Vypadá to jako zvláštní houby, ale je to vynikající. Tenhle italský dezert nadchne i české pivaře

Cestování je také o ochutnávání místních specialit. Na toto téma jsme už párkrát psali a nejednou to bylo o tom, že na místní specialitu potřebuje obrovskou dávku odvahy, protože prostě kozí střeva nebo vejce vařená v moči jsou poněkud „silná káva“. Ale ochutnávat se dají i dobré záležitosti, o které třeba v Itálii není nouze. 

Během naší cesty s Bigsterem po Itálii bylo podobných příležitostí spousta. Zejména proto, že jsme každou chvíli spali v jiném apartmánu a někteří majitelé neváhali poreferovat o místních specialitách. Dostali jsme tak třeba výklad o tom, jak se dělá likér z bobulí myrty, doporučení, že si máme koupit a ochutnat třeba sladké pečivo pardulas (koláčky s ricottou) nebo jsme dostali na ochutnání torrone, což je taková bílá brutálně sladká hmota s mandlemi. Na severu Itálie po cestě na Sardinii jsme ale narazili také na babà. Po cestě zpět jsme si koupili několik sklenic do zásoby. Moc dobrá záležitost. 

Na babà jsem já osobně narazil poprvé. Jen tak v sámošce v okolí Udine jsem zahlédl sklenici s podivnými houbami a zmínkou o tom, že v tom je i limoncello. Tak jsme to vyzkoušeli. 

Ty houby nejsou houby, ale sladké pečivo. Je to vlastně něco jako bábovka, která se namáčí do různých alkoholů, ale existují i jiné varianty třeba s náplní. Proč přesně má pečivo tvar houby, to se mi zjistit nepodařilo. O původu se toho ovšem píše poměrně dost, protože kolem babà je zajímavý příběh. Ačkoliv jde o dezert populární hlavně v okolí Neapole, původ není italský. 

Přesná verze příběhu se trochu liší, ale všeobecně se má za to, že za vším stojí polský král Stanislav Leszczyński. Ten ve francouzském vyhnanství vylepšil bábovku tím, že přidal rumový sirup. Takhle to píše italský web Gambero Rosso. Prý to udělal proto, že mu bábovka připadala moc suchá. Web Vivere Napoli pak nabízí jinou verzi příběhu. Prý byl Leszczyński dokonce bezzubý, takže potřeboval, aby dezert byl hodně měkký. Existuje také verze, podle které to byl král protivný a věčně naštvaný. Jednou vzteky hodil bábovku na zeď, přitom rozbil láhev rumu, ten se do bábovky nasákla a hle, bábovka namáčená v rumu byla na světě. 

Houbový tvar získala babà začátkem 19. století, první zmínky o tomto dezertu v Itálii se pak datují zhruba na polovinu devatenáctého století. Tehdy se tam přidávaly ještě rozinky, šafrán, třešně nebo zmrzlina. 

Babà jsme koupili a ochutnali jak ve verzi s limoncellem, tak v provedení naloženém v rumu. To bude našincům chutnat asi více, protože je to pro nás taková relativně normální sladká rumová chuť. V kombinaci s tradičním citrónovým alkoholem je to trochu zvláštní, ale také je to dobré. Jen pozor, na alkoholu se alespoň v tomhle případě nešetří. A pokud dopijete ten nálev, dost možná se vám z toho zamotá hlava. 

Protože je to vlastně taková italská bábovka, tak je snadné si ji upéci i doma. Na těsto stačí mouka, máslo, kvasnice, vejce, cukr a sůl. Do čeho to pak namočíte, to už je na vás. 

Každopádně pokud pojedete do Itálie a někde uvidíte na prodej babà, vyzkoušejte. Máme takové tušení, že tohle by mohlo chutnat i českým pivařům, pro které je jediným přípustným dezertem po obědě jedno točené. 

Zdroj: autorský text, Vivere Napoli, Gambero Rosso