Před časem jsem vyrazil s elektrickým Fordem Explorer na reportážní cestu Po Evropě kolem světa. Bylo to 6500 km v elektromobilu po místech připomínajících světoznámé lokality, jako je Sahara, Niagarské vodopády, Grand Canyon a tak podobně. Akorát že jsem tahle místa hledal v Evropě. První články z této cesty už vyšly a další vyjdou. Bylo to intenzivní a bylo to krásné, ale dnes se v rychlosti podíváme na jednu nepříjemnou zkušenost, kterou tahle cesta také přinesla.
Při přejezdu ze Švýcarska do Německa mne zastavili už na německé straně kousek za hranicemi němečtí celníci, kteří se přímo ptali na věci na sebeobranu. Ukázalo se, že to byla past, která vyústila v hodinu trvající zastávku, prohlídku auta policejním psem a v podezření, že jsem do Německa nelegálně dovezl zbraň. Problém se jmenuje pepřový sprej.
Hned na úvod si musíme říci, že za všechny problémy si mohu sám. Člověk má povinnost znát zákony zemí, které chce navštívit. Že něco nevěděl, to samozřejmě nikoho nezajímá. Zákon je zákon. O pepřových sprejích na cestách se občas někde něco objeví, ale obecně tahle problematika moc známá není. Soudím tak podle toho, že minimálně z mého okolí nikdo o potenciálně nelegálním pepřáku (nebo noži) dovezeném do Německa nic nevěděl a to včetně známého, který pracuje jako právník.
Druhý důvod, proč si za to mohu sám, je, že tahle kontrola proběhla ve druhé polovině cesty. Člověk se tak nějak hodí do cestovně dovolenkového režimu, je v pohodě, s celníky pokecáme, že jo. Jenže policisté ani celníci nejsou kamarádi a zásadně se s nimi člověk nemá příliš vybavovat. Už vůbec ne, když policisté/celníci mají zcela návodné otázky. Na to jsem zapomněl a jednal jsem jako poctivý hlupák. Teoreticky vás tahle poctivost může dovést až do kriminálu, respektive mi pravděpodobně přinese tučnou pokutu. Co se stalo?
Přejel jsem švýcarsko-německé hranice, kde nikdo nebyl. Pár kilometrů v Německu na pěkné okresce přišel rovný úsek zakončený kruhovým objezdem. Na příjezdu stál celník. Přede mnou dlouho nikdo nejel a dotyčný si mne dlouze prohlížel. České auto naložené věcmi, balík za autem na tažném, jeden člověk uvnitř... Od pohledu typický turista. Nakonec mne celník zastavil a poslal na vedlejší cestu, kde stála dodávka a řada jeho kolegů.
Pán s paní se ptali, odkud jedu, kam jedu a hned vzápětí přišla otázka: „Máte něco na sebeobranu? Třeba pepřový sprej nebo nůž?“. Odpověděl jsem, že ano, protože jsem měl pepřák v autě při ruce. To víte, člověk cestuje sám a stát se může ledasco. Pán si pepřový sprej vzal, načež mne vyzval, ať se postavím stranou. Paní začala prohledávat auto (skončila, až když našla tašku se špinavým prádlem), pak nastoupil pes, který mi auto očuchal a nakonec všichni odešli do dodávky a se mnou zůstal jen jeden celník. Kontrolní pohoda zmizela, začalo to být divné. Zeptal jsem tedy, jestli je ten pepřový sprej problém a dostal jsem zvláštní odpověď. „Některé problém nejsou, některé ano.“
Za chvíli se kolegové vrátili s tím, že tenhle můj sprej povolen není, tedy je ilegální ho dovážet do Německa. Byl jsem vyzván, ať si dám vodu nebo svačinu a ať počkám u auta, že to začnou sepisovat. A tak jsem čekal, během čekání jsem začalo brousit na internetu, jak moc velký problém to je. Hned na mne vyskočilo, že sankce je až tři roky ve vězení, případně několik desítek tisíc korun pokuta, tak jsem toho hledání raději nechal.
Celé to trvalo dost dlouho, než se celník vrátil a řekl, že mám jít k dodávce, že tam mají mnoho papírů. První papír, co jsem viděl, na sobě nesl něco jako „criminal act“, což mne dost znervóznilo. Jednání dotyčných bylo ale velmi korektní a zdálo se, že se mi snaží všechno řádně vysvětlit. Některé papíry mi vytiskli i v češtině, jenže tam jsou stejně napsané také fráze, kterým člověk pořádně nerozumí ani tehdy, když to je česky. Řešili to se mnou nakonec dva pánové, kdy jeden vypadal, že anglicky vůbec neumí a druhý si také nebyl příliš jistý. Takže i to vysvětlování bylo celkem komplikované. Ale to hlavní jsme si snad řekli.
Můj sprej je podle německého zákona považován za zbraň. Přímo mi bylo řečeno, že je to stejné, jako kdybych přivezl pistoli, ale že ta by byla pochopitelně daleko větší problém. Sprej mi byl zabaven a bude sešrotován. Protože nejsem z Německa, správně by mi měla být uložena kauce, kterou bych měl zaplatit na místě, ale v mém případě k tomu celníci nepřistoupili. Řekli, že to není potřeba (to mi dává naději, že ta sankce nakonec snad nebude tak velká).
Když jsem se ptal, co teda budu platit, bylo mi sděleno, že oni mi žádnou pokutu uložit vlastně nemohou. Mohli by případně požadovat jen tu kauci. Případ předají na nějaký německý úřad a ten mi zašle do dvou měsíců dopis, kde mi sdělí výši sankce. Celník přímo říkal, že úřad může rozhodnout i o neuložení pokuty. Podepsal jsem jakýsi papír o tom, že tento dopis může přijít přímo na mou adresu, jinak by to muselo jít přes ambasádu.
Na závěr mi popřáli „safe trip“, což mi přišlo jako věc, která se mi bude dost hodit vzhledem k tomu, že si v batohu nosím foťáky a podobné věci za mnoho desítek tisíc korun a že mi zabavili jedinou věc, kterou jsem na sebeobranu měl. Teď jsem ve fázi čekání, co mi vlastně přijde a jak velká bude pokuta.
Osobně jsem takhle důkladnou kontrolu nikdy nezažil a stejně tak jsem nezažil situaci, kdy mi někdo předkládá papíry, kde se hovoří o kriminálním činu. Ale i tohle je cenná cestovatelská zkušenost, i když bude patrně dost drahá.
Poučení pro mne a možná užitečná informace pro vás je to, že v Německu rozlišují, na co přesně je pepřový sprej určený. Takže si to člověk musí před cestou ověřit, případně pepřák s sebou vůbec nevozit. Nebo se alespoň na hranicích tvářit, že nic u sebe nemá. Ostatně, nejsem si tak úplně jistý, jak moc mohou vlastně celníci provádět nějaké osobní prohlídky a jak moc se mohou hrabat v autech, která jen tak náhodně někde zastaví.
Chtěl bych na toto téma sepsat ještě jeden podrobnější článek, který se bude zabývat tím, jak to celé oficiálně je. Proto už jsem poslal od Německa několik dotazů:
