Čtvrt století na Krétě: I tento ostrov má drsnou tvář, ale nabídne také božské mlsání a milé lidi

Některé dny se cestování na Krétě vyplatí o něco více než jindy. Jsou to dny, kdy sice slunko pálí a barva moře si nezadá s barvami vod Karibiku, ale vítr má takovou sílu, že doslova bičuje tělo. Takové počasí přímo vybízí k poznávání Kréty. Vyrážíme nejen za poznáním vnitrozemí, ale také za mlsáním.

Startujeme a stoupáme doslova do výšin ostrova. Nalézáme nové neprobádané odbočky a cesty do kopců, hor i soutěsek, zkrátka do míst, která zůstávají většině návštěvníků Kréty utajena. Po jejich návštěvě a vašem zhlédnutí fotografií, které jsme zde pořídili, možná lépe pochopíte, proč se na ně opakovaně vracíme. Užíváme si tu pohodu, která je nekonečná tak, jako je nekonečné moře, za jehož obzor ze všech stran ostrova nelze dohlédnout.

Vnitrozemí Kréty zdá se být místy drsné a surové, v mnoha ohledech si při pohledu na kopce připustíte srovnání s místy, jako je třeba Afghánistán. Pokud si odmyslíte nekonečné olivové háje a necháte pracovat vlastní fantazii a představivost, uvidíte tu syrovou krásu, která vám bere dech. Takové poznání si můžete ve vnitrozemí dopřát v podstatě kdekoliv. Stačí mít pod sebou čtyři, nebo alespoň dvě kola a duši dobrodruha. Pak už jen dát blinkr na první odbočce z asfaltové silnice a osud vás povede. Věřte, že to stojí za zkoušku a za poznání něčeho, co se stoprocentně ve vašem životě nebude opakovat. 

Projeli jsme na Krétě již mnoho takových cest a někdy marně přemýšlíme, jak jsme se tam či onam dostali a nemůžeme přijít na to, jak se tam znovu vrátit. Taková ta vnitřní Kréta je prostě bez pravidel a kompromisů, bez značení a směrových ukazatelů, prostě nekompromisně naturální. Při těchto toulkách narazíte nejen na soutěsky a jeskyně, jejichž původ sami neobjasníte, ale poznáte i cesty plné adrenalinu. A po takových prašných cestách jedete s vozem, kterému byste to normálně nesvěřili, pod koly se vám drolí zem a padá volně ze srázu pod vámi. Ano, je to možná nebezpečné, ale svým způsobem i vzrušující.

Ale dost již bylo adrenalinu a strašení, že se z cesty neznámé již nevrátíte. Na nervy je nejlepší nějaká ta sladkost nebo dobré jídlo. Chvíle tak nezapomenutelné si můžete zpříjemnit v mnoha restauracích a tavernách, které lemují vaši cestu vnitrozemím. V podstatě pokaždé, když se přiblížíte k nějaké civilizaci a necháte drsný úsek za sebou, na nějakou narazíte. Ze svých cest známe jen opravdu velmi málo míst, kde by nějaká ta tavernička v blízkosti lidských obydlí nebyla. 

Kréťané jsou velmi společenští, rádi se scházejí a hlavně rádi hodují. Prim v jejich jídelníčku hrají většinou ryby a mořské plody, stejně jako zelenina ve všech variacích, jaké si vaše chuťové buňky mohou představit. Posezení pod pergolou na břehu moře s výhledem na jeho blankytně modrou hladinu a následný gurmánský zážitek se nedá ničím nahradit. Užíváme si tu pohodu, to co panovalo ráno, už neplatí. Vítr nefouká, slunce žhne v plné síle, na obzoru pozorujeme dalekohledem obří plovoucí zaoceánskou jachtu a mořské racky dovádějící nad hladinou. Vlny se občas ještě tříští o skály, ale s plným břichem se nám zdá ten svět zase o něco krásnější.

Když nám slehne, nasedáme do našeho automobilu s chutí na něco sladkého. Cílem bude některá z našich známých vyhlášených cukráren. Zákuskům a zmrzlině se tady prostě nedá odolat. Nevím, jestli je to dané tím místním slaným vzduchem, nebo spíš šikovností místních cukrářů a výrobců zmrzliny, nebo prostě tím, že tady se na surovinách nešetří! Máslový krém je z másla a smetanová zmrzlina ze smetany. Jak prosté, ale ve finále opojné. Zkrátka a dobře, tohle doporučení vám můžeme dát kdykoliv, na Krétě je to jeden ze zážitků, které si nenechte ujít. Samozřejmě, že chalva, kataifi, loukomi, melomakarona, patří ke stálicím Kréty i Řecka samotného, ale klasické cukrářské výrobky jsou jiná liga. Neochutnat by byl prostě hřích. Stejně nezapomenutelná je již zmiňovaná zmrzlina. Nekonečný výčet druhů a příchutí, kreativní servírování nejen do roztodivných kornoutů, to vše je prostě pastva nejen pro oči, ale hlavně pro jazyk.

Poté, co jsme ukojili i chuť na sladké, proplétáme se klikatými cestami zpět do nížin vnitrozemí. Zastavujeme v malém městečku. Důvodem je výzva pro zpestření, které bývají součástí našich cest za poznáním. Například jsme si onehdy dali za úkol pořídit si selfie se zasahujícím policistou v hlavním městě Heraklionu. Ta dnešní výzva vzniká náhodou, když objevujeme malou historickou ševcovskou dílnu. Nachází se v Kasteli, hned naproti cukrárně. Po otevření dveří nad hlavou cinkne zavěšený zvonek, ovane vás vůně zpracované kůže. Taková ta poctivá vůně, kterou jsme cítili v dobách našeho mládí, vůně, která již předem hlásí kvalitu. Uvnitř za strojem, který je bezesporu již historickým kouskem, sedí pán v pokročilém věku. Je nám jasné, že umí pouze řecky, takže dnešní výzva bude spočívat v tom, abychom se s ním domluvili jazykem, který se používá snad celosvětově. 

Za pomoci rukou žádám o opravu naší plážové tašky. S ochotou se ihned pouští do práce na své singerovce, která stejně jako pán samotný již něco pamatuje. Oprava mu jde od ruky a na první pohled je vidět, že ví, co dělá. Výsledek se zdá být více než precizní, opravované místo je podloženo pravou kůží. Tohle vydrží hodně dlouho, jsem z opravy nadšený. Vyrovnáváme se, pán si za opravu říká 5 euro. Stojí to za každý cent, vlastně už jen ta možnost vrátit se tak trochu v čase a dívat se pod ruce mistra svého řemesla. Tohle snad ani nebylo o penězích, bylo to o tom momentu, který se nemusí již nikdy opakovat. Je to zvláštní, když si člověk uvědomí, z jak malých radostí se může skládat lidský život.

Evcharistó, děkuji a za zvuku zvonku odcházím k autu. U auta se poděluji o zážitek, náhle zazní zvonek a pán vychází ze svého krámku a míří k nám. Chce si povídat, a tak se bavíme o jeho práci a on nám ukazuje na cukrárnu a říká, že ji vlastní jeho dcera s rodinou a snaží se nám vysvětlit historii a letitost svého podnikání a přidává i doporučení na výrobky cukrárny. Na prstech ukazuje kolik měl dětí a vůbec působí krásně pozitivně a mile. Tohle byla příjemná výzva, když můžete oslovit někoho, kdo vás vrátí v čase do dob, kdy se vše dělalo poctivě. Pár fotografií jako důkaz vás jistě potěší a nás hřeje nejen pocit z takového zážitku, ale především máme opravenou plážovou tašku, která patří mezi naše oblíbené kousky.

Byl to prostě další příjemný, a tak trochu jiný den na Krétě. On život není o tom, že ležíte u bazénu a popíjíte drinky, ale především o samotné možnosti poznávat. A někdy se díky tomu můžete i tak trochu vrátit v čase. Při zpáteční cestě na naši základnu ještě spřádáme další plány na nové cesty a těšíme se na budoucí výzvy. Jistě se o ně s vámi rádi podělíme.