Prázdniny se nezadržitelně blíží a možná přemýšlíte, kam vyrazit. Co takhle zkusit naší trasu přes celou Itálii? Zážitek to byl k nezaplacení, jet jenom autem bez přívěsu a stanu, nevědět, kde budeme spát druhý den a za zády mít dvě malé děti. Dobrodružství, tak se tomu říká. V dnešní době velmi potřebná věc. Tak pojďte prozkoumat naší cestu a zjistit, kam se všude dá v Itálii podívat.
Za hranicemi Rakouska už jenom doufáte, že spatříte moře. Když přijíždíte v bouřce, modlíte se, tak jako my, aby bylo brzy po ní. A pak v pět ráno zaparkujete ve ztichlém přímořském letovisku – Lido di Jesolo. Normálně tu proudí davy lidí, ale teď nikde nikdo není. Vylezete ven, je po dešti a všude na pláži se to hemží mušlemi. Děti berou kyblíky a za chvíli tam stojí hrad a v kyblíčkách jsou hromady lastur, mušlí a řas. Zní to skoro jako pohádka, že jo? A ona tak trochu je. Protože do těchto končin jedete s tím, že tu budou mraky, ale opravdu mraky lidí. Taky jsme si kvůli tomu zarezervovali apartmán kousek od moře. Udělali jsme dobře. Hotely byly přervané.
Tam, kousek dál od epicentra všech turistů, byl celkem klid. Hřiště tu mají na každém rohu, slunečníky a lehátka byly v ceně apartmánu (ale upřímně, váleli jsme se raději na písku). Zmrzlinu tu kupujte určitě dál od pláže, čím dál, tím levnější a řekla bych, že i lepší. Pokud chcete na jídlo do restaurace večer, zavolejte předem a udělejte si rezervaci, po sedmé večer si ani neškrtnete, všude jsou už ty zmíněné mraky lidí.
Pláže jsou tu čisté, upravené, každé ráno se o ně starají (když chcete mušle a procházku, vstaňte rozhodně brzy, v šest ráno je pláž nejhezčí). Moře je tu parádní hlavně pro děti, žádná hloubka, postupně vcházíte do vody a k našemu překvapení bylo velmi čisté, na severu jsme to čekali horší. Samozřejmě i tady jsou atrakce pro turisty, kam všude jít nebo jet. No, i my jsme se nechali nachytat jedním lákadlem, a to Benátkami.
Benátky jsou krásné místo. Jejich architektura je boží a gondoly, to je opravdu krása! Ale! Opravdu sem nejezděte v sezóně, ať nejste zklamaní jako my. Jediná krásná věc na našem výletě byla cesta lodí. Mimochodem, když chcete jet do Benátek, zaparkujte na úplném konci poloostrova, a to v místě zvaném Punta Sabbioni. Několikrát za hodinu odtud odjíždí do Benátek lodě. Parkoviště se tu rychle plní, musíte přijet brzy ráno. Většinou tu zaparkujete na celý den za 5-7 euro. Jsou ale místa, kde vás natáhnou, spoléhejte tedy na cedule u silnice a vjeďte tam, kde bude psaná nejnižší cena. Využít můžete i autobus, který vás do Punta Sabbioni doveze, a nemusíte tak řešit parkování.
V přístavu jsou další pasti na turisty. Na svůj zaručeně nejlepší odvoz nebo nejlevnější lístek vás lákají soukromé společnosti (a to třeba hned jak zaparkujete). Nevěřte jim, jděte pěkně do přístavu a tam si u okénka italské společnosti kupte lístek na vaporetto AVM. Většinou je u okének fronta, ale utíká to a vyjde to levněji. Co vidět v Benátkách vám nemusím psát, samozřejmě nevynechejte Náměstí svatého Marka s bazilikou, Ponte Rialto nebo Dóžecí palác. Těch krásných budov a míst jsou tu mraky. S čím ale počítat? Děti si tu nesednou. Ať se přikrčíte kdekoliv, volají na vás, že sedět se tady nesmí. Je tu zakázáno na ulici i jíst, ale upřímně, my to porušili. Nesmíte také dělat kolonu na mostech při focení nebo krmit holuby. A zmrzlina tu stojí dvakrát tolik, než je v Itálii běžné. No, rychle jsme proklusali Benátky a těšili se zpátky na loď.
Lidí už bylo dost, chceme samotu! Nasedáme do auta a hurá pryč na jih. Cesta je dlouhá, kde budeme spát? Kde zastavíme na koupačku? Koukáme, hledáme a hle. Praští nás do očí název „Lido Luciano Pavarotti“ v městečku Pesaro. Neprohloupili jsme, pizza ve městě byla výborná a pláž čistá, krásná, i když moře bylo zrovna bouřlivé. Ať po cestě na jih zastavíte prakticky kdekoliv, nikdy neuděláte chybu. Jen si hlídejte cenu za parkovné. Tady se zrovna neplatilo nic.
Přijíždíme na jih, ubytování jsme našli v soukromém apartmánu v italské vile mezi italskými rodinami. Costa dei Trabocchi je málo známé, ale velmi krásné a tiché místo. Pobřeží je skalnaté, pláže kamenité a moře naprosto luxusní. Místo je pojmenované po rybářských strojích (momentálně většinou přestavěných na restaurace) zvaných trabocco. Na tomto pobřeží nikdy neuděláte chybu, když si objednáte rybu nebo mořské plody. Jídlo tu je neskutečně dobré.
Cyklostezky vedou podél pobřeží a měří několik kilometrů. Pokud nemáte kolo, ve vesnici vám ho rádi za poplatek půjčí. Sem si určitě nezapomeňte vzít dostatek hotovosti, problémem je také připojení a signál. Opravdu jak v divočině nebo v dřívějších dobách. Pro signál jsem lezla nahoru po schodech, wifi vypadávala, ale kdybychom nehledali ubytování na další štaci, tak telefon ani nepotřebujeme.
Všude tu rostou olivovníky. Obvykle na nich visí houpačky, takže i zábava se najde. Pozor si dávejte na divoká prasata, my je měli i pod oknem na zahradě. Pokud budete mít čas a chuť, v okolí je mnoho přírodních rezervací a krás. My tentokrát zůstali u pobřeží, jednoduše se nám v tom vedru nechtělo někde trajdat.
Z pobřeží odjíždíme s těžkým srdcem. Je tu krásně, klid a teplo. Ale čeká nás přejezd přes Apeniny.
Měli jsme se pořádně nadechnout, to byl snad ten největší adrenalin, co jsme po cestě zažili. Ty cesty – rozuměj dálnice – v horách, ale jo, jedete pěkně pohodlně, ale najednou šlus. Díra, hloubka a objížďka. Dálnice končí, a tak jezdíte po kopcích v území nikoho, koukají na vás z domů a domků, protože vzhledem ani autem sem nezapadáte. Máte celkem strach, zvlášť na pumpě, tam se převalil vinou větru obří kus smotané trávy. U pokladny stál chlap, který jako by vypadl z filmu Kmotr a já jako jediná italsky mluvící jsem mu musela říct, že chceme benzín. No, rosilo se mi hrůzou úplně všechno.
Do Neapole jsme ale nakonec po několika hodinách dobrodrůža dojeli. A ta byla peckovní. O té píšu v samostatném článku. Co bych vypíchla, je hrad Castel Sant'Elmo s výhledem. Na koupání jeďte mimo, my zvolili Lido Varca D'oro ve Varcaturo. Pláže jsou hlídané, čisté a písečné. Moře je teplé a čisté. Je tu tedy hodně lidí, hlavně místních. Jako řidič si připravte dobré nervy, doteď to byla pohoda, ale v Neapoli? Hrůza a děs. A ten nepořádek taky nic moc. Ale jak jsem psala, Neapol je úžasná a tu šanci si zaslouží. Až si ji projdete, dejte vědět, jaké to bylo.
Stáčíme se na sever, jsme opálení a blíží se šílená vedra (počítejte s tím, že od půlky července tu prostě vedra k padnutí jsou). Vybrali jsme si Lago Trasimeno, mezi Čechy prakticky neznámé, mezi místními oblíbené. Ubytování jsme zvolili v soukromém apartmánu mimo centrum blízko jezera. Paráda. Mimochodem, čím později ubytování rezervujete, tím méně platíte. Je to risk, ale ušetřili jsme tak několik stovek euro.
Jezero Trasimeno bylo v době našeho příjezdu docela špinavé, ale pláž byla písčitá a čistá. Doporučujeme návštěvu místního hradu Palazzo della Corgna, který je moc pěkný. Obdivuhodná je i místní příroda. Viděli jsme mnoho druhů ptáků, ještěrek a dalších plazů. Nestačili jsme otáčet hlavu, stále okolo nás něco lítalo a byla to krása. Samozřejmě tu rostou olivovníky a už jen ten pohled na ně je okouzlující.
Moře už bylo, jezero taky, ale něco mezi mořem a jezerem? Lago di Garda je největší italské jezero, které vypadá skoro jako moře, protože na druhý konec nedohlédnete. Je teda pekelně studené i v létě, ale v těch vedrech je vám to skoro fuk. Ubytování doporučujeme rezervovat brzy a mimo větší města, tady je to jediné místo, kde je hned všechno pryč. My zvolili Brenzone. Menší, klidnější a levnější. Jinak je tu všude pekelně draho, na to se připravte.
Přístavy jsou ve všech větších městech a na návštěvu ostatních míst nemáte daleký dojezd. Rozhodně jeďte do městečka Limone sul Garda. Už samotný název vám napoví, že je to tam samý citrón neboli limone. Určitě si projděte stezku Limonaia del Castel, která vás zavede na hrad, kde pěstují citróny, kdoule nebo limetky. Jako bonus je tu nádherný výhled do okolí. Ochutnat musíte i místní citrónovou zmrzlinu, ta je naprosto dokonalá. Určitě se sem vypravte ráno, odpoledne je tu hlava na hlavě. Ráno bývá o dost méně lidí.
Těch výletů a historek z Itálie jsou mraky. Já jen doufám, že tenhle základ vás naláká a zvedne z gauče. Jízda na vlastní pěst je totiž to nejlepší co můžete zažít.
