Krajina jako z jiné planety, ale ceny také. Island nám vyrazil dech hned dvakrát

Sedm set kilometrů mezi ledovci, řekami a horami, které každou chvíli připomínají jiný kout světa. Na Islandu jsme se s Toyotou Land Cruiser dostali do míst, kde asfalt dávno skončil a o dalším postupu rozhoduje počasí. Po cestě jsme se ohřívali v termální vodě a spali v hotelech, kde jediná noc stojí tolik, co jinde celý pobyt. Krásnější výhledy bychom ale hledali těžko.

Naše cesta začala na letišti v Keflavíku. Odtud nás shuttle odvezl rovnou do Blue Lagoon, takže seznamování s Islandem proběhlo v nezvykle příjemném tempu. Místo navlékání dalších vrstev jsme se svlékli do plavek a ponořili do teplé vody. Kolem černá láva, nad hladinou pára a mezi tím modrá voda, kterou byste na fotografii snadno podezírali z přehnaných úprav. Jenže tady tak opravdu vypadá.

Blue Lagoon pak sice patří k nejznámějším místům Islandu, její příběh je ale trochu jiný, než by člověk čekal. Nejde o přírodní jezero. Laguna vznikla díky vodě z nedaleké geotermální elektrárny Svartsengi, která se začala hromadit v lávovém poli. Z původně neplánovaného jezírka tak postupně vyrostly lázně, za nimiž dnes míří lidé z celého světa. Voda je směsí mořské a sladké vody z hlubokého podzemí a její typickou mléčně modrou barvu mají na svědomí jemné částice oxidu křemičitého.

Právě křemičitá hmota tvoří i zdejší bílé bahno. Na první pohled připomíná světlou hlínu, možná mokrý písek, na obličej si ale nanášíte základ proslulé masky Silica Mud Mask. Dostanete ji přímo u baru s maskami, rozetřete po tváři a dál si užíváte koupání. Bílé obličeje vykukující z modré vody jsou tu naprosto běžným obrázkem. Vedle křemičité masky můžete vyzkoušet také řasovou nebo lávový peeling.

Voda má obvykle 37 až 40 stupňů, takže se tu příjemně sedí i tehdy, když se venku do plavek rozhodně nechce. Teplo pomáhá uvolnit tělo a zdejší voda má své místo také v odborně vedené péči o lidi s lupénkou. Ta ovšem zahrnuje celý léčebný program, například i světelnou terapii. My jsme sem přijeli hlavně odpočívat a na to funguje laguna skvěle. K dispozici je navíc sauna, parní lázeň a bar přímo ve vodě, takže ani kvůli pití nemusíte ven.

Tohle pohodlí už samozřejmě něco stojí. Základní vstup Comfort začíná na 11 990 islandských korunách, orientačně kolem dvou tisíc českých. Zahrnuje ručník, křemičitou masku a jeden nealkoholický nápoj. Premium stojí od 14 990 ISK (2 671 Kč) a přidává mimo jiné další masky a župan, Signature začíná na 18 490 ISK. Ceny se mění podle termínu a času návštěvy. Kdo chce odpočinek ještě prodloužit, může si připlatit například masáž přímo ve vodě, která začíná na 20 900 ISK (3 720 Kč).

První noc jsme pak strávili v hotelu Silica, přibližně deset minut chůze od hlavního areálu. Jeho velkým lákadlem je vlastní laguna pro hotelové hosty. Okolní lávové pole přitom stojí za pozornost i bez koupání. Černé kameny, světlé minerální usazeniny a voda vytvářejí prostředí, které už samo o sobě působí dost vzdáleně od všeho, co známe z domova. Hotel do něj zapadá nenápadně, cenou už méně. Pokoj Lava Deluxe má cenovku od 104 000 ISK za noc, tedy orientačně kolem 18 500 korun. Součástí pobytu je snídaně i vstup Premium do Blue Lagoon.

Po lázeňském a luxusně hotelovém úvodu jsme druhý den zamířili rovnou do vnitrozemí, poznat tu zcela opačnou tvář Islandu. Že to nebude úplně sranda, nám při příjezdu k horským cestám napověděly i varovné cedule. Na nich stálo, že dál mohou už jen terénní auta s pohonem všech kol. Brali jsme to zprvu spíše jako doporučení, ale rychle jsme pochopili, že není dobré brát je na lehkou váhu. Na našich trasách v okolí ledovců Langjökull a Hofsjökull se totiž vystřídal asfalt, kamení, štěrk, skalnaté úseky i vulkanický písek. A nakonec přišly i řeky.

S obyčejným osobákem bychom se sem tedy rozhodně nepouštěli, jenže ani samotný pohon všech kol z běžného SUV neudělá auto pro takovou cestu. Záleží na světlé výšce, pneumatikách i na tom, co vůz skutečně zvládne. Když jste dvě hodiny od nejbližší civilizace, nechcete to zjišťovat až ve chvíli, kdy podvozkem sedíte na kameni. To nám věřte! I Land Cruiser proto na Islandu standardně dostává úpravy pro zdejší podmínky. Například podvozek je o čtyři centimetry vyšší a silniční pneumatiky nahrazují terénní.

Přesto stále vedle některých místních aut vypadal skoro až obyčejně. Potkávali jsme off-roady i dodávky na tak obrovských kolech, že by se za ně nemusel stydět menší traktor. K tomu mohutné nárazníky a někdy také hadičky přivedené ke kolům, díky nimž může řidič upravovat tlak v pneumatikách přímo z kabiny. Tady takové vybavení rychle přestane působit přehnaně.

Proč tu auta potřebují takové úpravy, nám připomněly i rozvodněné řeky. Den před naším průjezdem totiž vydatně pršelo a při některých brodech sahala voda až ke kapotě. Land Cruiser se ale i tady prodíral dál bez zaváhání. Stálý pohon všech kol a redukční převodovka nám umožňovaly postupovat pomalu a plynule, zatímco zvýšený podvozek pomáhal překonávat nerovnosti na dně. Mezi brody nás navíc čekal nespočet bahnitých louží, takže na konci dne už byste původní barvu Toyoty hledali jen těžko.

Zatímco auto postupně mizelo pod bahnem, za okny se střídala krajina, kvůli které stálo za to absolvovat každý kilometr. Chvíli jsme jeli přes pustou kamenitou pláň připomínající Měsíc. O kus dál se objevily načervenalé svahy a člověk měl pocit, že odbočil na Mars. Následně přišly hory, které nám na okamžik připomněly ty české, pak se výhled znovu otevřel a vrátil nás někam na Nový Zéland nebo do divoké Patagonie.

Zní to jako přehánění, ale právě tak jsme to za volantem vnímali. Každých pár kilometrů jako by někdo vyměnil celé filmové kulisy. Sotva jste si na jeden výhled zvykli, přišel další. Na některých místech bylo těžké uvěřit, že všechno patří k jednomu ostrovu. Podobně rychle se však měnilo i počasí. Slunce vystřídal vítr, potom sněžení a za chvíli déšť, při kterém stěrače neměly mnoho času na odpočinek.

Říjnových čtyři až šest stupňů vypadá na displeji celkem nevinně. Venku jsme se ale často cítili, jako by bylo hluboko pod nulou. Samotná teplá bunda nestačí. Jakmile promoknete, je vám chladno skoro okamžitě. V říjnu už navíc řada cest může být uzavřená a běžný itinerář se podle podmínek snadno změní. Pro první cestu do hor proto dává větší smysl léto. I na Islandu se můžete dočkat teplot kolem dvacítky. Hlavně ale máte větší šanci na přístupné horské trasy a méně mlhy, která dost často stíní epickým výhledům na krajinu. Ani tehdy ale není počasí jistota.

Po hodinách v horském chladu jsme tedy rychle začali místní geotermální vodu oceňovat ještě víc než po příletu. Naštěstí v horách je míst s vodou kolem 40 stupňů spousta a není přitom potřeba platit drahé vstupné podobně jako v Blue Lagoon. Některé jsou označené v mapách, na jiné často narazíte náhodou. Každopádně ve všech případech to bude dokonalý zážitek. Jen tak sedět v teplém jezírku, dívat se na dechberoucí výhledy a přitom dýchat ten čistý, ale nesmírně studený horský vzduch.

Jen je potřeba rozeznat místo vhodné ke koupání od pramene, u kterého se pouze zastavíte. Pára vystupující ze země totiž není pozvánka k tomu, abyste nad ni strčili ruku nebo se naklonili blíž. Některé vývěry jsou vroucí a sirný zápach vás rychle upozorní, že lázeňská vůně tady nebude. Také zem pod nohama umí překvapit. Jemné mokré bahno se nám lepilo na boty tak důkladně, že jsme si kus Islandu odvezli domů do Česka. I v geotermálních oblastech se proto vyplatí držet se vyznačených cest.

Vzhledem k poloze hotelu se ale vysokým cenám nelze úplně divit. Nejbližší město je odtud přes dvě hodiny cesty náročným terénem, takže už samotné zásobování musí být docela dobrodružství. V létě naštěstí máte víc možností, jak cestu zvládnout s rozumnějším rozpočtem. Terénní vůz se střešním stanem, nocování ve vyhrazených kempech nebo jednoduché horské chaty mohou vyjít výrazně příznivěji. Pořád je ale potřeba počítat s půjčením auta a drahým jídlem.

Některé ceny jsou klidně čtyřnásobně vyšší než u nás, často i více. A platilo to i pro docela obyčejná rajčata. Proč zrovna rajčata? Po návratu z hor jsme totiž zamířili na farmu Friðheimar u Reykholtu na Zlatém okruhu. Pěstovat je na Islandu může znít trochu zvláštně, ale právě tady to díky geotermálnímu teplu dává smysl. Zatímco venku bývá zima a nevlídno, ve zdejších sklenících dozrávají po celý rok. Podle farmy se jich denně sklidí až dvě tuny. Ochutnat je můžete přímo na místě, součástí areálu je také vinárna s restaurací Vínstofa Friðheima.

Skleníky vytápí geotermální voda, která do nich přichází s teplotou přibližně 95 stupňů. Nedostatek světla během dlouhé zimy nahrazuje umělé osvětlení napájené elektřinou z obnovitelných zdrojů. S opylováním pomáhají čmeláci a proti škůdcům se používá biologická ochrana. Když vidíte, co všechno tu roste navzdory venkovnímu počasí, pochopíte, že horká voda na Islandu zdaleka neslouží jen ke koupání.

My doporučujeme v místní restauraci ochutnat klasickou rajčatovou polévku. Po dvou dnech v horách přišla vhod, i když obyčejná miska vyjde v přepočtu na 400 korun. Bruschetta s rajčaty pak stála zhruba 700 korun. Chutnalo nám, ale i u takhle jednoduchého jídla jsme si znovu připomněli, jak rychle se tady rozpočet může tenčit. U rajčat bychom ovšem s ochutnáváním Islandu rozhodně nekončili.

Výborné je zdejší jehněčí, které nám připadalo jemnější, křehčí a bez výrazného odéru, na nějž člověk občas narazí doma. Za ochutnání stojí také místní ryby a tradiční žitný chléb rúgbrauð, který se na některých místech pomalu peče v nádobách uložených do geotermálně vyhřáté země. Teplo z islandského podzemí vás tak provází od koupání až po večeři.

V islandských horách jsme nakonec strávili dva dny, ujeli kolem sedmi set kilometrů a přibližně čtrnáct hodin seděli v autě. Zní to jako hodně času za volantem, jenže tady byla i samotná jízda zážitkem. Za okny se krajina neustále měnila a každou chvíli jsme měli důvod zastavit a rozhlédnout se. Bez Toyoty Land Cruiser bychom se však k řadě těchto míst vůbec nedostali. Cesty k nim vedly přes kameny, hluboké díry a ledovcové řeky, kam by se běžné auto dál nedostalo.

Island nám ale dal mnohem víc než jen krásné fotografie a pár dobrodružných zážitků. V jeho vnitrozemí máte pocit, že svět stále zůstává v rukách přírody a člověk se jí musí přizpůsobit. O tom, kam dojedete a co uvidíte, rozhoduje počasí, stav řek i samotné hory. A kupodivu je příjemné na chvíli přijmout, že všechno nemáte pod kontrolou. Přestanete spěchat, vystoupíte z auta a jen se rozhlížíte. V tu chvíli vám připadá, že je svět ještě v pořádku.

Pro nás je Island takovým evropským rájem, který vás dokáže úplně vytrhnout z každodenního života v Česku. Připomene vám, jak dobré je občas zpomalit a vychutnat si to, co tahle planeta nabízí. Když vám do obličeje fouká ledový vítr a pod nohama se ze země zvedá pára, prožíváte něco, co vám žádná naaranžovaná atrakce nenahradí. A právě takové chvíle se vám vryjí hluboko do paměti.

Levná cesta to rozhodně nikdy nebude, ale při vzpomínce na všechno, co jsme viděli, bychom těch peněz ani na okamžik nelitovali. Máte tu totiž pocit, že vám pobyt dělá dobře. Že se konečně můžete pořádně nadechnout, zapomenout na povinnosti a chvíli být jen sami sebou. A k téhle svobodě nám pomohla i Toyota Land Cruiser. Cesta za dobrodružstvím s ní totiž nekončí tam, kde končí silnice. Tam teprve začíná.

Zdroj: autorský text