Jihomoravský Šatov turisty zavede do minulosti. Navštívit mohou plně vybavený pěchotní srub

Na Znojemsko jsme zamířili primárně za poznáváním regionálních pivovarů, přestože je tato část Moravy známá spíše pro kvalitní víno. Kromě gastronomie tu ale najdete také bohatou vojenskou historii. Právě v okolí Šatova se nachází několik desítek bunkrů, které se v minulosti řadily do soustavy československého opevnění.

My jsme měli namířeno do areálu pěchotního srubu s krycím jménem Zahrada.

Už příjezd autem napoví, že se jedná o trochu skrytou turistickou atrakci. Nachází se zde jen malé parkoviště, kam se vejde pár aut. Vstupenky se kupují v dřevěném srubu, kde si zároveň můžete pořídit různé předměty na památku. Platit je nutné hotově, tak na to nezapomeňte, ať se nepřipravíte o zajímavý zážitek. Znojemsko je obecně považováno za oblast s laciným vstupným a ani tady tomu není jinak. Dospělí zaplatí 60 korun, děti a mládež to mají za polovinu.

Pak už stačí počkat na průvodce, který o pěchotním srubu ví snad všechno. Jeho výklad je poutavý a plný zajímavých informací. Prohlídka začíná před srubem, kde si můžete všimnout několika tyček zapíchnutých v zemi. Nejde však o opory pro rajčata, ale o takzvané „prasečí ocásky“. Jedná se o protipěchotní překážky, které se někdy doplňovaly ostnatým drátem a sloužily k ochraně okolí stavby. Samotný vstup dovnitř ukazuje, jak promyšlené tyto stavby byly. Například chodba je dvakrát zalomená, aby nebylo možné střílet přímo dovnitř, pokud by se tam nepřítel dostal.

Pěchotní srub s krycím názvem Zahrada je oboustranná stavba s docela úctyhodnými parametry. Na jeho výstavbu bylo použito 1450 kubíků betonu a 100 tun armovacího železa. Stěny jsou velmi silné, a tedy odolné. Strop má tloušťku 200 cm, čelní stěna 225 cm a stěny střílen 100 cm. Druhé patro se nachází v podzemí. Betonáž celého objektu proběhla během osmi dnů, a to mezi 22. a 30. srpnem 1938. Bunkr se však nepodařilo před začátkem války vyzbrojit ani obsadit stálou posádkou, která měla čítat 28 mužů.

Po konci druhé světové války se o pevnost začala zajímat československá armáda a v roce 1947 došlo k její reaktivaci. Zvenku se srub natřel maskovacím vzorem a interiér byl znovu vybaven. O 13 let později se modernizovala výzbroj. Instalován zde byl například tankový kanon ráže 85 mm určený k ničení obrněné techniky. Kromě něj zde najdete také těžké kulomety. Ty bylo možné nastavit tak, aby jeden mířil na nohy a druhý do hrudníku. Orientace v mlze nebo v noci měla usnadňovat mapa, takže se často střílelo prakticky naslepo. K vidění jsou v bunkru další zbraně a granáty, které vám průvodce podrobně představí.

Pěchotní srub jinak neměl stálou osádku a byl zakonzervovaný. Pravidelná údržba prostor i výzbroje probíhala až do 90. let, stejně jako vojenská cvičení. Svému účelu přestal objekt sloužit v roce 1998. Dnes si jeho prostory a okolí můžete prohlédnout s průvodcem a objekt spadá pod správu Technického muzea v Brně. Zbraně jsou původní, ovšem znehodnocené, jinak by nikdo z bezpečnostních důvodů nemohl dovnitř.

Během zhruba 45 minut projdete místnost po místnosti. Výklad vám pomůže pochopit, k čemu jednotlivé části sloužily. Nacházelo se zde například spojovací stanoviště pro radistu, zázemí pro posádku včetně kuchyně a umýváren. Zásoby měly vydržet až 14 dní. V kuchyni si můžete prohlédnout, co tvořilo denní stravu vojáků. O vodu také nebyla nouze, protože srub má vlastní 17 metrů hlubokou studnu, která je dodnes funkční. Stejně tak je funkční i filtrační místnost, což si poslechnete na vlastní uši.

Srub trpěl vysokou vlhkostí. Jedinou místností, kde se dalo pohodlněji pobývat, byl pokoj velitele. Místnost byla tepelně izolovaná a chráněná proti vlhkosti. Velitelem osádky byl vždy nižší důstojník pěchoty nebo dělostřelectva. Postelí pro zbytek osádky byla jen polovina, protože se počítalo s tím, že část mužů bude ve službě a druhá bude odpočívat. V jedné z dalších místností se nachází třeba i chemická laboratoř. Co přesně se zde zkoumalo, vám opět prozradí průvodce.

Při pohybu srubem, zejména v podzemní části, si dávejte pozor na nohy, ať nezakopnete a v některých částech i na hlavu, protože stropy nejsou vždy tak vysoké. Je těžké si představit, že se zde v případě pohotovosti měli vojáci pohybovat rychle a bez komplikací.

Pokud vás zajímá historie okořeněná vojenskou tematikou, rozhodně doporučujeme areál československého opevnění v Šatově navštívit. Kromě srubu je v areálu k vidění ještě devítimetrová strážní věž, replika signální stěny a replika EZOH (elektrické zařízení k ochraně hranic) chránící pohraniční pásmo v letech 1949–1989. Je zde také replika domku pro celní a pasovou kontrolu nebo silniční závora Ippen ze 30. let 20. století.

Po prohlídce se můžete vydat do širšího okolí a prohlédnout si další bunkry, ne všechny jsou však volně přístupné. Ty, co ano a někdo v nich zrovna je, mohou vyvěsit vlajku a pak už je na domluvě, zda vás pustí dovnitř.

Zdroj: Autorský text, Areál československého opevnění a železné opony v Šatově