Sprcha vedle postele a u snídaně boj o příbor. Tohle jsme za 3800 Kč za noc opravdu nečekali

Letošní dovolenou jsme strávili ve Skotsku. Udělali jsme si tady asi dvacetidenní roadtrip, takže bylo logické, že na konci dobrodružství jsme si chtěli trochu dopřát. Ubytování jsme hledali v blízkosti letiště a tramvajové zastávky. Naše volba padla na ibis budget Hotel Edinburgh Park, který se na webu prezentoval jako moderní, čisté a sympatické místo. Ani recenze nenaznačovaly žádný problém. Jenže jak to tak někdy bývá, realita je občas trochu odlišná. 

U hotelu se nachází placené parkoviště, které funguje stylem „kdo dřív přijede, ten parkuje“. Za den se platí pár liber, což nás vzhledem na cenu samotného pobytu docela překvapilo. Naštěstí jsme ten den už vraceli auto, takže jsme se kasírování vyhnuli.

Recepce působila moderně a čistě, zaměstnanci si nás všimli hned po příchodu a check-in proběhl bez problémů. Na pokoj jsme chvíli čekali, protože se ještě uklízel, ale mezitím jsme si mohli dát kávu nebo čaj z automatu. Po asi deseti minutách nám předali klíč a vyrazili jsme do našeho pokoje.

Už při rezervaci jsme tušili, že půjde o menší prostor, jenže skutečnost byla ještě o kousek těsnější. Sprcha totiž stála hned vedle postele a neměla vlastní odvětrávání. Po koupeli se tak pokoj proměnil v malou saunu. Navíc sprcha měla mléčné dveře přímo naproti zrcadlu. Tedy nic pro stydlíny nebo čerstvé páry, které se teprve oťukávají.

Umyvadlo bylo doslova na dosah z postele a prostor pro odkládání věcí žádný. Kartáčky, kosmetiku ani hřeben nebylo kam dát. Toaleta byla sice oddělená dveřmi, ale spíš jen na oko. Byly totiž zkrácené nahoře i dole, takže o soukromí se moc mluvit nedalo. Rovněž žádná ventilace, takže kdo chtěl jít na záchod, raději předtím pustil televizi, alespoň jako částečnou náhradu pocitu soukromí.

Pokoj byl jinak čistý a postel pohodlná, jen by se hodilo víc zásuvek u lůžka a nějaké místo na věci. Skříň tu nebyla žádná, jen dvě ramínka pověšená u okna. Kufry jsme tak nechali otevřené na zemi a kvůli malému prostoru jsme mezi nimi museli kličkovat.

Ráno jsme zamířili na snídani v osm hodin. Na stránkách hotelu se pyšnili „bohatým bufetem s velkým výběrem“, tak jsme byli zvědaví. To, co jsme ale viděli, nás vrátilo zpátky do reality.

Chyběly příbory, talíře i skleničky a když už někdo přinesl čisté, bylo jich jen pár. Během pár vteřin byly pryč. Jediné, čeho bylo dostatek, byla dřevěná míchátka, která mají třeba na benzince. Výběr jídla byl velmi skromný. To znamená jeden druh sýra a šunky, dvě zeleniny, toast nebo bagetka se slaným máslem, k tomu croissant, marmeláda, Nutella a trochu müsli. Ovoce zastupovalo jen jablko, žádná míchaná vajíčka, párky ani teplá jídla, která bývají v hotelech mezinárodního standardu samozřejmostí.

Původně jsme si mysleli, že šlo jen o přetížené ráno. Ale druhý den, přestože jsme přišli až kolem deváté, byla situace stejná, možná i o něco horší. Nebylo si kam sednout, takže jsme chvíli čekali, než se něco uvolní. Samozřejmě bez toho, že by po předchozích hostech někdo setřel stůl.

Aby to nebylo jen negativní, tak personál byl vstřícný a lokace praktická. K tramvajové zastávce to bylo jen pět minut chůze, navíc je hotel blízko letiště. Jenže v součtu všech detailů, od sprchy u postele až po snídani bez talířů, to byl prostě zážitek, který bych si podruhé nechtěla zopakovat.

Celé by se to asi dalo přejít mávnutím ruky, kdyby dvě noci nestály 7600 korun. Na hotel s přízviskem budget je to docela odvážná částka. Dopředu jsme s tím počítali, jenže jsme očekávali, že dostaneme trochu jinou úroveň služeb. Přitom podle prezentace i recenzí se zdálo, že půjde o příjemné zakončení cesty.

Příště budeme hledat pečlivěji a nebudeme se spoléhat jen na lákavé fotky a nabídku Bookingu. Ten za to samozřejmě nemůže. Vizitka je to především hotelu samotného. Ale za ty peníze bych si opravdu představovala něco jiného. Na druhou stranu, aspoň máme další historku do sbírky a ponaučení pro příště.

Zdroj: autorský text