Test Opel Grandland: Na dlouhé cesty je to radost, tříválec bychom ale asi vyměnili za diesel

Tentokrát jsem si pro testovací auto zajela docela daleko. Přesněji řečeno přímo do továrny Opel v Rüsselsheimu, kde jsem si vyzvedla zcela nový Opel Grandland. Bylo poměrně zajímavé porovnat cestu tam a zpátky. Do Německa jsem totiž vyrážela s malou Corsou, která si příliš s německou dálniční rychlostí netyká, zatímco Grandland jako by si ji užíval. Novinka se dá pořídit již v Česku a bude to pravděpodobně horký kandidát pro rodinky s dětmi, protože dokáže zaujmout nejen novým vzhledem, ale především nabídkou prostoru v kabině.

Původní a nový Grandland jsou dva odlišné vozy. Zatímco předchozí generace působila hodně usedlým dojmem, s tou novou se designéři dost vyřádili. Prakticky nezůstal kámen na kameni. Futuristické prvky střídají střídmější části na bocích.

Mezi zajímavé a výrazné detaily tak patří například průhledný světelný štít Opel Vizor v masce, který se táhne v jedné linii ke světlům. Ta v noci svítí skutečně dobře, aby také ne, když se jedná o Intelli-Lux skládající se až z 50 tisíc jednotlivých pixelů. Člověk se hned cítí o třídu výše.

V podobném duchu se nese zadní část Grandlandu. I tady je celistvá svítící linka, ozvláštněna je ale názvem automobilky – přesněji každé jednotlivé písmenko svítí samostatně. Na pátých dveřích je nezvykle přímo do karoserie vtisknut název modelu. Ten by hezky vynikl na světlé barvě, moc pěkná je například i bronzová, avšak na mé temně modré tyto detaily zanikly.

Kufr je na poměry třídy dost velký, zvládne pojmout 550 litrů objemu. Navíc, když se složí druhá řada sedadel, vznikne prostor o objemu až 1645 litrů. Kromě toho je zde hromada odkládacích míst přímo v kabině. Jediné, co bych ke kufru podotkla, je odkapávání vody. To není řešeno příliš chytře, takže při otevírání stůjte raději uprostřed než po straně.

Interiér také zaznamenal značnou proměnu, která se týká každé části. Ve vyšší výbavě můžete počítat s ergonomicky řešenými AGR sedačkami, které jsem si ozkoušela dostatečně při přejezdu Německa do Čech a nezaznamenala jsem, že by mě snad bolel zadek nebo záda. Příjemným bonusem je prohřívání kostí, tedy vyhřívání sedačky. 

Mimochodem, vzadu je delší podsedák, takže se i na delší cestě svezou s patřičným komfortem lidé s dlouhýma nohama. Prostoru před koleny budou mít také dostatek, stejně tak nad hlavou. Isofixy vzadu a také na spolujezdci jsou už samozřejmostí.

Na rozložení kabiny si člověk musí trochu zvykat, ale například ovládání režimu jízdy je stejné jako u ostatních sesterských modelů. Jiný je ovšem volant, který je ve středu vyboulený, takže se trošku hůře ovládají tlačítka na něm. Na druhou stranu nejsou alespoň dotyková. 

Obrazovka může být buď 10palcová, nebo 16palcová. O velikosti rozhoduje vždy výbava, která je v tomto případě pouze dvoustupňová. Testovaný kousek ve výbavě GS nabízí to nejlepší, co může. Dost nabitá je ale už „základní“ výbava Edition.

Prémiově vypadají také dekorativní prvky, se kterými se příliš nešetřilo. Dominantou jsou rozhodně pak trochu netradičně umístěné výdechy po obou bocích, které jsou hodně mohutné a říkám si, zda vůbec do stylu kabiny zapadají. Ale nedovedu si úplně představit, kam jinam je dát. Veškeré kožené plochy jsou veganského původu. Potěší měkčený plast a minimum toho lesklého.

Výhled řidiče je trochu osekaný miniaturní obrazovkou palubního počítače. Ke zvykání rozhodně pomůže head-up displej, který sám o sobě ukazuje dost důležitých metrik. Dá se ovládá jednoduše přes tlačítko na dveřích řidiče, nemusím tedy kvůli tomu zbytečně ťapat do infotainmentu a hledat. Každopádně se mi líbí, jak svou velikostí palubní počítač prakticky navazuje na dekor před spolujezdcem.

Vše je ergonomicky po ruce, nakonec také bezdrátové nabíjení, ke kterému bych měla malou výtku. Telefon je schovány ve větším otevíratelném boxíku a přes plexisklo se můžete dívat, zda se nabíjí, nebo zda jste ho tam jednoduše po opuštění vozidla nenechali, ale nabíjení není odvětrávané. To znamená, že se telefon poměrně rychle začne přehřívat a pomaleji fungovat.

Nakonec ještě by se slušelo pár slov k infotainmentu. Na můj v kus trochu trčí do prostoru, ale obrazovka je alespoň orientovaná přímo k řidiči. Menu je poměrně logicky uspořádané, rychlost přepínání je solidní. Navíc na liště pod obrazovkou jsou tři základní piktogramy tlačítek, která hned nasměrují, kam potřebuji. Velkou pochvalu si pak zaslouží parkovací kamera. Má moc pěkný a ostrý obraz, některé jiné automobilky by si z Opelu mohly vzít příklad.

Testovaný kousek je mild-hybridní s motorem 1.2 Turbo o výkonu 136 koní. To samo o sobě nevyzní příliš ve prospěch Grandlandu, přeci jen je to poměrně velké auto, které by si zasloužilo silnější motor nebo alespoň vyšší výkon. Trochu jsem se bála, že nezvládne například 150 km/h rychlost na dálnici, tu však spolkl s přehledem a grácií. Ale byly chvíle, kdy jsem si říkala, že víc koní by mu neuškodilo, hlavě například při předjíždění. Zrychlení z nuly na sto příliš neohromí, oficiálně trvá 10,2 sekundy.

Cesta domů, která čítala více jak 650 kilometrů, pak ukázala na to, jaký je Grandland na dlouhých trasách. A dá se říci, že je to solidní polykač dálničních kilometrů. Svist kolem hlavy je skutečně neznatelný, co je však trochu slyšet, to je motor. Pozitivní je, že při německé rychlosti nemusím zvyšovat zvuk rádia, ani přidávat na hlasu, když si chci pokecat se spolujezdcem.

Díry podvozek žehlí s přehledem a spíše se přes nerovnosti kolébá. Velmi rychle si člověk na jízdu navykne. Stejně jako délka 4650 metrů není zrovna taková, se kterou bych se bála parkovat mezi dvě auta podélně. Samozřejmě s určitým respektem, víc mě vyděsil nájezd do garáže ubytování, když jsem zjistila, že je hodně zkosený. To už jsem najížděla, jako bych v rukou měla Ferrari a modlila se, abychom dole neškrtli nárazníkem. Podvozek je ale přece jen vyšší, jak se to na SUV sluší a patří. 

Trochu skeptická jsem vzhledem k velikosti auta byla ke spotřebě. Ta se ale nakonec ukázala jako „zanedbatelná“. Ve městě je auto velmi úsporné a není problém jezdit pod pět litrů na 100 kilometrů. Nejvíce jsem tedy byla zvědavá, jak se popere s téměř permanentní rychlostí kolem 150 km/h, která samozřejmě s příchodem českých hranic spadla na povolenou stotřicítku. K mému překvapení se mi ustálila na hodnotě šest litrů. To hodnotím jako solidní apetit. S fungováním v Čechách by tak mohla být klidně nižší. Jasně, diesel by byl jistě úspornější, ale tenhle tříválcový mild-hybrid také nemá přehnané nároky na palivo. Diesel navíc v ceníku už nenajdete. Alternativou je pouze plug-in hybrid a elektrická verze. 

Pokud budete chtít mimo zpevněné cesty, tak opatrně. Já jsem se na zabahněnou cestu vydala jen proto, abych se mohla podívat na téměř zapomenutou testovací dráha Opelu. Ke které jsme nakonec museli stejně dojít pěšky, protože do lesa byl vjezd zakázaný, takže se dobrodružství nekonalo. Ale na nějaké velké brodění to s Grandlandem příliš nevidím. Pohon na všechna čtyři kola přijde později a navíc bude dostupný pouze v elektrické verzi.

Automobilka nabízí v portfoliu různé varianty Grandlandu, a tak můžete mít například plug-in hybrid s motorem 1,6 litru, který umí čistě na elektřinu ujet asi 85 kilometrů. Docela dobrá varianta pro ty, kteří pracovní dny tráví ve městě a na víkend jednoduše utíkají do přírody.

Pro nadšence do elektromobility je tu také možnost v podobě elektrického Grandlandu s výkonem 214 koní a baterií o velikosti buď 73, nebo 82 kWh. Ta už nějakých skoro 600 kilometrů ujede, ale zase se musí myslet na to, že v zimě dojezd padá a spotřeba se zvyšuje. Naštěstí tak v nabídce stále zůstává zlatá střední cesta – tedy mnou testovaný mild-hybridní kousek.

Za jaké ceny si můžete nový Opel Grandland pořídit, to zjistíte na v katalogu našich kolegů z Autosalonu.

Zdroj: autorský text