Jezdil sem Hitler a 40 let to bylo tajné sovětské město. Objevili jsme děsivé místo s krásnou pláží

V okolí jezera Drawsko, kam jsme se vypravili v rámci našeho dalšího cestovatelského speciálu, najdete při troše hledání docela dost zajímavostí. Už od začátku plánování téhle cesty mne ale nejvíce zaujalo jméno Borne Sulinowo. Je to malé město, o kterém se toho nikde moc nepíše. Má to prostý důvod. Oficiálně vzniklo až v roce 1993 a je to jedno z těch vůbec nejmladších polských měst. Jenže to ještě neznamená, že tady předtím nic nebylo. Bylo!

A bylo to velké, jenže to bylo tajné. Údajně tu žilo až 25 tisíc lidí, ale šlo o vojáky a jejich rodiny a město samotné bylo v mapách zobrazené jako les. Celé desítky let byla tahle lokalita vojenská a tajná. Z téhle éry se dodnes nevzpamatovala, ale pokud hledáte tip na méně tradiční výlet, bude se vám tu líbit. Protože já přesně tyhle netradiční a trochu děsivé lokality rád mám, jednoho dne během našeho pobytu jsme skočili do testovaného Jeepu a po necelé půlhodince jsme vystupovali u rozbořeného baráku na kraji města trochu připomínajícího Milovice. 

Když budete brouzdat v mapách, tak u tohoto města moc fotek nenajdete. Stejně jako do celé téhle lokality, ani sem moc lidí nejezdí a já se tomu nedivím. Sice od vzniku města uplynulo přes 30 let, ale pořád vypadá docela depresivně. Vojenské působení tady bylo tak dlouhé, že tahle stopa asi nikdy nezmizí. Jedno místo ale má fotek docela dost, a to je důstojnický dům stojící nedaleko jezera Pile. To je přesně ta ruina, u které jsme zaparkovali nejdříve. 

Tahle budova asi nejlépe vystihuje osud i historii Borne Sulinowa. Dnes to je ruina, ale v minulosti to bylo vyhlášené místo. Pro vybrané. Byl to důstojnický klub pro důstojníky Wehrmachtu, fungovala tady také škola, za dob sovětské nadvlády to bylo společenské centrum pro důstojníky, bylo tu divadlo nebo dokonce koncertní sál pro 1000 lidí. Z parkoviště se to nezdá, ale budova je to obrovská. Dnes si tu přijdou na své milovníci urbexu, protože už jde o torzo stavby. Platí to hlavně o koncertním sálu, kde kompletně shořela střecha, takže dnes připomíná spíše větší nádvoří zarostlé malými stromky. 

Budova je v soukromém vlastnictví a o tom informuje i příslušná cedule, nicméně je volně přístupná a každou chvíli dovnitř někdo leze. Projít se dá chodbami až do velké zadní části (to byl předpokládám ten sál). Cestou uvidíte řadu pokojů a místností. Dostat se dá i do sklepa, nebo naopak do prvního patra. Samozřejmě to chce dávat pozor, ať někam nespadnete. 

V budově je dodnes vidět, že se tu nešetřilo. Jsou tu zbytky mramoru, spousta oblých tvarů, občas se objevuje i zbytek nějaké té mozaiky a zcela vzadu před koncertním sálem, kde dnes rostou stromy, jsou další mozaiky umístěné na zemi. Důstojníci odsud měli přístup po menší promenádě až k jezeru, což muselo být opravdu pěkné. 

Celá budova se dá obejít ze všech stran, není tu žádný plot. Nebo alespoň tak to bylo v době naší návštěvy v létě 2026. Evidentně je to významná atrakce, protože v městečku najdete i směrovky ukazující, kde důstojnický klub najdete. 

Stejně jako všude jinde tady v okolí, i Borne Sulinowo má svá jezera. Na území obce jich leží asi pět desítek a jezero, které je za důstojnickým klubem, je tím největším. Jmenuje se Pile a desetiminutovou procházkou od ruiny téhle velké budovy se dostanete na pláž, která se jmenuje Słoneczna Plaża. Tedy ano, i tenhle možná depresivní výlet je možné si zpestřit pěkným koupáním. Nám nepřálo počasí, takže slunečné to tady moc nebylo, ale jinak je to další z mnoha hezkých koupacích míst, na která jsme během pobytu narazili. 

Recept je klasický: Taková řekněme středně velká pláž, mola, křišťálová voda a ano, i tady je dětské hřiště a venkovní posilovna. Jako prostě všude. Když jsme sem přišli, nebyl tu absolutně vůbec nikdo. Stánek s občerstvením zavřený, ale k našemu překvapení z jiné menší budovy vylezl plavčík. Ti tu také bývají na plážích docela často. Koupání jsme vynechali, ale dcerka vzala útokem houpačky. 

Když odsud půjdete směrem na západ, tak postupně na břehu potkáte minimálně další tři pláže včetně městské pláže, u které je také kemp. My jsme se vrátili k autu, po cestě ještě pozorovali malinkaté žabky skákající kolem a pak jsme vyrazili do města jako takového. 

Jak to vypadá na pláži, to si můžete prohlédnout v galerii níže: 

Borne Sulinowo jako město není příliš velké a moc turistických atrakcí tu nenajdete. Mimochodem, v devadesátých letech se sem po odchodu sovětské armády údajně někteří její příslušníci zase vrátili. Atrakcí je město samotné, které chvílemi působí až abstraktně. Některé budovy vůbec nemají okna a jsou to ruiny, jiné jsou krásně opravené nebo rovnou zcela nové. Skoro až bizarně působí především ulice Orła Białego. Je to dlouhá rovná ulice, kde v jednom místě stojí fungl nové rodinné domky jak někde v Průhonicích u Prahy. Jen za sebou mají apokalyptické domy připomínající rozstřílené paneláky. Na začátku této ulice také najdete na dlouhé zdi rozsáhlou venkovní galerii s dobovými fotkami připomínajícími to, co se tady dělo dříve. 

V celém městečku pak vede naučná trasa ukazující různé budovy a místa. Na těchto místech jsou informační cedule, kde se člověk dozví více podrobností a zejména to, k čemu dané místo během vojenské minulosti sloužilo. Jedním takovým místem je právě i důstojnický klub, nebo také tank, dělostřelecké kanóny, kostel či radnice. 

Tyhle atrakce pro manželku s dvouletou dcerkou moc nejsou, ale řešení se našlo velmi snadno. Ano, bylo to velké dětské hřiště, kde to žilo a kde dcera ztropila takovou scénu kvůli tomu, že půjdeme pryč, až se místní cizí děcko přišlo zeptat, co se holčičce stalo. Hřiště jsou v celé téhle oblasti fakt úplně všude. Ale to už jsem asi zmiňoval. 

Na západním okraji města pak je poměrně velký prostor působící jako tankodrom nebo nějaký off-road. Hned vedle je také řada rozbitých „paneláků“ a vojenské muzeum ukazující techniku, která tady dříve byla zcela běžná. Právě do místních terénů se také pořádají vyjížďky a údajně je to zajímavý zážitek. 

My jsme udělali malou vyjížďku v našem Jeepu, ale spíše opatrně, protože naše verze má pouze pohon předních kol. V autě jsou sice terénní režimy, ale všichni tak nějak tuší, že větší bláto elektronika nezachrání. Ale vyšší podvozek obvykle umožní dost, pokud není povrch úplně zrádný, a to se potvrdilo i tady. Pokud by ovšem bylo více mokro, tak tu asi člověk bude bez terénních pneumatik a bez čtyřkolky ztracený. 

Pokud se sem vypravíte a budete mít více času, rozhodně stojí za zvážení vzít kola. Je tu hned několik cyklostezek vedoucích tak různě vojenským prostorem a dokonce jsem zahlédl i půjčovnu kol. Většinou pojedete v přírodě, protože podle jedné z řady informačních cedulí má Borne Sulinowo rozlohu nějakých 47 tisíc hektarů, ale jen přibližně šest tisíc z toho připadá na zástavbu. Jedenáct tisíc jsou pole a skoro 26 tisíc hektarů jsou lesy. Mimochodem, na území obce je 57 jezer o velikosti více než jeden hektar. 

Další případnou atrakcí, na kterou už nám nezbyl čas, jsou pak pozůstatky takzvaného Pomořanského valu (Wał Pomorski). Tohle nekonečně dlouhé opevnění složené ze vzájemně propojených bunkrů procházelo právě i územím dnešního Borne Sulinowa. Největší bunkr celého komplexu leží nedaleko odsud na strategickém místě zvaném Śmiadowska Góra.

Borne Sulinowo není prvoplánová atrakce a asi nikdy nebude. Na to jsou tu stopy dvou armád dodnes příliš patrné. Ale i menší zastávka může být velice zajímavá a možná to tu celé na vás také dost zapůsobí. Atmosféru má tohle město řekněme zvláštní. Místo, na které byste rychle zapomněli, to rozhodně není.