Nitra nás překvapila. Skrývá 66 tisíc starých knih i kostelík, který Slováci znali z bankovky

Putování po Nitranském kraji začínám v jeho stejnojmenném městě. Na několikadenní slovenský trip jsme tentokrát vyrazili s Fiatem 600 Hybrid. Na první pohled městské auto jsem se rozhodla vzít na trochu větší výlet. První den ho čeká poměrně jednoduchý úkol. Přiváží mě do Nitry, kde ho na několik hodin odstavím a vyrážím na poznávání města pěšky.

Program začíná na Nitrianském hradě, který je po staletí spojený s církevní historií města a dodnes zůstává sídlem nitranského biskupa. Čeká mě tu velký prohlídkový okruh. Později zamířím také do městského parku a za jedním z ikonických kostelíků v okolí Nitry,

Nitrianský hrad se od hradů, na které jsme zvyklí z Česka, v jednom podstatném detailu liší. Místo bývalých komnat panovníků a šlechtických rodů se jeho historie už po staletí pojí hlavně s církví. Dodnes je centrem nitranského biskupství, jeho součástí je Katedrála svatého Emeráma a Biskupský palác.

Historie Nitry sahá hluboko do období Velké Moravy a město je úzce spojené také s počátky křesťanství na území dnešního Slovenska. V první polovině 9. století tu byl za vlády knížete Pribiny vysvěcen jeden z nejstarších známých křesťanských kostelů na území dnešního Slovenska. V roce 863 přišli Cyril a Metoděj a o sedmnáct let později zde vzniklo biskupství, které patří k nejstarším mezi slovanskými národy.

Během pár hodin se tak dostanu k příběhu, o kterém nás učili ve škole. Důležitou roli v něm hrají Cyril a Metoděj, hlaholice, staré písemnosti, relikvie i předměty používané při bohoslužbách. Přiznávám, že jako člověk, který není věřící, bych předem možná nečekala, že mě prohlídka bude tolik bavit a kolik nového se dozvím. Víra se celým okruhem přirozeně prolíná, rozhodně ale není podmínkou k tomu, abyste si návštěvu užili.

Velký prohlídkový okruh začínám v katedrální věži. Její základní podoba pochází ze 17. století. Postavit ji nechal v roce 1642 biskup Ján Telegdy. O sto let později byla během přestavby ještě zvýšena. Nesloužila přitom pouze jako zvonice. Biskup Ladislav Adam Erdődy do ní umístil katedrální knihovnu, která tu zůstala až do 19. století. Knihy se později přestěhovaly do Velkého semináře, část původního vybavení však ve věži zůstala.

Stěny věže zdobí historická liturgická roucha z různých období. Používala se při bohoslužbách a některá nosili přímo biskupové. Jsou barevná, bohatě zdobená a při pohledu zblízka si všímám zajímavých výšivek. Expozice lemuje výstup až nahoru, takže rychle zapomínám, kolik schodů už mám za sebou. Ještě před výstupem na ochoz nás čeká krátký film, který přibližuje události z konce druhé světové války.

Na Velký pátek 30. března 1945 zasáhl horní část věže dělostřelecký granát. Následný požár poničil hodiny, roztavil zvony a část kopule se zřítila k zemi. Katedrála tehdy přišla o všechny čtyři zvony. Mezi nimi byl také nejcennější Podmanického zvon z roku 1525. Z něj se přesto jedna část dochovala. Bronzový maskarón s tváří anděla byl náhodně objeven zhruba dvacet let po události při výkopových pracích v zahradě pod hradem. Oprava poničené věže trvala tři roky a dokončena byla v roce 1948.

Současné zvony jsou tedy mladší. Nejnovější z nich přibyl v roce 2011 při příležitosti 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na území Velké Moravy. Po 168 schodech se nakonec dostávám na ochoz, odkud mám celou Nitru jako na dlani. Lenka Schreiner Maťašovská, která mě městem provází, mi postupně ukazuje významné budovy a jednotlivé čtvrti. Z výšky si tak můžu udělat představu, kam se během dne ještě podívám.

Z věže se přesouvám dolů a rovnou do dveří Katedrály svatého Emeráma. Katedrální komplex vznikal postupně během několika staletí. Nejstarší část představuje románský kostel svatého Emeráma z přelomu 11. a 12. století, na který navazují Horní a Dolní kostel. Velkou část dnešní podoby interiéru ovlivnila barokní přestavba v 18. století.

Po poměrně střídmém prostoru věže přichází výrazná změna. Zdobené tu totiž nejsou jen oltáře. Prakticky celé stěny jsou rozdělené do jednotlivých polí, která vyplňují malby, plastické ornamenty, zlacení nebo povrchy připomínající různé druhy kamene. K tomu se přidávají sochy, zdobené sloupy, oblouky a malované stropy. Místy tak interiér připomíná spíš honosné palácové prostory než kostel s několika obrazy na holých stěnách.

Při pohledu zblízka navíc začínám objevovat další detaily. Některé plochy, které bych bez váhání považovala za mramor, jsou ve skutečnosti štukem upraveným tak, aby drahý kámen jen připomínal. Jinde jsou drobné plastiky, zlacené ornamenty nebo malované výjevy. Řemeslné zpracování tady funguje na jedničku, protože čím blíž se dívám, tím víc detailů nacházím. 

Do bohatě zdobeného prostoru je zakomponovaná také velká prosklená vitrína s relikviemi. Tedy s ostatky svatých a dalšími předměty, které jsou s nimi spojené a mají náboženský význam. Katedrála uchovává také relikvii svatého Cyrila, která se do Nitry dostala z Říma v roce 1969. Tím se zároveň znovu vracíme k příběhu Cyrila a Metoděje, se kterým se během návštěvy Nitranského hradu setkávám opakovaně.

Skutečný kámen pak najdu v románské části, kde stojí novodobý oltář ze zlatého onyxu s vysokým dřevěným křížem. Prostor kolem něj už působí jinak než bohatě zdobené barokní části a ještě výraznější změna přichází v Dolním kostele.
Tady se dochovala původní středověká freska Smrt a korunování Panny Marie. Několik století zůstávala ukrytá pod pozdějšími vrstvami a objevena byla až v roce 2012. Pochází z přelomu 14. a 15. století a tvoří ji dva výjevy. Jeden zachycuje umírající Pannu Marii obklopenou apoštoly, druhý její korunování.

Z katedrály pokračujeme do Diecézního muzea. Tady už musí foťák zůstat schovaný, protože fotografování uvnitř není povolené. Expozice je rozdělená na dvě části. První se věnuje počátkům křesťanství a písemnictví na území dnešního Slovenska. Za sklem najdete faksimile starých písemností, ukázky textů psaných hlaholicí nebo kopie Zoborských listin z let 1111 a 1113.

V další části se dostáváme do klenotnice. Místo písemností jsou tu vidět kalichy, monstrance, svícny, biskupské berly a další předměty používané při bohoslužbách. Některé jsou obyčejné, jiné zdobené zlatem a drahými kameny. K nejzajímavějším patří kalich Udalrica de Buda z konce 15. století. Jeho výzdobu tvoří desítky antických mincí. Mezi nimi jsou dokonce mince římských císařů Nerona a Hadriána. Součástí expozice je také velký betlém.

Návštěva muzea zabere další desítky minut podle toho, jak pečlivě si chcete jednotlivé exponáty prohlížet a kolik informačních textů přečíst. Z muzea vycházíme ven z hradního areálu a přesouváme se na poslední zastávku této prohlídky. Čeká nás na nedalekém Pribinově náměstí, kde se nachází Diecézní knihovna.

Z hradu pokračuje celá naše skupinka návštěvníků na nedaleké Pribinovo náměstí. V budově Velkého semináře se nachází Diecézní knihovna a tady jsem ve svém živlu. Jsem totiž člověk, který z knihobudek a sběrných dvorů zachraňuje staré knihy a doma už je pomalu nemá kam dávat. V 19. století se sem přestěhovaly svazky, které byly předtím uložené v katedrální věži. Nová knihovna byla slavnostně otevřena v roce 1885. Aktuálně tu najdete kolem 66 tisíc knih a podle průvodkyně už začíná být problém, kam další umisťovat.

Sál je přibližně 22 metrů dlouhý, sedm metrů široký a deset metrů vysoký. Police pokrývají stěny v několika úrovních nad sebou, lemují je dřevěné galerie a jednotlivá patra propojují schodiště. Knihy jsou vyskládané prakticky až ke stropu a neexistuje volný prostor, který by nebyl zaplněný.

Celá sbírka obsahuje díla ve 37 jazycích a mezi její největší poklady patří 78 prvotisků vydaných před rokem 1500. Z dalších zajímavostí průvodkyně zmiňuje například Bibli vytištěnou v Benátkách v roce 1475 nebo komentář Tomáše Akvinského z roku 1493. Některé svazky jsou proti dnešním knihám obrovské. Nejtěžší váží devět kilogramů, zatímco nejmenší měří pouhých 8 × 5,5 centimetru a ke čtení už je potřeba miniaturní lupa.

Přibližně 35 procent knih tvoří latinsky psaná díla a asi čtvrtinu maďarská. Slovenských knih je tu podle průvodkyně jen málo. Sbírka je rozdělená do 18 tematických okruhů. Na prohlídku knihovny máme přibližně 20 minut. Stejně jako celý velký okruh ji absolvujeme s průvodkyní a ve veřejné skupině. Zrovna tady mi větší počet návštěvníků trochu vadí. Mezi policemi není mnoho místa a u knih, které mě zaujmou, se nemůžu zastavit na tak dlouho, jak bych chtěla.

Celá prohlídka Nitrianského hradu nám zabere přibližně dvě hodiny. Pokud po ní dostanete hlad, nemusíte chodit daleko. Přímo pod hradbami se nachází Castellum Cafe, kde se dá zastavit na oběd nebo kávu. Vaří tu opravdu chutně a ceny poledního menu jsou přijatelné. Sedět se dá v klimatizovaném prostoru uvnitř nebo venku na terase.

Po jídle znovu sedám do „šestistovky“ a vyrážím z centra Nitry. Další zastávkou jsou Dražovce, jedna z městských částí Nitry. Nad nimi se na skalnatém návrší tyčí Kostel svatého Michala archanděla, známější jako Dražovský kostelík. Záleží na vás, jak dlouhou procházku si chcete udělat. Autem se dá vyjet poměrně vysoko a od místa, kde auto nechávám já, pokračuji lesem pěšky už jen několik minut. Kdo má chuť na delší výlet, může vyrazit pěšky nebo na kole rovnou z Nitry. Dražovský kostelík zařazuje město také do organizovaných cyklovýletů pro veřejnost.

Po krátké cestě lesem se prostor doširoka otevře a kostelík se objeví přímo přede mnou. Stojí osamoceně na travnatém návrší a za jeho siluetou už je jen obloha. Žádné domy ani další velké stavby, které by odváděly pozornost. Jeho nejstarší část pochází z 11. století, v dalších staletích se ale postupně měnil a přibyla například věž.

Z dálky zaujme hlavně jednoduchou siluetou, která se na otevřeném návrší nedá přehlédnout. Když k němu dojdu, otevře se mi výhled na Nitru a široké okolí. Na vrcholu je navíc několik dalších skalních vyhlídek, kam se dá dostat na vlastní nebezpečí. Sílu letošního suchého léta připomíná vypálená tráva všude kolem. Stín byste v okolí kostelíku hledali jen těžko, v parném dni si tak vezměte klobouk nebo alespoň dostatečnou zásobu vody.

Dražovský kostelík vypadá možná obyčejně, ale není to zas taková pravda. Jeho silueta se totiž objevila na rubu slovenské padesátikorunové bankovky a dokonce zaujal filmaře, takže sehrál roli ve snímku Markéta Lazarová.

Kolem kostelíku se nacházelo rozsáhlé pohřebiště. Až při pohledu na plánek archeologického výzkumu zjišťuji, že hroby byly prakticky všude kolem stavby. Archeologové jich odkryli 447, celkově jich tu ale mohlo být kolem 650. Pohřbívalo se opravdu blízko kostela a kvůli skalnatému podloží navíc nebyly některé hroby příliš hluboké. Archeologové v nich kromě lidských ostatků našli také šperky a další drobné předměty.

S touto informací přichází můj menší „aha moment“. Když se podívám na plánek a následně kolem sebe, dochází mi, že se vlastně celou dobu pohybuji po bývalém hřbitově. Najednou mám trochu divný pocit z toho, že tu pobíhám s foťákem a vůbec neřeším, kam šlapu. Když k tomu přidám informaci o nepříliš hlubokých hrobech, večerní výšlap ke kostelíku bych si asi dobrovolně odpustila. Možná je lepší ani nezjišťovat, jestli se tu po setmění nedějí nějaké podivné věci.

Máme také možnost podívat se dovnitř, kam se běžný návštěvník jen tak nedostane. Kostelík bývá otevřený při vybraných příležitostech, například při bohoslužbách. Interiér je stejně malý a jednoduchý jako stavba zvenčí. Bílé stěny doplňuje jednoduchý oltář, několik obrazů a další náboženská výzdoba. Proti bohatě zdobené katedrále, kterou jsem si prohlížela dopoledne, je kontrast opravdu výrazný. Z výkladu se navíc dozvídám, že původní podlaha kostela ležela téměř o metr níž.

Přes malé rozměry místnosti se tu konají svatby. Podle informací jich v předchozím roce proběhlo 27. Kostelík stále slouží také k bohoslužbám a jeho okolí ožívá při dalších akcích. Pořádají se tu například pikniky, ranní jóga nebo už zmíněné večerní výšlapy. U těch po předchozím výkladu s dovolením zůstanu raději jen u informace, že existují.

Z Dražovců se vracím zpátky do Nitry a „šestistovku“ nechávám na parkovišti u zimního stadionu, tady můžete parkovat zadarmo. Poslední zastávkou prvního dne v Nitranském regionu je Městský park na Sihoti. Park prošel v posledních letech rozsáhlou obnovou. Jsou tu upravené cesty, dětská hřiště, místa k posezení, toalety a občerstvení. Nechybí ani pikniková místa nebo prostor, kde se dá jednoduše natáhnout do trávy. Areál je poměrně rozlehlý, takže se tu dá strávit klidně několik hodin, zvlášť pokud přijedete s dětmi.

Ty budou pravděpodobně nejvíc zajímat zvířata. Součástí parku je obora, nad kterou vede vyhlídkové molo. Z něj se dají pozorovat daňci a kozy z bezprostřední blízkosti. O kousek dál je pro změnu výběh pro domácí zvířata a když budete mít štěstí, přijde sem hledat něco k snědku obří nutrie, která se lidí rozhodně nebojí.

Spousta lidí do parku míří jednoduše na procházku, posedět nebo si dát něco dobrého na zub nebo kávu po práci. Přestože jsem pořád prakticky ve městě, mezi vzrostlými stromy a rozsáhlými travnatými plochami ruch Nitry rychle ustupuje. V létě tu navíc najdete dostatek stínu před parným sluncem. Při cestě parkem se mezi stromy znovu také objeví Nitrianský hrad, tentokrát trochu z jiného úhlu. 

Jeden den samozřejmě nestačí na to, abych poznala Nitru do posledního zákoutí. Stihla jsem ale místa, která patří k jejím nejvýraznějším cílům. Výhodou je, že řada z nich leží poměrně blízko sebe, takže se po městě obejdete bez dlouhých přejezdů a velkou část zvládnete pěšky. Z Prahy je to do Nitry autem přibližně čtyři a půl hodiny, takže pokud hledáte cíl na prodloužený víkend, může být zajímavou volbou. Bez auta se sem dá dostat také přímým autobusem, který cestu zvládne přibližně za šest hodin. Vlakem je potřeba počítat alespoň s jedním přestupem a podobnou dobou jízdy.

Pro mě se Nitra stala první zastávkou při poznávání celého kraje. „Šestistovku“ totiž čekají další kilometry napříč regionem a mě místa, o kterých jsem před cestou věděla jen málo nebo vůbec nic. V dalších článcích nahlédnu do mimořádné knihovny, vydám se objevovat Topoľčianky, ochutnám pstruha a nechám se provést Tekovem. Naše cesta nakonec skončí až v Komárnu. Nitra tak byla první ochutnávkou toho, co Nitranský kraj nabízí a proč byste ho při příštím plánování dovolené měli zvážit. 

Zdroj: Autorský text