Čtvrtstoletí na Krétě: Tip na skvělou rakiji. Za těch 25 let stojí dvojnásobek, přesto jen 3 eura

Jak se říká: „Každý den slunko nesvítí.“ Tak tohle rčení platí i na Krétě. Zvláště pak po noci, kdy se nad mořem odehrála bouře, a její poselství zlehka dosedá i na pevninu ostrova. Někdy to není úplně na škodu. Zvláště zde, kde jsou těla unavena neustálým přísunem slunečních paprsků nemilosrdně dopadajících na vaši kůži. V takových dnech je prima zpestřit si program novými zážitky, jako třeba vyrazit po „nové“ národní silnici směr hlavní město Heraklion.

Náš výlet začíná jako již tradičně ve Stalidě. A snad i proto jsme po zhruba třiceti minutách v hlavním městě Kréty. Najít parkování v samotném centru není až tak těžké, po chvilce trpělivosti řidiče velkoměsta v úzkých a spletitých uličkách jistě najdete hlídaný parkovací plácek. Poplatky se pohybují okolo dvou euro na hodinu. Princip parkování je takový, že když parking plácek najdete, zastavíte hned u vjezdu a vezmete si jen to potřebné. Co nepotřebujete, můžete klidně nechat v autě. A to i tehdy, když jde o kabriolet, tady vám nikdo nic neuzme.

Vystoupíte, klíče necháte v zapalování a řeknete jen obsluze, na jak dlouho svoji návštěvu centra vidíte. Obsluhující pak sám vaše auto velmi úsporně zaparkuje na místo vhodné. Nedovedete si představit, kolik aut na malém plácku dokáže hlídač „uhnízdit“. Mimochodem po návratu k vozidlu vám auto zase sám vyparkuje a přistaví. Jen neztraťte lísteček, co vám při parkování vypíše.

Jako každý rok procházíme v Heraklionu rybí trh a vše, co k trhu patří. V úzkých uličkách máte občas pocit, že jste se ocitli zpět v čase. A třeba pohled na takové retro kino vám udělá vyloženě radost. Navštěvujeme jako již tradičně „dědu kořenáře“ a jako fanatici do koření celého světa si opět vybíráme vše, po čem naše smysly touží. Občas nahlížíme do malých obchůdků, jako je ten, ve kterém jsou k dostání umělecké originály mnichů z krétských téměř tři sta šedesáti klášterů. Nebo třeba vyhlášenou knoflíkárnu, kde najdete opravdové skvosty.

Pochopitelně nesmí chybět návštěva místní proslulé zmrzlinárny a ochutnávka příchutí, jako je madagaskarská vanilka nebo panna cotta, což je prostě něco jako gurmánský zážitek a nemůžete si to nechat ujít. Zmrzlinárny by samy o sobě vydaly na jednu extra kapitolu povídání o Krétě. Nespočet chutí a barev k tomu přímo vybízí. A v těch vyhlášených, jako je třeba ta na fotografii, kterou přikládáme níže, je vysoká kvalita garantována. 

Kousek od centra, když sejdete k moři, můžete navštívit místní přístav, kde najdete bohaté jachty, ale i rybářské čluny. Okolí přístavu je zapsané na historickém seznamu a pojí se k němu nejen velká část historie Kréty, ale i mnohé báje a pověsti. Ale to by bylo opět na dlouhé povídání. Cestou do Heraklionu, nebo z něj, se můžete zastavit v paláci Knossos. Ten je nejzachovalejší památkou minojské, potažmo moderní civilizace, a určitě stojí za návštěvu - ať už z pohledu historie Kréty, nebo sám o sobě.

Ale my jedeme směrem zpět ke Stalidě, tentokráte po „staré“ národní silnici (kterou z minulosti tak dobře známe) směr Hersonissos, Stalida, Malie a dál směrem k náhorní planině Lasithi, konkrétně do Krasi. Po cestě se kocháme krásou Egejského moře, slunko sice svítí, ale na věžích u pláží vlají červené vlajky. Je hodně větrno a u skal, kde se vlny tříští, ukazuje moře svoji sílu. Ale to, co je mnohem více fascinující, vidíme až poté, když výrazně změníme nadmořskou výšku. 

Je to pohled na mraky, které doslova sedí nad náhorní planinou. Krápe, vzduch se ochladil a mraků se dá skoro dotknout. Není divu, že je to nejúrodnější místo na Krétě. Parkujeme a za pohledů místních, kteří zde posedávají v podzimním oblečení, navštěvujeme zdejší pravoslavný kostelík, abychom za slušnostní poplatek (pár euro) zapálili za sebe a své příbuzné a známé svíčky. Jsme v Krasi.

Volnou chůzí jdeme příkrým stoupáním na oblíbené místo, k nejstaršímu platanu Kréty. Jeho obvod činí ±14,6 metrů a jeho stáří se odhaduje na 2400 let. Zde si můžete v jeho stínu posedět v přírodní taverně a dát si třeba čerstvě vymačkaná granátová jablka, jejichž šťáva vás zaručeně postaví na nohy. Nebo si pořídit velmi dobrou rakiji, navíc od místních za hodně příznivou cenu 3 euro. I když i ta se za těch 25 let trochu změnila, pamatuji si, že dříve 0,5 l stálo 1,50 euro. Ale i tak je bezkonkurenčně nejlepší v okolí. Pro milovníky vína mám i doporučení na zdejší lokální domácí víno, které má skvělou a originální chuť. Přímo naproti nejstaršímu platanu najdete také dochovanou veřejnou prádelnu, která v současnosti slouží jako chladírna melounů, jenž dostanete ochutnat při návštěvě taverny pod stromem. Prostě návštěva a posezení v Krasi, nad kterým se tyčí hora Selena do výšky 600 m n. m., je příjemným a ochlazujícím zážitkem.

Vracíme se ale zpět za teplem, jedeme dolů z hor a slunko, které již svítí naplno, ukazuje svoji sílu. Nespěcháme, naší další zastávkou je nově vybudovaná hala s ukázkou historické i současné výroby a zpracování olivového oleje z místního regionu a náhorní plošiny. 

Hala se nachází hned nad Málií na úpatí pohoří ve směru na Lassithi. Ukázka starých i nových postupů lisování a výroby oleje určitě stojí za pár minut vašeho času. Navíc je vše spojené (jak jinak v dnešní době) s možností nákupu produktů, které se zde z oleje vyrábí a dalších produktů s tím spojených, jako jsou třeba výrobky z olivového dřeva. A pro doplnění uvádím i to, že je výstava spojena s volnou ochutnávkou všech druhů olejů z místního regionu. Dámy, ale i pánové, si zde mohou také vyzkoušet krémy a jiné produkty, které z olivového oleje vznikají. 

Ochutnáno, namazáno a nakoupeno, jedeme na návštěvu chrámu svatého Georgia neboli Jiřího.

Klášter Selinari, jak je chrám svatého Georgia v originále nazýván, byl postaven v letech 961-1204, posléze vypálen a znovu obnoven. Pověst říká, že kdo projel nebo prošel kolem kláštera a nezastavil se, aby zapálil svíčku, měl v budoucnu na silnici s největší pravděpodobností nehodu. Možná i proto je toto místo hojně navštěvováno místními hluboce věřícími. 

Klášter je zasazen v malebné soutěsce Selinari a naleznete jej na staré silnici vedoucí z Málie směrem na Agios Nikolaos. Zde je nutno dodat, že zaparkovat se zde dá vcelku pohodlně, což ovšem neplatí ve dny, kdy jsou vyhlášené místní svátky. V takovém případě se může stát, že zaparkujete tak daleko, že ke vchodu půjdete pár set metrů. U vchodu do kláštera je krásný obchod plný duchovních předmětů tvořených právě mnichy z řeckých klášterů. Nicméně prodejní doba je zde velmi proměnlivá a omezená, a tak je potřeba počítat s tím, že se vám třeba návštěva tohoto místa nepoštěstí. 

Každopádně Selinari je výhradně mužským klášterem a jedná se o jeden z těch nejznámějších a nejnavštěvovanějších na Krétě. Nutno dodat, že po celé čtvrtstoletí, co Krétu pravidelně navštěvuji, je klášter vzorně udržovaný a pokaždé, když se na toto místo vrátím, je jak nový. Má zvláštní atmosféru, kterou podtrhuje zahrada plná květů rozmanitých vůní, barev a tvarů. Určitě stojí za zastávku, posezení a zapálení svíčky. Nám řidičům se to může hodit. Neb jak se říká: „Jeden nikdy neví...“ 

A my jedeme dál, tak se k nám příště zase přidejte.