První kostka cukru vznikla v českých Dačicích. Za tvar může náhoda i manželka cukrovarníka

Během našeho nedávného výletu jsme navštívili jihočeské Dačice. Na první pohled ničím zajímavé město, které si existuje svým rytmem života, však skrývá pozoruhodnou historii a především světové prvenství. Právě tady se totiž zrodila první kostka cukru v podobě, jak ji známe dnes.

Naší první zastávkou v Dačicích byl právě památník kostky cukru, který se nachází v malém parčíku hned vedle kostela sv. Vavřince. Nejlepší je auto zaparkovat u zámku na Havlíčkovo náměstí a k památníku prostě pešky dojít. Obě místa se totiž od sebe nachází ani ne pět minut chůze.

Kromě sochy kostkového cukru najdete v trávě pamětní betonové desky. Ty jsou přeložené do několika světových jazyků, aby každému cestovateli bylo jasné, co se na nich píše. Na každé z nich tak stojí: „První kostkový cukr na světě vyroben v Dačicích 1843“. Rok 1843 ale není přesný, protože myšlenka stvořit kostkový cukr přišla mnohem dříve, tento rok však značí počátek distribuce na trh. 

Dačická rafinérie tu existovala o 11 let dříve, než do ředitelského křesla v roce 1840 usedl Jakub Kryštof Rad. V minulosti se jednalo o jeden z prvních řepných cukrovarů na Moravě. Nový ředitel začal s reorganizací společnosti a do firmy přinesl řadu vylepšení. Nakoupil například nové stroje a v roce 1842 dokonce uvedl do výroby první parní stroj ve městě. Byl to skutečně pokrokový a chytrý muž.

Ani jeho manželka Juliana nezahálela a starala se o výrobnu cukrovinek. Ty byly oblíbené nejen v kraji, ale také se vyvážely do okolních států.

V minulosti cukr vypadal trochu jinak, než je jeho současná sypká podoba. Hospodyňky musely často pracovat s velkými homoly (kužely), ze kterých sekaly cukr na menší a použitelnější kusy. To už se z podstaty jeví jako nebezpečná činnost.

Juliana, manželka pana Rada, tak jednoho dne při sekání homole utrpěla zranění, div si neusekla prsty na ruce. Celá rozčílená tak vynadala svému manželovi, ať začne vyrábět cukr v praktičtější podobě. Ten, než aby nad manželkou mávl rukou a šel si po svém, vyslechl pozorně její námitku a začal nad tím přemýšlet. Netrvalo dlouho a kostkový cukr byl na světě. První vzorek samozřejmě dostala Juliana, a to v podobě 350 bílých a červených kostek. 

Rad vymyslel speciální lis na kostky a v roce 1842 požádal o udělení privilegia vídeňskou dvorní komoru. Ta rozhodla v jeho prospěch a kostkový cukr se ve velkém začal vyrábět o rok později. V pozdějších letech se patent na výrobu začal prodávat do evropských zemí a samotný produkt se začal šířit úspěšně do světa. Nic však netrvá věčně. Co zapříčinilo konec cukrovaru a jak pokračovala historie cukru i toho moderního, to se dozvíte při návštěvě dačického muzea.

Muzeum se rozkládá ve dvou patrech místního zámku a kromě expozice cukru může nahlédnout ještě do několika jiných expozic, jako je historie města nebo třeba tvorba hudebního skladatele Vladimíra Fuka. Uvidíte toho tady ale mnohem více. Vstupenka na prohlídku muzea stojí 50 korun, slevu 20 korun mají děti do 6 let, ZTP, senioři a studenti.

Jsem zastánce toho, že každý výlet by měl skončit v nějakém dobrém podniku. V Dačicích jsou možnosti, kam zajít, trochu omezené a vzhledem k tomu, že jsme tu byli zrovna na Den vítězství, tak řada podniků měla zavřeno. Až tedy na jeden. Kavárna MUFin se nachází na Palackého náměstí, kde můžete také pohodlně zanechat vozidlo.

Podnik je moderní a poměrně útulný s několika menšími stoly, ale vejde se sem dostatek hostů, aniž by se navzájem rušili. Objednávky přijímají na baru, kde se dá rovnou zaplatit, berou také karty. Na každém stole se nachází nabídka nápojů, která je poměrně široká, převládají tu však ty studené. Já jsem si tedy dala horkou bílou belgickou čokoládu s domácí šlehačkou (75 Kč+ 25 Kč za šlehačku) a přítel si objednal Flatwhite (75 korun). 

V obou případech se jednalo o skvěle připravený nápoj. Ten můj navíc zdobily na vrchu barevné třpytky a šlehačka byla skutečně domácí. Ta chuť se prostě zaměnit nedá. Když k tomu připočtu velmi ochotnou a milou obsluhu, tak mi vlastně ani nevadí si trochu připlatit. 

Kdo by měl chuť ještě na zmrzlinu, tak tu mají hned několik druhů, i trochu exotické příchutě. Jedna příchuť stojí 45 korun, dvě jsou za 75 a tři pak za 99 korun. Nejvíce tu jde na dračku levandulová, jahodová a mangová.

Zdroj: autorský text