Proč sem nikdo nejezdí? Polský Czaplinek má krásnou pláž, levné jídlo a hned vedle strašidelnou alej

Mohlo by se zdát, že oblast kolem jezera Drawsko je solidní zapadákov, kde se hledají různé atrakce celkem obtížně. Je to do jisté míry pravda, což dává téhle oblasti i v hlavní letní sezoně někdy až kouzelný klid. Ale ne nadarmo se říká, že kde je vůle, tam je cesta.

Když si člověk dá trochu práce s hledáním zajímavostí, tak je skutečně najde. Jen nesmí čekat obří turistické atrakce, které přinesou zábavu na celý den. Těch malých zajímavostí jsme tu ale během našeho polského tripu našli docela dost. Ať už jde o historii, nebo třeba o poněkud strašidelný les. Jenže protože jsme u obrovského jezera, začneme na pláži. 

Pláží je obecně kolem jezera Drawsko (respektive v celém širším okolí Czaplinku) neuvěřitelné množství. Některé jsou zastrčené, jiné jsou v kempech a je tu také městská pláž. Tu najdete na severním konci městečka v zátoce, která se podle místní oficiální mapy jmenuje prostě Plaża. Tahle pláž patří k těm největším, které jsme na jezeru Drawsko potkali. Je písečná a s trochou fantazie (hlavně navečer) se tu člověk může snad i cítit jako u moře. Ve vodě jsou klasická polská mola, která ohraničují prostor pro plavce, kteří nechtějí plavat do hloubky. Mimochodem, ta tady je značná. Na prvních metrech je sice písečné dno pozvolné, ale jen o kousek dál pod sebou máte deset a více metrů vody. Nakonec uprostřed jezera zhruba naproti městské pláži má Drawsko hloubku 80 metrů. Němci tu údajně testovali za druhé světové války své ponorky. Nebo se to alespoň mezi místními říká. 

Pláž nabízí veškeré zázemí. Jsou tu přístřešky, kam se člověk může schovat, jsou tu toalety, prolézačky, ohniště. Zaparkovat se dá buď pod amfiteátrem u baru Ranczo, nebo na ulici na druhé straně pláže. Nic se neplatí. Ani parkovné, ani vstup. 

Od pláže pak vede cyklostezka sloužící zároveň jako promenáda podél vody. Směrem na sever se po chvilce dostanete do kempu Drawtur, směrem na jih k městskému přístavu a pak dále až do nejjižnějšího cípu jezera, kde je placené parkoviště. Večerní procházky podél vody jsou fakt příjemné. 

Czaplinek je malé městečko, které výborně poslouží jako základna. Je tady řada samoobsluh, benzinka, banka, lékárna, prostě všechno potřebné. Samozřejmě je možné se zde i ubytovat. Město jako takové toho ale moc nenabízí. Centrum je malinkaté a při naší návštěvě bylo navíc místní náměstí totálně rozbombardované kompletní rekonstrukcí. Největším turistickým lákadlem je asi skanzen Sławogród a lanový park. Ani jednu z těchto atrakcí jsme nevyužili, protože na prolézání vysoko v korunách stromů jsem odvahu neměl a skanzen jsme navštívili jiný v nedalekém Starem Drawsku. 

Co jsme ale využili několikrát, byla restaurace. Nehledali jsme žádná kulinářská umění, ale vzali jsme zavděk to, co bylo nejblíže kempu. A to byl Bar Ranczo. Jídlo výborné, ceny kolem 200 až 250 Kč za poměrně velkou porci. To je fajn. Jen pozor, bar má na Google Maps napsáno, že v pátek a v sobotu zavírá až v půl jedné v noci, ale když nejsou lidi, tak zavřou klidně v devět. 

Kromě samotného jezera Drawsko leží Czaplinek přímo na břehu ještě druhého a o poznání menšího jezera Czaplino. Jedno odpoledne jsme se sem vypravili na malou procházku, ale nic moc tu člověk nenajde. Městský park je v podstatě jen lesík, dále je břeh hodně zarostlý, takže největší atrakcí bylo pro změnu dětské hřiště. Je fakt neuvěřitelné, kolik hřišť tady mají. Na jižním konci Czaplinku je u tohoto jezera také pláž, u které je i nějaké to zázemí a kavárna. 

Pár kilometrů vedle Czaplinku je malá vesnice Siemczyno, která se rozkládá kolem stejnojmenného paláce. Samozřejmě není náhoda, že palác byl postavený právě tady blízko jednoho z mnoha cípů jezera. Místní jezero používali jako zdroj ryb, ledu pro chlazení masa i jako dopravní cestu. Palác Siemczyno určitě patří k jedné z těch větších místních atrakcí. Mimo jiné proto, že tu je na jednom místě hned několik zajímavostí. 

Pokud vás baví fotit, pak určitě rovnou zamíříte do zámeckého parku, kde je Aleja grabowa i lipowa. Ta nejatraktivnější část představuje habrovou alej, ve které jsou stromy divoce zkroucené. Místo je velmi fotogenické. Hned vedle aleje je také kamenné bludiště, pro naši dcerku se ovšem největší zábavou stal malý tunel vedoucí z této aleje zhruba doprostřed zahrady směrem k rybníku. Vstup do těchto míst je zdarma, do tunelu se hodí nějaká lepší baterka. Je tam poctivá tma. 

Jak to v této aleji vypadá, to ukáže galerie níže. Zábavnou skutečností je to, že tyhle pokroucené stromy nejsou dílem nadpřirozených sil, ale jsou výsledkem zanedbané péče. Viz samostatný box. 

Celý palác prochází rekonstrukcí, která je už ve své pokročilé fázi. Zejména sovětská část jeho historie se na celém stavení dost podepsala. Dnes už je interiér prakticky hotový a začíná se opravovat fasáda. Vnitřní prostory zabírá rozsáhlé muzeum, které návštěvníkům ukáže mnoho různých pohledů nejen do minulosti. 

Ve sklepě se člověk dozví, jak to tady fungovalo původně. Můžete nahlédnout do kuchyně, uvidíte historii paláce samotného, můžete se podívat na dobové oblečení a zažít dobovou zábavu. Děti si tu přijdou na své při stavění dřevěných kostiček nebo malování.

Přízemí ukazuje sbírku porcelánu a skla z celého světa. V prvním patře je pak k vidění expozice soudobého umění a v podkroví je expozice různých řemesel od rybaření až po kovářství. Podkroví je pak zajímavé samo o sobě konstrukcí střechy. Za vstup se platí, ale v přepočtu to je jen něco přes 100 Kč. 

Jak to v muzeu vypadá, to ukáže galerie níže: 

Celý areál kolem paláce je rozlehlý a také tady se konají různé akce. Během našeho pobytu se tu například pořádaly malé závody koní. V areálu je poměrně velký hotel a volně přístupná expozice staré zemědělské techniky. Jako všude jinde, ani zde nechybí velké dětské hřiště, ale naše dcerka nakonec kromě běhání v tunelu objevila ještě jednu lepší atrakci. 

Místní totiž vyrobili v kukuřičném poli labyrint. Člověk by řekl, že je to taková blbost, ale evidentně to funguje velmi dobře. I v kukuřici jsme strávili dost času, stejně jako v tom tunelu. Kromě muzea je celý areál včetně parku nebo tohoto kukuřičného labyrintu přístupný zdarma.

Pokud byste tento výlet chtěli spojit s koupáním, je to samozřejmě možné. Henrykowska zátoka je od paláce vzdálená zhruba 750 m. My jsme sem dojeli autem, přičemž až přímo k pláži je vjezd zakázán, ale jezdí sem i výletní loďky, takže to můžete pojmout jako výlet po vodě, což musí být moc pěkné. Místy je totiž tenhle cíp jezera velmi úzký a jak to tu na některých místech bývá, kolem jsou husté lesy.  

Samotná pláž patří k těm menším, ačkoliv to podle satelitních map tak nevypadá. Je zde velké molo, trocha písku a spousta rákosí. A je zde také klid. Právě takováto zákoutí dávají tomuhle polskému jezeru speciální kouzlo. Pokud tady zrovna někdo bude, pak postačí popojet nebo popojít kousek vedle a určitě najdete nějaký svůj vlastní koutek, kde nikdo nebude. Nemusíte se přitom držet jen tohoto jezera. Pár minut jízdy autem odsud je jezero Krosino, které je uprostřed lesa vedle o mnoho menší osady. Ale na tohle jezero se podíváme zase příště. 

Zdroj: autorský text