Objevili jsme neobjevený polský dovolenkový ráj. Jsou tu pláže, čistá voda, příroda a žádní turisté

Kam vyrazit (nejen) během letních prázdnin na dovolenou? To je mimořádně komplikovaná otázka. Hlavní letní sezona znamená obvykle davy turistů na dálnicích a na všech pěkných místech, ať už jde o koupání v moři, nebo o jiné zajímavé atrakce. Proto mám radši dovolenou v červnu, nebo v září. Můžeme si to dovolit, naše dcerka ještě školu neřeší, ale je jasné, že mnoho rodin si prostě nemůže vybírat, pokud chce vzít své ratolesti s sebou. Ale mám dobrou zprávu. Zajímavá místa, kde není ani v hlavní sezoně narváno, se pořád ještě najdou. Letos jsme jedno takové objevili v Polsku. 

Obvykle je to něco za něco a tahle zákonitost platí i v případě hledání málo navštěvovaných letních destinací. Vždycky totiž bude existovat důvod, proč turisté jezdí jinam. Částečně to jistě bude proto, že se o takových místech málo ví, ale obvykle se najde i jiná nevýhoda. V případě jezera Drawsko je to nepochybně poloha. Kilometrově to není až tak daleko, jenže časově to není žádný med. Nakonec to stejné platilo třeba o naší loňské cestě na slovenskou Muránskou planinu. 

Z Prahy vede nejkratší cesta po D11 a následně po polské S3. Jenže zhruba poslední třetinu pojedete po okreskách. Když k tomu připočteme nutnost probojovat se po okreskách z Jaroměře kolem Trutnova až na polské hranice, čeká vás dobrých 200 km okreskové jízdy. Taková jízda neutíká a je pro všechny otravná. Časově to z Prahy vychází na sedm hodin čisté jízdy. S přestávkami budete na cestě prostě celý den, a to je doba, za kterou můžete v klidu dorazit někam k moři. Navíc jezero Drawsko je už docela blízko Baltu, populární Kolobřeh je odsud necelé dvě hodiny cesty. Takže když už takhle daleko, tak radši k moři, že ano. 

Jenže ono to má i své výhody. Na cestě sice budete o nějakou tu hodinu déle, ale odměnou vám bude všeobecně málo turistů kolem celého jezera. V půlce července je to věc k nezaplacení. Podobně klidné lokality se dají najít i jinde, ale buď budete muset jet ještě mnohem dál, nebo se budete muset vzdát nějaké letní radovánky. Jezero Drawsko ovšem nabídne koupání, přírodu, historii, cyklostezky, dobré jídlo... A z tohoto úhlu pohledu je to ideální místo. 

Protože šlo o rodinnou cestu s naší malou dcerkou, bylo nutné vzít nějaké větší auto. Volba padla na Jeep Compass nové generace. Jde o aktuální novinku na trhu, která sdílí techniku koncernu Stellantis třeba s Peugeotem 5008, což hlavně v interiéru bezpečně poznáte. Není to ale nutně nevýhoda. Auto jako takové už je to dost velké, na délku měří necelých 4,6 m, a tomu odpovídá také prostor v interiéru. Zavazadelník pojme v základním uspořádání 550 litrů a spoustu věcí lze uložit také pod dno, kde v našem případě nebyla rezerva. Tam našly místo boty a také nabíjecí kabely. 

V době cesty se nový Compass ještě nenabízel s pohonem všech kol, takže jsme dostali plug-in hybridní předokolku. Ta kombinuje benzinovou šestnáctistovku s jedním elektromotorem na přední nápravě a celkově má výkon 225 koní. Tenhle motor si pamatuji z jedné mé cesty do Turína, kam jsem před lety jel s Peugeotem 308 SW osazeným stejnou technikou. V Německu to auto jelo naprosto neuvěřitelně a nemělo problém ukázat na tachometru 240 km/h. Potvrzuje to i pohled do techničáku našeho Compassu, kde najdete maximálku 220 km/h. Kdo by to byl do něj řekl! 

My jsme ale protentokrát měli pochopitelně jiné starosti než testovat maximální rychlost. S dítětem na delší cestě do polského zapadákova oceníte spíše dobře omyvatelné sedačky, tichý interiér s řadou přihrádek a protože jsem s sebou chtěl vzít surfy, kolo, kočár, paddleboard a podobné věci, došlo také na tažné a náš malý přívěs. Plug-in hybridní Compass odtáhne až 1,5 tuny. Ze zkušenosti vím, že elektrifikované pohony jsou na tahání příjemné hlavně kvůli elektricky plynulým rozjezdům. To potvrdil i Compass. 

Jedno ráno jsme to tedy všechno naložili, zapřáhli skříň na kolečkách a vypravili se do místa, o kterém jsem na internetu nenašel prakticky žádné podrobnější informace. 

Z Prahy se nabízí zhruba tři možné trasy. Nejkratší vede přes D11, Trutnov, Královec a od Lubawky dál po polské „skorodálnici“ S3. Alternativně se dá jet po D10 a Liberec, případně po D8 do Německa na Berlín a pak na východ. Tady si užijete nejvíce dálnice, ale je to přece jen zajížďka a časově to tedy vyjde nastejno. My jsme jeli po D11. Je potřeba říci, že tahle možnost bude čím dál atraktivnější, protože dostavba D11 běží slušným tempem. Už letos na podzim se otevře pár kilometrů u polských hranic. Díky tomu se provoz odkloní z obcí Královec a Lubawka, kde teď je napojení na S3 dost nešikovné. 

Než se člověk probojuje do Polska, chvíli to trvá a vůbec to neutíká. Na oběd jsme tak zastavovali nedlouho poté, co jsme najeli na polskou S3. Po nějakých dvou hodinách se zastavovalo znovu, aby se dcerka provětrala na klouzačkách a my si dali kafe. Tou dobou už byla energie z baterky auta pryč a spotřeba lezla nahoru. Bylo jasné, že bez dobíjení a s přívěsem pojedeme kolem 10 l/100 km. Je to trochu víc, než jsem čekal, ale ztrácet čas hledáním nabíječky se nám nechtělo. 

Poklidná dálniční jízda končí u města Gorzów Wielkopolski, odkud se jede dál už výhradně po okreskách. Úplný závěr pak vede poměrně dlouhou dobu mezi lesy a přes opuštěně vypadající vesnice. Člověk už tak nějak tuší, o čem to tady bude. Do Czaplinku jsme přijeli navečer docela unavení. Do kempu Drawtur, kde jsme bydleli, to pak už byl jen kousíček. 

Ubytování jsme měli v mobilheimu přímo v kempu. Takzvaný Mobilek byl nejlevnější verzí apartmánu. Mají tu i větší chatky a některé z nich jsou přímo na břehu jezera s vlastním molem. Tohle vypadalo velmi lákavě, ale kvůli obavě z toho, aby dcerka neutekla a nespadla do vody, jsme raději protentokrát zvolili suchozemskou verzi. Tu chatku s molem určitě časem ale vyzkoušíme.  

V kempu Drawtur jsme strávili celý pobyt a odsud vyráželi na různé výlety. Za pozornost ovšem stojí i kemp samotný, protože má hned dvě pláže, mola, šlapadla, dá se tu dost dobře jezdit na serfu, je zde jídelna i věčně prázdný (a přesto otevřený) bar.

Více o kempu a jeho přilehlém okolí najdete v samostatném článku níže: 

S výlety kolem jezera se to má následovně: Nějakou úplně obrovskou atrakci tu asi nenajdete, ale je tu hodně menších zajímavostech. Pár takových věcí nabízí i městečko Czaplinek na jižním konci jezera. Je tu historické náměstí, promenáda kolem vody, lanový park nebo amfiteátr, kde se dělo celkem hodně menších lokálních akcí. Člověk se tu také dobře nají. Z kempu Drawtur je to do města příjemná procházka, nebo pár minut jízdy na kole. 

Velkou atrakcí, která vás zabaví klidně i na půl dne, je nedaleký palác Siemczyno. Jde o rozlehlé stavení s palácem, strašidelně vypadající alejí s pokroucenými stromy, zahradou a dalšími budovami, kde je třeba i hotel. Samotná prohlídka paláce nabídne pohled do minulosti, ale také sbírku skla a porcelánu nebo expozici řemesel. 

Více o těchto místech najdete v samostatném článku níže: 

Pokud se sem vypravíte, pak stoprocentně budou tématem pro výlety také pláže. Jezero Drawsko na pohled vypadá jako menší, než skutečně je, protože to není jedna gigantická vodní plocha, ale je hodně členité. Je zde množství zátok a úzkých míst a přesně tohle nabízí výborné prostředí pro hledání klidných zákoutí, pokud na vás budou oficiální městské nebo kempové pláže moc rušné. Navíc celá tahle oblast je plná dalších menších jezer, jsou jich tu stovky. 

Kromě jiného jsme se vypravili také k malé vísce Głęboczek, což je takové místo uprostřed lesů. Důvody, proč sem jet, jsou dva. I Głęboczek má svou zašitou pláž na jezeře Krosino a nedaleko je také starý mlýn. Ten je velmi fotogenický, protože původní cihlovou stavbu doplňuje spousta dřevěných trámů, které ji drží, aby nespadla. I tak to ale vypadá, že tenhle mlýn brzy vezme za své a zbydou z něj opravdu jen ruiny. Jinak ta pláž je sice skrytá, ale nabízí hřiště, venkovní posilovnu, převlékárny, molo a čistou vodu. Tohle je obecná definice snad každé pláže v celém širém okolí. Je jedno, v jak velkém zapadákově pláž najdete, nějaké vybavení včetně hřiště tam bude skoro vždycky. 

Kolem jezera Drawsko si na své přijdou vodáci, kteří mohou sjíždět dlouhou řeku Drawa. A na své si přijdou i cyklisté. Cyklostezek a cyklotras je tu velké množství a díky profilu krajiny nejsou příliš náročné. Jezdit se dá kolem jezer, ale také přes lesy, kterých tu je fakt hodně. Jezdit můžete rovněž v bývalém vojenském prostoru. Zkrátka se zdá, že cyklovýletů se tady dá naplánovat spousta. Až sem pojedeme znovu, více prověříme právě tuhle stránku věci. 

Letos jsem měl s sebou jen retro-skládačku Eska, ale neodolal jsem a jednu cyklostezku si vyzkoušel. Vzhledem ke kvalitám kola jsem vybral něco, co vypadalo od pohledu nenáročně. A to byla cyklostezka po bývalé železnici z města Złocieniec do lázeňského města Połczyn-Zdrój. Tato jízda ukázala další stránku tohoto kraje, což jsou nekonečné louky a místa, kde prostě není nic. Jen kytky, jezírka a klid. I v půlce července. 

Více o cyklostezce si můžete přečíst v samostatném článku níže: 

Ano, Polsko dodnes nese množství pozůstatků druhé světové války a v oblasti kolem jezera Drawsko jich také najdete víc než dost. Je to dáno tím, že v blízkém okolí se dlouhodobě pohybovala jak německá, tak i sovětská armáda, a dokonce se říká, že prý přímo v jezeře Němci testovali své válečné ponorky. Tyhle válečné pozůstatky nejsou pro každého, ale pokud chcete netradiční zážitek, tak tady se vám ho dostane měrou vrchovatou. Zhruba půl hodiny jízdy od jezera Drawsko je totiž Borne Sulinowo. Jde o město, které svého času bylo tajné a na mapě bylo zobrazeno jako les. Přestože tu žilo na 25 tisíc lidí. 

Ačkoliv jde o jezerní oblast, tak i tohle bývalé vojenské město má své jezero a u něj pěkné písečné pláže. Tahle romanticky krásná místa jsou v ostrém kontrastu s tím, co je o pár set metrů vedle. Očekávejte hodně rozpadlých budov, sem tam na vás vykoukne vystavený tank a na západním okraji města je tankodrom a je zde také vojenské muzeum. Všechno vypadá celkem free, takže jsme se po tankodromu projeli i s naším Compassem. Protože měl silniční gumy a je to předokolka, do větších dobrodružství jsme se tentokrát raději nepouštěli. 

Všechny detaily o tomto místě najdete v samostatném článku níže: 

Těch deset dnů kolem jezera Drawsko uteklo fakt hrozně rychle. To znamená jediné, bylo to tu super. Není to taková ta prvoplánová letní dovolená (nebo prostě prvoplánový pobyt) a je mi úplně jasné, že se najdou lidi, kterým se tu líbit nebude. Pro někoho to bude moc obyčejné, moc zastrčené, voda moc studená, žádné vyloženě velké atrakce, takže moc nuda, cesta sem moc dlouhá... Já mám ale tahle místa rád a spíše než luxus ocením klid. Proto se mi také líbilo třeba na té Muránské planině, kam jsme loni shodou okolností také jeli Jeepem. Prostě to tady má své charisma. Pro nás tak velké, že se sem vrátíme. Mimo jiné i proto, že místní pláže a celé to množství různých houpaček a klouzaček je super pro děti. 

Navíc celá tahle cesta nevyšla vůbec draho. Za dálnice se nic neplatí, benzin stál v době cesty také rozumné peníze a ubytování za nějakých 2200 Kč za noc v podstatě v apartmánu hned u jezera také není špatné. Pokud prostě hledáte klid a profláknuté destinace vás už nebaví, tak tohle by mohlo být přesně pro vás.