Stalo se předlohou jedné z nejslavnějších deskových her světa. Reálné Carcassonne její hráče ohromí

Co jste znali dříve? Deskovou hru, nebo skutečné město na jihu Francie? V naší rodině jméno Carcassonne donedávna znamenalo zábavný herní večer. Sedmiletá dcerka Elenka dokonce Carcassonne považuje za svou nejoblíbenější deskovku. Když jsem proto při plánování cesty autem za úplným zatměním Slunce do Španělska objevila Carcassonne téměř přímo na trase, bylo jasné, že se tu musíme zastavit. Z krátké zastávky nakonec byla láska na první pohled a krásně strávený večer, noc i dopoledne.

Vyrazit z Česka na prodloužený víkend jen na návštěvu Carcassonne, to by byl asi zbytečný luxus a spousta času stráveného v autě. Vždyť z Prahy je to více než 1500 km a skoro 14 hodin jízdy. My do Carcassonne přijíždíme od jezer v Andoře a už samotná cesta z Pyrenejí stojí za to. Manžel by ji určitě doporučil milovníkům sportovního ježdění v autě nebo na motorce. Klikaté silnice vedou členitou, řídce osídlenou krajinou a cestou míjíme malé vesnice, kostely a kláštery. Krajina začíná čím dál víc připomínat svět, který známe z herních dílků. Elenka ovšem stále netuší, kam vlastně jedeme.

Do Carcassonne dorážíme v podvečer a naše první cesta vede k mostu Pont Vieux, odkud má být jeden z nejhezčích výhledů na opevněné Cité de Carcassonne. Jeho hradby a věže známe velmi dobře – právě jejich silueta zdobí krabici naší oblíbené deskovky. Tu jsme samozřejmě vezli s sebou. Elence krabici dáváme na mostě do ruky a čekáme, jak ji porovnání obrázku se skutečným městem ohromí. Jenže náš dokonale naplánovaný moment nevyjde úplně podle představ. Ela je po cestě rozespalá, má blbou náladu a naše nadšení příliš nesdílí. O to víc jsme z podobnosti obrázku na krabici a reality nadšení my dospělí.

Kouzlo Carcassonne nekončí u hradeb historického města. Na noc se přesouváme do Bastide Saint-Louis, dolního města na druhém břehu Aude. Manžel tu za rozumné peníze sehnal rozlehlý apartmán se soukromou garáží přímo v centru. Dostat do ní naše poměrně velké SUV je sice napínavá hra o centimetry, ale jakmile konečně zaparkujeme, můžeme do okolních ulic vyrazit pěšky.

Bastide Saint-Louis má úplně jinou atmosféru než Cité. Úzké ulice centra lemují starší domy, malé obchody, restaurace a bary s posezením přímo venku. Právě sem se soustředí velká část běžného života dnešního Carcassonne a večer tu panuje příjemná jižanská atmosféra. Nad některými ulicemi visí barevné fáborky, které teď večer pod světly lamp celé místo příjemně oživují a během dne v ulicích vytvářejí příjemný mihotavý stín. 

Když následující dopoledne odjíždíme, čtvrť vypadá zase jinak – potkáváme stánky s ovocem a zeleninou a narazíme i na rozlehlý bleší trh. Bastide Saint-Louis tak rozhodně stojí za to nevynechat, i když hlavní turistický magnet Carcassonne leží na druhém břehu řeky. A právě tam teď míříme.

Vyjet s naším velkým SUV z úzkých uliček na hlavní silnici je skoro stejně napínavé jako večerní parkování. Díky včerejší obhlídce už ale víme, kam míříme – u Pont Vieux nacházíme bezplatné parkoviště a k opevněnému městu pokračujeme pěšky. Elenka je tentokrát vyspaná, v dobré náladě a hlavně už ví, kam jedeme. Zatímco večer ji naše překvapení na Pont Vieux nechalo skoro chladnou, teď dopoledne je z výhledu na mostě nadšená a začíná sama hledat věci, které zná ze hry.

V Cité rychle zjišťujeme, že jsme měli vyrazit dřív. Před polednem už jsou uličky, kavárny i restaurace plné turistů. Samotný vstup do opevněného města je zdarma, platí se až návštěva Château Comtal a přístup na hradby. Právě ten bychom ale rozhodně nevynechali. Uvnitř hradeb žije asi stovka stálých obyvatel, což kontrastuje přibližně s dvěma až třemi miliony návštěvníků ročně.

Procházka po zhruba 1,3 kilometru dlouhých ochozech nabízí úplně jiný pohled na Carcassonne než uličky dole. Střídají se výhledy na střechy Cité, jednotlivé věže, mohutné opevnění i krajinu za hradbami. Teprve odsud člověk naplno vnímá rozsah celého komplexu – Cité obepínají dva prstence hradeb dlouhé dohromady zhruba tři kilometry a jeho siluetu tvoří 52 věží. Od roku 1997 je opevněné město zapsané na seznamu UNESCO. Dnešní pohádkový vzhled přitom není úplně nedotčeným středověkem. Carcassonne prošlo v 19. století rozsáhlou rekonstrukcí, která byla místy poměrně romantická, ale zároveň pomohla chátrající opevnění zachránit.

Z výšky navíc začíná být spojení se světem deskovky nejzábavnější. Pod námi se klikatí cesty, přes řeku vedou mosty a dál se rozprostírají pole a vinice. Všichni hledáme motivy, které známe z herních dílků, a Elu baví hledání podobností čím dál víc. Pokud rádi fotografujete, počítejte s tím, že vám cesta po hradbách zabere výrazně déle, než ukazuje mapa. Výhled se mění skoro za každou věží a my zastavujeme co pár metrů.

Carcassonne bylo turistickým magnetem dávno před vznikem slavné deskovky. Ta ale městu přinesla něco, co žádné hradby ani zápis na seznam UNESCO nedokázaly – jeho jméno dostala do domácností milionů lidí po celém světě. Část z nich se pak stejně jako my vydává podívat, jak vypadá skutečné Carcassonne. A věřím tomu, že většina z nich bude z porovnání hry a reality stejně nadšená jako my.

Zdroj: autorský text