Klasická rodinná MPV prakticky vymřela a pořídit je dnes můžete maximálně v bazarech. Tento segment částečně nahradila SUV s třetí řadou sedadel, ale ani ta nenabídnou stejný komfort pro všechny cestující jako MPV. Naštěstí stále existují osobní dodávky, které myslí na potřeby rodin i větší skupiny přátel.
Do testu se nám dostala modernizovaná verze Ford Tourneo Custom, která zvládne odvézt až osm osob. Výhodou modelu je, že se nabízí v několika motorizacích, včetně naftové. My ale máme plug-in hybrid, a tak vyvstává otázka, zda má takový pohon v osobní dodávce vůbec smysl.
První seznámení s vozem je poměrně rychlé. Model ve verzi L1 měří pět metrů a dva metry na výšku, takže je potřeba počítat s tím, že na běžném parkovišti to nebude úplně jednoduché. Pro vjezd do garáže si musíte hlídat výšku. V nabídce je pak i prodloužená verze L2.
Nová generace Tournea Custom dostala modernější přední masku a výrazně atraktivnější světelný podpis. Na dodávku působí auto velmi elegantně a obratně. Testovaný kousek má na sobě červenou barvu Artisan, která je sice za příplatek, ale skutečně mu sluší a rozbíjí jinak módní šeď na silnicích. V kombinaci s 19palcovými koly z lehké slitiny (za příplatek, standardem jsou sedmnáctky) nepůsobí jako dodávka pro řemeslníky, ale spíše jako rodinný minibus, který zvládne i zhoršený terén. Ve spodní části a kolem blatníků je ve výbavě Active totiž částečně oplastovaný. Světlá výška je 150 milimetrů, takže to s tím terénem zas tak žhavé pochopitelně nebude.
Velkým plusem jsou posuvné boční dveře, které ocení zejména rodiny s dětmi. Parkovací místa u obchodů bývají často velmi úzká, a tak člověk uvítá možnost dveře jednoduše posunout, aniž by ohrozil okolní auta. Součástí výbavy jsou zatmavená zadní skla, která nelze kompletně otevřít, ale pro přívod čerstvého vzduchu zde slouží výklopné okénko.
Na střeše se nacházejí praktické ližiny. Právě na ně lze umístit střešní box nebo nosič a uložit tam vše, co se nevejde do kufru. Při plném obsazení totiž zbude jen několik desítek využitelných centimetrů, spíše na menší tašky než na velké kufry.
Kabinu bych popsala jako moderní praktičnost. Najdete zde řadu fyzických tlačítek, ale i méně oblíbené dotykové ovládání. Displej před řidičem se ovládá tlačítky na volantu, zrcátka si pohodlně nastavíte tlačítky na dveřích. Na samostatné ovládání klimatizace už místo nezbylo, takže musíte sáhnout do dotykového infotainmentu. Prostředí je však velmi intuitivní a rychle si na něj zvyknete. Oba displeje jsou propojeny jedním panelem z lesklého plastu, ve kterém jsem se při ostrém slunci občas nepříjemně odrážela.
Příliš mi nevyhovoval sklon obrazovek, které jsou kolmo k palubní desce. Kdyby byly více skloněné, podobně jako volant, určitě by se na ně dívalo pohodlněji, obzvlášť když sedíte výš než v běžném osobním autě. Kromě lesklého plastu je v interiéru velké množství odolných plastových materiálů, které snesou znečištění i hrubší zacházení. To se ale nedá říct o prvcích v provedení Piano Black.
Sezení v první řadě působí prémiově. Sedadla jsou ergonomická, vyhřívaná a to řidičovo lze nastavit elektricky. Nejvíce to oceníte na dlouhých cestách, kdy nemusíte po několika hodinách hledat polohu, při které vás nebudou bolet záda. Přestože je v kabině neskutečné množství odkládacích prostor, jednu schránku navíc bych přece jen uvítala. Měla jsem totiž problém, kam si bezpečně odložit foťák a kabelku. Ze sedadla spolujezdce při prudším brzdění totiž snadno sklouznou. Nakonec jsem je tedy ukládala na zem mezi přední sedadla.
Do obřích kapes ve dveřích se vejde větší láhev, do držáku nápojů v rohu palubní desky však jen menší lahev nebo kelímek s kávou. Větší předmět by zde stejně překážel ve výhledu. Další nápoje lze odkládat na středovou konzoli u palubní desky. Kromě klasické uzamykatelné schránky před spolujezdcem je k dispozici ještě objemná přihrádka v horní části palubní desky.
Sedadla druhé a třetí řady lze libovolně posouvat, sklápět, otáčet nebo zcela vyjmout. Snadno si tak vytvoříte například konferenční uspořádání naproti sobě nebo obří prostor pro stěhování. Prostřední sedadla mají ze zadní strany rovnou plochu s držáky nápojů, takže po sklopení poslouží jako stoleček.
Manipulace se sedadly je pro silnější jedince poměrně snadná, mně osobně však přišla kvůli jejich hmotnosti náročnější. Rodiny potěší, že systém Isofix je na všech sedadlech druhé řady a na vnějších místech třetí řady. Takže kdo má pět dětí usadí je sem všechny.
Čím kabina opravdu exceluje, je prostor. I když si nastavíte komfortní posaz ve druhé řadě, ve třetí zůstává stále dostatek místa na nohy i nad hlavou pro dospělého člověka. Obě zadní řady mají také k dispozici USB-C porty pro pohodlné nabíjení telefonů.
Veškeré aktuální ceny a kompletní technické detaily nejen o testované motorizaci najdete u našich kolegů z Autosalonu. Stačí zavítat do jejich katalogu, kde si Ford Tourneo Custom můžete rovnou také porovnat s vybranými automobily. Do katalogu se dostanete přes tlačítko „vstoupit do katalogu“.
Pod kapotou je čtyřválcový benzinový motor 2.5 Duratec v kombinaci s plug-in hybridním systémem. Výkon 171 kW je vzhledem k velikosti a obsazení vozu dostačující. Stačilo pár kilometrů za volantem a přestala jsem si připadat, jako bych řídila dodávku. Na řízení si rychle zvyknete a pocitově připomíná běžné osobní auto. Reakce na plyn jsou svižné a v každodenním provozu se s autem sžijete velmi rychle. Modelu rozhodně nechybí dynamika. Jen do zatáček bych si najížděla se sníženou rychlostí a při předjíždění nebo parkování je potřeba myslet na délku. Pomáhá ale 360stupňová parkovací kamera.
Po městě se budete většinu času pohybovat čistě na elektřinu. Výrobce udává kombinovaný dojezd přibližně 50 kilometrů, v městském prostředí až 72 kilometrů. Na dálnici však uloženou energii spotřebujete poměrně rychle. Přechod mezi elektrickou jízdou a zapojením spalovacího motoru není výrazný, přesto by odhlučnění motorového prostoru mohlo být lepší. Nejvíce to poznáte při sešlápnutí plynového pedálu. Při dálničních rychlostech se navíc přidává aerodynamický hluk. Fyziku zkrátka neošálíte. Nejde však o nic, co by bylo vyloženě obtěžující.
Baterie má využitelnou kapacitu 11,8 kWh a dobíjet ji lze pouze palubní nabíječkou s výkonem 3,5 kW. Rychlonabíjení zde nenajdete. Z wallboxu se baterie nabije za 4 hodiny a 18 minut, z běžné domácí zásuvky přibližně za sedm hodin. Tato motorizace proto dává smysl zejména tomu, kdo má možnost pravidelně nabíjet doma nebo v práci. V kombinaci plně nabité baterie a palivové nádrže auto bez problémů ujede přes 800 kilometrů, což už je solidní porce kilometrů na rodinné cestování.
Plug-in hybridní verze může působit jako univerzální řešení pro lidi, kteří se ještě nerozhodli plně pro elektromobilitu. Ve městě jezdí tiše a úsporně, na delších trasách vás neomezuje dojezdem jako čistý elektromobil. Elektrický dojezd je pro každodenní popojíždění dostačující, ovšem za předpokladu pravidelného nabíjení. Otázkou však zůstává, zda takové využití odpovídá realitě. Osobní dodávky se běžně po městě příliš nepohybují, pokud nejde o firemní flotilu. Je ale fakt, že docela hodně větších rodin taková auta používají v režimu „mama taxi“.
Na dlouhých trasách se výhoda plug-in hybridu částečně vytrácí. Baterie se brzy vybije a vůz pokračuje v režimu klasického benzinového pohonu. Pak je potřeba počítat se spotřebou zhruba 6,5 až 9 litrů na 100 kilometrů v závislosti na zatížení. Největší předností této motorizace je tak především její univerzálnost a praktičnost. Osmimístné uspořádání nabízí skutečně velkou flexibilitu.
Plug-in hybrid tak dává největší smysl tehdy, pokud se kombinují každodenní kratší trasy s pravidelným nabíjením a občas delší cestou. Typicky třeba hotelové nebo letištní převozy hostů. Pokud jsou však hlavním účelem vozu dlouhé dálniční přesuny, je pravděpodobně rozumnější sáhnout po naftové variantě. V nabídce je také čistý elektromobil, u kterého je třeba počítat s omezenějším dojezdem, ale naopak s nulovými emisemi. Plug-in hybrid zde proto působí jako kompromis mezi dvěma světy. Respektive jako skvělé řešení pro někoho, kdo už chce i s takto velkým autem jezdit denně na elektřinu, ale při větších cestách má oprávněné obavy o dojezd. Velkoprostorové elektromobily mimo město velmi trpí, protože mají kvůli velké karoserii vysoký odpor vzduchu a také velký vnitřní prostor znamená vysokou spotřebu topení.
Ford Tourneo Custom je auto, kterému lze vytknout jen máloco. Pro početnější rodinu nebo podnik zaměřený na přepravu osob může jít o velmi zajímavou volbu. Prostor pro osm cestujících je výhodou (včetně několika isofixů), stejně jako variabilita po vyjmutí sedadel.
Cena testované verze 2.5 Duratec PHEV 171 kW ve výbavě Active začíná na 1 615 350 Kč včetně daně. Ford tak celkem fikaně tlačí zákazníky do nelehké volby, protože verze se silnějším dieselem a pohonem všech kol stojí zhruba o 100 tisíc více a předokolka se stejným motorem, která by byla asi nejbližší alternativou, se s výbavou Active nenabízí. Levnější alternativou je tak jen slabší diesel s pohonem předních kol, který ale má pouze 150 koní. V nejvyšší výbavě Titanium X pak model PHEV stojí prakticky stejně jako 2.0 EcoBlue 170 k s pohonem předních kol. Tedy plug-in není oproti zvyklostem to nejdražší, po čem lze sáhnout.
VÝHODY
