Turkům sice odolala, ale Sověti v ní zanechali stovky tun odpadu. Komárnu dominuje obří pevnost

Na soutoku Dunaje a Váhu leží město Komárno, které velmi ovlivnila jeho poloha na hranici s Maďarskem. Na protějším břehu Dunaje se totiž nachází maďarské Komárom. Obě části původně tvořily jeden celek, ale po první světové válce je rozdělila státní hranice. Maďarský vliv v městě zůstal patrný dodnes, ať už jsou to dvojjazyčné nápisy nebo architektura.

Do Komárna jsme zavítali v rámci našeho slovenského cestovatelského speciálu, při kterém za volantem Fiatu 600 Hybrid poznáváme Nitranský kraj. V Komárně mě přivítala Timea Szenassy, která mi po celý den dělala společnost a provedla mě městem. Společně jsme se pak vydaly na prohlídku pevnosti, kde se nás už ujal místní průvodce.

Komárno mělo už ve středověku značný strategický význam. Leželo na soutoku Dunaje a Váhu, tedy na důležitých obchodních a dopravních trasách. První kamenný hrad tu stál už ve středověku. V 16. století ale přišla zásadní změna. Ferdinand I. Habsburský nařídil vybudovat nové opevnění, které mělo chránit Uhersko před postupujícími osmanskými vojsky. Na místě původního hradu tak vznikla Stará pevnost.

Její obranu zajišťovaly mohutné hradby a rozsáhlý vodní příkop. Ten spojoval Dunaj s Váhem a proměnil pevnost v jakýsi ostrov. Podle vyprávění našeho průvodce byl příkop tak široký a hluboký, že se v něm mohly pohybovat menší vojenské lodě. Komárno si proto vysloužilo přezdívku Gibraltar na Dunaji. Přístup k pevnosti byl tak pro útočníky mimořádně obtížný.

V polovině 17. století začalo rozšíření opevnění. Nová pevnost měla posílit obranu té původní a její význam ještě vzrostl po osmanském dobytí nedalekých Nových Zámků v roce 1663. Komárno se postupně proměnilo v jeden z nejdůležitějších vojenských bodů habsburské monarchie. Celý pevnostní systém se v následujících staletích dál rozrůstal. 

Po čase turecké nebezpečí ustoupilo a význam opevnění začal slábnout. Další rány pevnosti zasadila zemětřesení v letech 1763 a 1783. Otřesy poškodily hlavně budovy uvnitř areálu, zatímco velká část hradeb zůstala stát. Nový zájem o Komárno přinesly až napoleonské války na počátku 19. století. Pevnost prošla dalšími úpravami a přibyla rozsáhlá kasárna. Tím to ovšem ještě neskončilo. Její další historické kapitoly jsou na mnoha místech patrné dodnes.

Kdo se na návštěvu pevnosti v Komárnu připravil předem, pravděpodobně už ví, že její prohlídka nezabere půl hodiny. Oficiálně trvá přibližně 60 až 90 minut, my jsme tu ale nakonec strávily celé dvě hodiny. Velkou zásluhu na tom měl náš průvodce, který se v historii pevnosti výborně orientoval a dokázal poutavě vyprávět nejen o důležitých událostech, ale také o každodenním životě vojáků.

Jednou z nejvýraznějších staveb areálu je bývalá vojenská kasárna z počátku 19. století. Budova ve tvaru písmene U měří přibližně 550 metrů a lemuje rozsáhlé nádvoří. Vznikla v době napoleonských válek a sloužila k ubytování deseti tisíc vojáků. Přitom ji dokázali postavit za necelé dva roky. Kasárna navíc nesloužila jen k pobytu, ale tvořila také další obrannou linii. V případě útoku z ní vojáci mohli bránit pevnost.

S průvodcem postupně projdete značnou část areálu zvenku a nahlédnete také dovnitř místností, které už dávno neslouží svému původnímu účelu. Některé prostory pomalu pohlcuje čas a vegetace, jinde se na omítkách zachovaly nápisy, vzkazy a podpisy vojáků. Právě podobné detaily připomínají, že pevnost nebyla pouze obrannou stavbou, ale po dlouhá léta také domovem tisíců mužů.

Stav jednotlivých budov a místností se výrazně lišil. Zatímco některé části už prošly opravami, jiné jsou silně poškozené a místy působí téměř jako ruiny. Na první pohled je zřejmé, že má pevnost za sebou dlouhou a ne vždy šetrnou minulost. Její obnova proto potrvá ještě řadu let. Návštěvnická trasa je ale vedena tak, aby si lidé mohli prohlédnout také méně zachovalé prostory, aniž by museli vstupovat do nebezpečných částí.

Při prohlídce se dostanete také do kasemat. Jsou to rozlehlé chodby a prostory ukryté uvnitř pevnostních hradeb. V minulosti sloužily hlavně ke skladování vojenského materiálu a zásob. Některé chodby jsou překvapivě široké, protože vojáci tudy potřebovali přepravovat těžký náklad na povozech. Zároveň jim umožňovaly bezpečnější přesuny v případě nepřátelského útoku.

Na některých místech se ocitnete v naprosté tmě, takže se určitě vyplatí mít s sebou baterku nebo si alespoň posvítit mobilním telefonem. Pozor je potřeba dávat také na hlavu. Průchody nejsou všude stejně vysoké a při sledování okolních prostor člověk snadno přehlédne nízký strop nebo překážku před sebou. 

Nečekanou zastávkou je bývalá vojenská pekárna. V pevnosti se totiž muselo myslet nejen na obranu, ale také na zásobování početné posádky. V 19. století proto v jedné z částí vznikly pece, ve kterých se pekly stovky chlebů pro vojáky. Ještě neobvyklejší je ovšem plavecký bazén, který využívala československá armáda při výcviku ženistů a potápěčů. V době, kdy Komárno nemělo vlastní městskou plovárnu, sem mohli chodit také místní obyvatelé. Podle průvodce se tu dokonce celé generace dětí učily plavat.

S pevností se pojí rovněž řada pověstí. Jedna z nich vypráví o tajné chodbě vedoucí pod Dunajem až na maďarský břeh. Měla sloužit jako úniková cesta, její existenci se ale nikdy nepodařilo prokázat. Jak nám vysvětlil průvodce, čas od času se objeví někdo, kdo tvrdí, že o ní ví. Když má ale ukázat, kde se nachází, žádný důkaz nepřinese.

K symbolům pevnosti pak patří Kamenná panna, socha ženy připomínající její nedobytnost. Doprovází ji latinský nápis „Nec arte nec marte“, v překladu „Ani lstí, ani silou“. Vyjadřuje přesvědčení, že pevnost nedokáže nepřítel dobýt ani důmyslným plánem, ani vojenskou silou. Na hradbách stojí kopie sochy, zatímco originál je uložen ve veřejně nepřístupné místnosti.

O další výraznou kapitolu se postarala sovětská armáda, která zde pobývala od roku 1968 až do roku 1990. Stará pevnost se proměnila v přísně střežený muniční sklad, kam se běžný člověk neměl šanci dostat. Vojáci tu skladovali munici a další vojenský materiál a techniku. O tom, co se za hradbami odehrávalo, tak veřejnost dlouhá léta prakticky nic nevěděla.

Sověti si na utajení dávali opravdu záležet. Podle průvodce se snažili, aby z pevnosti nevyjížděla ani vojenská vozidla a nikdo nemohl zjistit, co všechno se uvnitř nachází. Areál dokonce přestal být zakreslován do některých map. V jeho okolí vyrostly panelové domy pro sovětské vojáky a jejich rodiny. Celý prostor tak fungoval téměř jako samostatný svět, do kterého obyvatelé Komárna neměli přístup.

Dnes přítomnost sovětských vojáků připomínají nápisy na zdech, které si můžete prohlédnout při procházení jednotlivými místnostmi a chodbami. Zachovala se tu jména, letopočty, názvy rodných měst a nejrůznější kresby. Některé jsou sotva čitelné, jiné vypadají, jako by vznikly teprve nedávno. Podle průvodce si vojáci na stěny často zapisovali také datum, kdy jim měla skončit vojenská služba.

Sovětská armáda ale po sobě zanechala mnohem závažnější dědictví než jen popsané zdi. Pevnost se po jejím odchodu nacházela ve značně zanedbaném stavu a vyklízení představovalo obrovský problém. Podle našeho průvodce se z pevnosti muselo odvézt více než 900 tun nejrůznějšího odpadu. Sověti tu nechávali vše od běžných odpadků každodenního života až po součástky automobilů. Část odpadu dokonce naházeli do větracích šachet a míst, která k tomu vůbec nebyla určena. Při vyklízení se navíc muselo prověřovat, zda se do půdy nedostaly toxické látky.

Po odchodu sovětských vojsk převzala pevnost československá a později slovenská armáda, která ji využívala až do roku 2003. Tehdy celý areál odkoupilo město Komárno a pustilo se do jeho postupné obnovy.

Komárenská pevnost píše svou historii už více než 450 let a přestože jsme si při dvouhodinové prohlídce vyslechli spoustu příběhů a podrobností o její minulosti, zdaleka jsem vám neprozradila všechno. Některé zajímavosti jsem si záměrně nechala pro sebe, abyste měli chuť vydat se sem osobně. Projít si temné kasematy, zkusit najít cestu z černého labyrintu nebo s průvodcem vystoupat na pevnostní val a pokochat se výhledem na Dunaj a okolí.

Pevnost navíc nežije jen komentovanými prohlídkami. Konají se tu také vojenské slavnosti s historickými uniformami, ukázkami bojů a přípravou dobových jídel. Na 31. října se například chystají speciální halloweenské prohlídky, při kterých se návštěvníci vydají na noční prohlídku strašidelných chodeb. Od 13. listopadu se pak areál promění ve světelný park s názvem Vesmírné cesty. Tisíce LED světel a velké světelné instalace rozzáří pevnostní valy, brány, nádvoří a místní lesík. Expozice bude přístupná každý den od 17 do 21 hodin. Pokud tedy plánujete cestu do Komárna, vyplatí se předem podívat na program akcí. Ať už ale přijedete za historií, nebo za některou z těchto událostí, návštěvu pevnosti rozhodně nevynechejte.

Zdroj: Autorský text