Když se v Evropě řekne „velké SUV“, většina lidí si představí něco kolem pěti metrů. Jenže v Kanadě je tohle teprve rozcvička. Během natáčení 10. série Fotra na tripu dostal Pepa k dispozici Ford Expedition Tremor. Tohle auto je americký koráb, se kterým fotří smečka strávila skoro tři měsíce a najela zhruba 30 000 km. A z toho nějakých osm tisíc kilometrů proběhlo s velkým obytným přívěsem. Co jsme si z toho odnesli?
Že tohle auto umí být překvapivě rozumné, funkční, pohodlné a nesežere vás za živa. A zároveň je pořád brutálně americké.
Expedition je takový ten typ auta, který v Kanadě dává dokonalý smysl: tři řady sedadel, místo jako v obýváku a pocit, že do kufru uklidíte půlku kempu (a zbytek klidně hodíte na vlek). Na evropské poměry je to „moc velké“, na kanadské je to „tak akorát“. Model jako takový má už docela dlouhou historii. Ford auta s tímto jménem vyrábí někdy od devadesátých let.
Verze Tremor představuje drsnější provedení velkého Expeditionu. Navíc má elektronickou uzávěrku zadního diferenciálu, zesílenou ochranu podvozku, terénní pneumatiky, vyprošťovací oka a pro jízdu terénem režim plazení. Celkově tak dostáváte kombinaci poměrně luxusního svezení a nadstandardních schopností pro jízdu mimo silnice. Nic víc si Fotr přát nemohl. A to ani co se vnitřního prostoru týká, přestože Tremor má automaticky kratší karoserii. Ano, existuje také ještě delší varianta.
„I když naše verze Tremor je kvůli průchodnosti v terénu kratší než standardní verze Expedition, nabízí extrémně velký vnitřní prostor, který většině Evropanů vyrazí dech. S tím souvisí i variabilita, se kterou skládáš, pokládáš, nebo posunuješ sedadla. Vše samozřejmě za pomoci elektřiny,“ říká televizní Fotr Pepa.
Pod kapotou je přeplňovaný benzinový šestiválec 3.5 EcoBoost s výkonem 400 koní a točivým momentem 650 Nm, spojený s desetistupňovým automatem. Papírově to zní jako typické americké „hodně všeho“, v reálu je ale podstatné hlavně to, jak lehce motor auto zvládá a jak suverénně polyká dlouhé přejezdy.
Expedition měří přes 5,3 metru a existuje ještě delší varianta MAX, která přidá další desítky centimetrů. Zavazadelník má v základním uspořádání přes 600 litrů, ale u takového auta je důležitější, že prostě pojme věci, které do běžných SUV nenarvete ani omylem. V evropské realitě něco podobného umí pouze velkoprostorová MPV typu Multivanu.
Jedna z věcí, která se ukáže až při dlouhém používání, je pohodlí. To auto je stavěné tak, aby člověk po celém dni za volantem nevystoupil rozlámaný, a to se přesně potvrdilo. Expedition je typický „polykač kilometrů“. V Kanadě dává taková koncepce absolutní smysl a na dlouhých trasách je to znát. Pepa navíc využíval i pokročilé asistované řízení BlueCruise, které umí v určitých situacích převzít řízení. Na evropské poměry je to pořád trochu exotika, ale v severoamerickém provozu to patří k věcem, které si rychle oblíbíte. Do Česka tento asistent přichází až letos, přičemž řidiči umožňuje na některých úsecích nedržet volant, protože auto jede úplně samo.
„Nikdy jsem nebyl příznivcem amerických aut. Bylo to především kvůli tomu, že jsem v nich seděl vždycky po krátkou dobu, kterou jsme měli k dispozici během standardních redakčních týdenních testů. Zážitek s Fordem Expedition v Kanadě, kdy jsem za jeho volantem byl skoro 90 dní a ujel skoro 30 000 kilometrů, byla úplně jiná liga. Tady v Severní Americe se nekupují auta pro parádu, aby člověk ohromil souseda, nebo se řídil posledními ekologickými a designovými trendy. Tady se auto kupuje jako pomocník, jako spolehlivý pracovní nástroj. I když bude autu 10 let, stejně bude stát někde vzadu na pozemku připravené podniknout jakoukoliv jízdu. I kdyby tam stálo třeba čtyři měsíce, přijdeš, nahodíš, motor zabublá a ty jedeš,“ říká Pepa.
Tohle auto má papírově možnost táhnout až 4,3 tuny a přesně tady se ukazuje, proč podobná SUV v zámoří existují. Pepa za něj zapřáhl přibližně šestimetrový obytný přívěs a absolvoval s ním zhruba osm tisíc kilometrů. Auto to zvládalo bez pocitu, že je na hraně možností, a působilo stabilně i při delších přesunech. Tahání je v tomhle případě přirozená disciplína, ne něco, co se „občas zkusí“.
„Velké americké káry dnes slouží nejen k rozvozu dětí do školy, ony musí makat a hlavně tahat. V životě jsem si nedokázal představit, jak obrovské návěsy a přívěsy jsou Kanaďané schopní za auta zapřáhnout,“ vysvětluje Fotr. Jen je potřeba dodat, že onen fotří šestimetrový karavan byl v kanadské realitě jen takový kapesní vozík.
Když se řekne benzínový přeplňovaný šestiválec v obřím SUV, každý automaticky čeká obří spotřebu. Jenže realita byla zajímavější. Při běžném cestování bez přívěsu se Expedition pohyboval okolo 12 litrů na 100 kilometrů, což je na jeho velikost a výkon vlastně překvapivě rozumné. V průběhu cesty navíc spotřeba postupně klesala a při klidnějším tempu se blížila i na dostřel desetilitrové hranici. Americká auta už evidentně nejsou, co bývala. I tady už najdete efektivní motory, které automaticky nesežerou i trávu kolem silnice.
S přívěsem se spotřeba zvedla zhruba na dvojnásobek, tedy kolem 24 litrů, což už je samozřejmě hodně, ale zároveň to odpovídá tomu, že taháte velký obytný „barák“ na kolech. Pomáhá i nádrž o objemu kolem 90 litrů, díky které se dá pořád počítat s velkým dojezdem. I když v Kanadě se i tak hodí mít po ruce ještě kanystr s benzinem.
Překvapení přišlo i v servisu. Protože auto najelo velkou porci kilometrů, musel Fotr absolvovat přímo v Kanadě i běžné servisní úkony, a právě jejich ceny Pepu šokovaly. V autorizovaném servisu v Kanadě vyšla první prohlídka zahrnující výměnu oleje a filtru, kontrolu, vyvážení a přehození kol na 151 kanadských dolarů, což je zhruba 2384 korun.
Druhá návštěva, kde se kromě oleje a filtru řešila kontrola brzd, pneumatik a další drobnosti, stála 180 kanadských dolarů, tedy přibližně 2700 korun. V evropském kontextu to zní skoro neuvěřitelně, ale přesně tohle byly reálné účty z místa. Z drobnějších věcí se řešilo ještě jednorázové zlobení elektrického víka kufru, které se nakonec vyřešilo softwarově v rámci servisní akce. Jinak s autem nebyly žádné problémy.
„Za celou dobu opravdu hodně náročného provozu po všech druzích kanadských silnic Ford neměl žádný problém. Jedinou závadu, kterou jsme řešili, bylo elektrické otevírání zadního víka, které v jeden okamžik zazlobilo a bylo nutné přehrát software automobilu. Šlo o standardní svolávací akci, které se víceméně nevyhne žádný nově nastupující model,“ vysvětluje Pepa.
Expedition není levné auto a možná právě cena je také důvodem, proč Ford u nás tento model nenabízí. Zájemci o individuální dovoz musí počítat s pořizovací sumou kolem 2,8 milionu. Je otázkou, zda by evropský zákazník chtěl dát skoro tři miliony „pouze za Ford“. Jenže kdo se sveze, ten ví, že Expedition Tremor si i takovouto cenovku obhájí.
„Ford Expedition Tremor, přesně ten, se kterým jsme projeli Kanadu, je aktuálně v České republice. Neviděl jsem ho od návratu z Kanady 60 dnů. Znovu mě překvapilo, když jsem ho po dvou měsících viděl, jak je obrovský, impozantní a dokonalý. Osobně bych do něj šel raději než do Mercedesu-Benz GLS nebo BMW X7. V mnoha ohledech jsou vedle Fordu jen jako kluci, co rádi chodí do posilovny a nakupují značkové oblečení, pak ale přijede Ford „dřevorubec", který má takovou sílu, že je profackuje na dvě doby a oni pochopí, že narazili na někoho, kdo se může z fleku poprat s medvědem,“ uzavírá hodnocení velkého Fordu Expert Pepa.
Pokud vás tohle auto zajímá, už brzy si ho budete moci prohlédnout. Na březnové výstavě For Caravan v pražských Letňanech totiž nebude chybět ani televizní Fotr a právě na jeho stánku bude tahle kanadská expediční kára vystavená.
Níže se pak můžete podívat ještě na kompletní reportáž, kterou v Kanadě natočil Fotr pro televizní Autosalon:
Zdroj: autorský text s využitím Pepy Vrtala
