Fialový ostrov je vážně fialový, památník demokracie připomíná podobnost s ČR (korejský zápisník 11)

Přesunuli jsme se z oblasti okolo Tegu směrem k jihokorejskému městu Mokpo, které se nachází na jihozápadním cípu země. Mokpo je přístavní město, kde se pyšní nejdelší lanovkou v Jižní Koreji. Tato lanovka je podpírána železobetonovým sloupem, který dosahuje výšky 150 metrů, což je zároveň nejvyšší takový sloup na světě. Rozpětí mezi sloupy lanovky je 997 metrů. Už jsme se těšili na její návštěvu, ale kvůli silnému větru nebyla lanovka v provozu. Doufáme, že se nám podaří ji navštívit později.

Naproti městu Mokpo se rozprostírá fascinující souostroví s názvem Shinan, tvořené více než tisícovkou ostrovů, z nichž je pouze zlomek obydlen. Mezi těmito ostrovy vynikají některé svou jedinečností, jako například Fialový ostrov, který zaujal i Pepu. 

Tento ostrov se stal turistickým lákadlem díky originálnímu nápadu místních, kteří se rozhodli zvýšit svou známost natřením všeho na fialovo - od domů přes zábradlí až po silnice. Fialová se stala dominantní barvou nejen v architektuře, ale i v oblékání místních, čímž se ostrov proměnil v atrakci, ještě více zpopularizovanou díky videoklipu k-popové skupiny BTS.

Inspirace Fialovým ostrovem vedla k vytvoření dalších barevně tematických ostrovů. Vedle něj se objevil Žlutý ostrov, kde převládá žlutá barva od kopce po rozhlednu a domy. Dále vznikají Modrý ostrov a kousek dál Slaný ostrov, posledně jmenovaný je známý díky jedné z největších solných farem v Koreji. Na Slaném ostrově vše odráží téma soli - od muzea přes solnou ulici s obchodem, kavárnou, kde podávají slané latté, až po slanou zmrzlinu a bonbóny. Všechno toto je spojeno s firmou, která zde vyrábí vysoce kvalitní sůl získávanou pouze odpařováním čisté mořské vody. Pepa si tuto unikátní sůl koupil, a přestože nebyla levná, její kvalita je podle něj fenomenální.

Během naší korejské cesty jsme navštívili i město Kwangju, které je známé především díky 5.18 vzpomínkovému parku. Předem jsem měla pocit, že se jedná o další památník korejské války, což by mě nezaujalo, vzhledem k tomu, že jsme jich viděli už mnoho. Nicméně Kwangju má významné místo v historii Jižní Koreje jakožto kolébka obnovy demokracie. V 60. a 70. letech zde vládli autokratičtí prezidenti se silnými kulty osobnosti, což vyvrcholilo smrtí jednoho z nich, údajně zavražděného. V 80. letech, po převzetí moci generálem, v Kwangju propuklo masivní povstání obyvatelstva a studentů proti vládě, které bylo krvavě potlačeno, přičemž přišlo o život přes tisíc lidí. Tento moment, i když se odehrál před pouhými 50 lety, připomíná, že i Jižní Korea má za sebou boj za demokracii podobně jako my s naším Pražským jarem.

Zajímavostí je také vesnice tučňáků, kterou byste si neměli nechat ujít. Tato městská čtvrť získala svůj nevšední charakter po tragickém požáru v roce 2013. Místo, kdysi možná idylické, bylo poničeno, ale jeden z místních se rozhodl z iniciativy vlastních sil vše uklidit a zbytky z vyhořelých domů přetvořit v jakousi venkovní galerii. Tento krok inspiroval i ostatní obyvatele, a tak se můžete procházet ulicemi zdobenými starými televizory, botami či gramodeskami. Název „vesnice tučňáků“ vznikl díky zakladateli tohoto projektu, který po autonehodě špatně chodil a svým kulháním připomínal tučňáka. Dnes je čtvrť plná tučňáků, ať už malovaných na stěnách, nebo jako motivy na místních zákuscích, přičemž hranice mezi tím, co je galerie, skladiště, bordel či umění, zůstává nejednoznačná.

Během našeho pobytu v Koreji jsme objevili, že mít psa zde znamená poskytnout mu absolutní luxus. Našli jsme pro něj pokoj v psím hotelu, který byl na první pohled úchvatný. Každý pes zde má k dispozici více prostoru než běžný člověk, včetně dvou boudiček ve tvaru hradu, vanu plnou míčků, tři pohodlné pelíšky a dokonce i vlastní vířivku s diodovými světly pro relaxaci. 

Zařízení zahrnuje i sušičku, do které můžete dát psa, pokud je špinavý nebo mokrý, a ona ho díky inteligentnímu systému sušení a vyfukování špíny zcela očistí. Tento fenomenální stroj je již k dostání i v Americe za 999 dolarů a vypadá jako lednice. Pro nás to bylo opravdu fascinující zjištění.

Při natáčení testu vozidla Torres jsme se také dostali do hor, kde jsme narazili na útulnou kavárnu v malebném prostředí uprostřed pěstování cibule a melounů. Tento nečekaný objev – umělecká kavárna skrytá v domku nad řekou – nás okouzlil nejen svou atmosférou, ale i omezenou, avšak vynikající nabídkou: cheesecake, káva, čaj a limonáda. Cheesecake byl doslova nejlepší, jaký jsem kdy měla, i když cena 600 korun byla poměrně vysoká. Přesto sem lidé zjevně jezdí ve velkém právě pro tyto lahůdky.

Obsluha, mladý nadšený kluk, byl překvapený naší návštěvou, protože setkání s Evropany je zde velkou raritou. V Koreji se turisté z Evropy obvykle zdržují v hlavních městech jako Soul nebo Pusan, ale mimo tyto lokality se s nimi skoro nesetkáte. Tohoto mladíka náš příchod opravdu potěšil, a dokonce měli v kavárně knihu od Josefa Lady,  v němčině, ale i tak to bylo milé.

Nyní se pomalu začínáme připravovat na náš návrat domů. V plánu máme navštívit poslední místa, mezi které patří i slavnost třešní – událost, na kterou se velmi těšíme. Současně jsme však museli začít řešit letenky zpět do České republiky. Zbývají nám už jen dva týdny, z nichž poslední týden strávíme v Soulu. 

Důvodem je nutnost vrátit půjčený Torres, který ještě musíme vyčistit a připravit na vrácení. Navíc nás čeká ještě natáčení elektrické verze Torrese. Balení našich zavazadel bude tentokrát o to větší výzva, protože si domů vezeme více suvenýrů a věcí, než je obvyklé. Doufáme, že se nám vše podaří zorganizovat a návrat domů bude hladký.