Dříve tu jezdil raketový Opel, dnes slouží bývalá závodní dráha u Rüsselsheimu jako zdroj pitné vody

Všudypřítomný klid v lesíku jižně od Rüsselsheimu občas narušují pouze auta projíždějící po silnici číslo 3012. Jen těžko si dnes člověk dokáže představit, že právě na těchto místech se scházely desítky tisíc lidí, kteří sledovali souboje automobilových závodníků, motocyklistů nebo i cyklistů na zdejším betonovém oválu. A už vůbec si člověk nedokáže představit, jak to asi vypadalo, když na tuto dráhu Opel vytáhl svůj prototyp auta vybaveného raketovým pohonem.

Dráha Opel Rennbahn byla svého času velmi slavnou, ale tahle léta rychle odnesl čas a druhá světová válka. Dnes je zarostlá mechem, prorostlá stromy a jezdit tady už určitě žádná auta nebudou. V prostoru uvnitř oválu se nachází zdroj pitné vody pro města Mohuč a Rüsselsheim. Projít se tu ovšem může každý.  

Opel Rennbahn je technická památka, která v roce 2019 oslavila sto let své existence a současně sedmdesát let od svého definitivního konce. Stavět se začala v roce 1917 a dokončena byla po dvou letech. Betonový ovál kousek od Rüsselsheimu zde postavila automobilka Opel z jednoduchého důvodu.

V automobilových počátcích totiž nebyla běžná nějaká utajená vývojová střediska, kde by se nová auta testovala. Řidiči zkoušeli automobily v běžném provozu, což ale znamenalo jízdu po prašných cestách a velký hluk. Právě na to si stěžovali zdejší obyvatelé a přesně kvůli tomu zde byla tato dráha postavena. 

Ovál dlouhý 1,5 kilometru navrhl jistý Jakob Ritzer, stavitelský mistr a zeměměřič z Bischofsheimu. Přestože se bavíme o 20. letech minulého století, už tenkrát se počítalo s jízdou rychlostí až 140 km/h. Proto zdejší zatáčky dostaly sklon až 32° a na vnitřní straně oválu se nacházela osm metrů široká ochranná zóna. Postaveno zde bylo také několik budov sloužících jako boxy pro automobily a dominantou byla tribuna s obřím nápisem Opel na střeše. 

Dvacátá léta byla obdobím vrcholné slávy tohoto místa. Při procházce kolem zbytků této dráhy se to nezdá, ale nedlouho po svém otevření se stal Opel Rennbahn jedním z hlavních center motoristického sportu. Mimo jiné i proto, že po světě tou dobou mnoho dalších podobných míst neexistovalo. V Evropě byl ještě Brooklands a v Americe Indianapolis. Konaly se tu podniky, které zpočátku navštěvovalo deset, později až padesát tisíc diváků. 

Opel svou dráhu používal nejen pro testování nebo různé závody, ale také pro prezentaci svých produktů. Konala se tu například Opel Show. Při ní automobilka poslala na okruh najednou 120 exemplářů modelu 4/12 známého jako Rosnička. Byl to první Opel vyráběný na montážní lince a zmíněná akce měla ukázat, kolik vozů umí automobilka vyrobit za jeden den. Několik pokusů s raketovým pohonem zde proběhlo ke konci 20. let, kdy už se začínala nad zdejším areálem stahovat mračna. 

Jak byla po svém otevření dráha Opel Rennbahn moderní, tak se brzy stala zastaralou. Problémem totiž byl prudký rozvoj aut, zejména těch závodních. Ta začala být na místní ovál prostě příliš rychlá a začátkem 30. let proto došlo k ukončení sportovních akcí. Následovala druhá světová válka a poté přišel definitivní konec. Malou poválečnou epizodou bylo ještě využívání původně závodní dráhy k testování opravených aut, která zde po válce zůstala, ale v roce 1949 vypršela nájemní smlouva na pozemky. Úřady rozhodly o zalesnění celé plochy kvůli ochraně pitné vody, protože uvnitř oválu jsou tři studny využívané jako zdroj vody pro Rüsselsheim a Mohuč. Budovy, které přežily válku, byly demontovány a dráha postupně zarostla. 

Dnes je dráha Opel Rennbahn volně přístupná. Na první pohled je to jen kus ošklivého betonu v menším lesíku, ale když se ponoříte trochu do historie, nebo když alespoň trochu blíže poznáte historii tohoto místa, dýchne na vás atmosféra dvacátých let a nadšení doprovázející prudký rozvoj automobilů. Pokud pojedete kolem, určitě se tady zastavte. Je to nevšední a velmi zajímavá atrakce.