ABBA muzeum ve Stockholmu: Mamma Mia, tohle musíš zažít!

Ve chvíli, kdy projdeš dveřmi ABBA The Museum ve Stockholmu, staneš se součástí příběhu, který znají miliardy lidí. Ale tady nejde o muzeum ve stylu „koukej a jdi dál“. Tady jsi člen kapely. Tady si zpíváš Mamma Mia, stojíš na jevišti vedle hologramů Agnethy a Fridy, sleduješ vlastní taneční kreace na obrazovce a cítíš, jak to všechno, ta hudba, ty pocity, ty šílené kostýmy, dává smysl.

Byli jsme tam letos v dubnu, během natáčení 9. řady Fotr na tripu: Kolem Baltu. A i když jsme cestou navštívili nejrůznější fascinující místa a lokality, právě ABBA muzeum bylo jedno z těch míst, kde se nám rozzářily oči a Fotr si odložil svůj obvyklý výraz mírné skepse. A pak se rozjel. Zpíval, tančil a stal na pár hodin členem téhle legendy. 

ABBA není jen kapela. Je to fenomén, značka, kulturní ikona. V roce 1974 vyhráli Eurovizi s hitem Waterloo a svět už je nikdy nepustil z hlavy. V následujících deseti letech prodali stovky milionů desek, ovládli světová rádia a v podstatě vytvořili žánr „švédského popu“, jak ho známe dnes.

A přitom to začalo jako dva páry, Björn a Agnetha, Benny a Frida, kteří si chtěli jen trochu zazpívat. Hudba šla skvěle. Vztahy? Méně. Do osmdesátých let šli už jako rozpadlá kapela i rozpadlé manželství. Ale na tom už nezáleželo. Hudba žila dál.

A muzeum? To vzniklo až v roce 2013. Po letech příprav, přesvědčování, návrhů a odkladů se konečně otevřely dveře do nejglamovějšího švédského zážitku, který můžeš zažít bez nutnosti zpívat v dokonalé harmonii.

ABBA The Museum není jen o koukání na vitríny. Tady vstupuješ do příběhu. Od prvních demáčů a fotek z dětských let členů kapely přes originální kostýmy a nástroje až po repliku legendárního Polar studia, kde vznikly hity jako The Winner Takes It All.

Ale pak přijde to hlavní: interaktivní část. Postavíš se na virtuální podium, kde ti hologramy Agnethy, Bennyho, Björna a Fridy nabídnou společný song. Vybereš si hit a zpíváš. Ať chceš, nebo ne. V našem případě Dancing Queen. Fotr rozjel choreografii, o které se nám dosud jen zdálo, a my se smíchem brečeli. 

Pak můžeš zkusit remixovat vlastní verzi některé písně, poslat si video na e-mail (ano, udělali jsme to) a prolistovat interaktivní životopis každého z členů. S dotykovými panely, historickými nahrávkami a občas i bonmotem ve stylu: „V té době jsme nevěděli, co děláme. Ale bylo to správné.“

Jedním z nejsilnějších zážitků je pohled na ikonické outfity, třpytivé overalové kombinézy, barevné kozačky, kostýmy s motivy labutí a diskotékového nebe. Vypadá to šíleně. A taky to bylo šílené.

Muzeum má čím dál víc návštěvníků, nejen turistů, ale i studentů hudby, designu, marketingu a kultury. Je to živý prostor, který se neustále vyvíjí. Po úspěchu digitálního alba Voyage (2021) se otevřela i sekce věnovaná projektu ABBA Voyage – koncertu, kde na scéně vystupují digitální avatarové dvojníci skupiny. Tohle není retro. Tohle je sci-fi pop.

V budoucnu se plánuje rozšíření expozice o film Mamma Mia! a celý fenomén „ABBA revivalu“, který přivedl jejich hudbu ke generaci Z. A že to funguje, jsme viděli na vlastní oči, děti kolem deseti let s tričky „Super Trouper“ zpívaly refrén líp než my.

Pro nás to byla pecka. Ale pro Fotra? Ten se utrhl ze řetězu. Jakmile pochopil, že tu může zpívat, tančit, být na pódiu a ještě si z toho udělat legraci, bylo to hotové. Nejen že si zahrál na digitálního producenta, ale domů si poslal i tři vlastní karaoke videa a začal nahlas přemýšlet, jestli by si neměl nechat narůst trvalou.

Muzeum má kouzelnou schopnost proměnit skeptiky v nadšence. A když jsme odcházeli, měli jsme v hlavě ne hudbu, ale atmosféru. Tu radost, barevnost, energii. ABBA není minulost. Je to soundtrack k tomu, kdy je ti dobře.

Nemusíš znát všechna alba, vědět, kdo byl s kým ženatý nebo proč Chiquitita vznikla v Panamě. Stačí, že tam vejdeš a necháš se pohltit. V dnešní době, kdy jsou muzea často statická, tohle je zážitek, který tě aktivuje.

A když ti to nedá, a ono ti to nedá, zpíváš. A tančíš. A neřešíš, jestli máš rytmus.

Zdroj: autorský text