplně nečekali.

A pak Athény během pár minut přepnou úplně jinam. Little Kook je asi nejšílenější kavárna, jakou jsme ve městě viděli. Barevná, přeplněná dekoracemi a připomínající kombinaci pohádky, Disneylandu a Instagramu.

Celé okolní ulice jsou vyzdobené světly, dekoracemi a různými instalacemi a člověk má chvíli pocit, že vůbec není v normálním městě. Turistické? Extrémně. Ale zároveň vlastně strašně zábavné. A přesně tohle nás na Athénách bavilo. Každých pár ulic úplně jiný svět.

Jestli Athény někdy vypadají opravdu nádherně, tak večer. Přes den umí být tvrdé. Rozpálené, hlučné a únavné. Ale jakmile zapadne slunce, celé město se změní. Velmi nás bavily rooftop bary s výhledem na Akropoli. Sedět večer nad městem, když se postupně rozsvítí Parthenón, má obrovskou atmosféru. A zároveň právě tehdy člověk pochopí, jak obrovské Athény vlastně jsou. Nekonečné bílé domy až po horizont, světla města a nad tím vším osvětlená Akropole.

Athény navíc opravdu žijí dlouho do noci. Lidé sedí venku, kavárny i bary jsou plné a centrum má energii ještě dávno po půlnoci.

Pokud chcete pochopit velikost Athén, běžte na vrch Lykavittos. Odtud město vypadá nekonečně. Bílé domy až k horizontu, moře v dálce a Akropole uprostřed všeho. Nahoru se dá dojít pěšky nebo vyjet lanovkou. My jsme šli část cesty pěšky a upřímně, v letním vedru to není úplně malý výkon. Ale výhled nahoře za to stojí. Právě tam nám asi nejvíc došlo, jak zvláštně Athény fungují. Na jednu stranu obrovské moderní město. Na druhou stranu místo, kde historie doslova vystupuje z každé části centra.

Mnoho lidí si pod Athénami představí jen antické centrum. Jenže směrem k moři město ukazuje úplně jinou tvář. Athénská riviéra působí mnohem moderněji a klidněji. Marina Flisvos plná jachet, palmy, promenády a podniky u vody vypadají skoro jako jiné město než rozpálené centrum kolem Akropole. Stejně zajímavé bylo i Kulturní centrum Nadace Stavrose Niarchose. Moderní architektura, knihovna, opera a obrovský veřejný prostor působí skoro futuristicky.

A pak je tu ještě Pireus. Přístav, kde ruch nikdy nekončí. Lodě, trajekty, auta, lidé a pocit, že celé Řecko je nějak napojené právě sem.

Jedním z nejsilnějších zážitků mimo centrum byl Poseidonův chrám na mysu Súnion. Už samotná cesta podél pobřeží stojí za to. Silnice kopíruje moře, kolem se střídají pláže, malé podniky a výhledy na Egejské moře. A pak se vysoko nad útesy objeví starověký chrám. Večer tam fouká silný vítr od moře, pod vámi jsou skály a člověk najednou chápe, proč právě tohle místo patří mezi nejslavnější v celém Řecku.

A možná právě tam nám celé Athény začaly dávat největší smysl. Město, kde vedle sebe fungují tisíce let staré památky, moderní kavárny, hlučné ulice, rooftop bary, alternativní čtvrti i úplně obyčejný každodenní život.

Zdroj: autorský text