Tomu se říká lidovka. V Příbrami se za 30 korun sklouznete v dole a projedete hornickým vláčkem

Když se řekne Příbram, vybavíme si poutní svatostánek Svatá Hora. Ten se nachází nedaleko centra města. Vydat se k němu můžete autem, ale také MHD. Jistě stojí za to ho alespoň jednou v životě vidět, pokud ale nejste věřící, pravděpodobně budete obdivovat spíše architektonický styl než význam celého místa, natož pouti. Kromě svatostánku můžete ve městě navštívit ještě něco, co k Příbrami patří od nepaměti. Je to Hornické muzeum, které vás zavede nejen do stálých expozice, ale především do podzemí.

Hornické muzeum v Příbrami patří k těm největším v Evropě a absolvovat zde můžete rovnou tři zajímavé okruhy (každý z nich se nachází v jiné části Příbrami). V nabídce je prohlídková trasa A - Ševčinský důl. V areálu se podíváte například do původních provozních a správních budov, dozvíte se více informací o hornictví na Příbramsku, vyšplháte na vrchol věže šachetní budovy anebo nahlédnete do hornické chalupy. Součástí je také návštěva podzemního dolu Drkolnov, ten však můžete absolvovat samostatně. Co vše navštívíte je jen na vás.

Druhou trasou je Důl Anna, v jehož areálu se mrknete na expozice o hutnictví a úpravnictví. Kdo se nebojí, ten se projede důlním vláčkem v Prokopské štole a nakonec prozkoumá důlní dílo, kterému se neřekne jinak než Wasserlauf. Poslední variantou je prohlídkový areál C - Důl Vojtěch. Návštěvníci se mohou těšit na prohlídku dolu nebo obdivovat galerii a tematické výstavy. Kromě toho se v nedaleké strojovně, tam se vydáte i při trase B, nachází jeden z místních nejvzácnějších exponátů. Je to parní těžní stroj Breitfeld & Daněk z roku 1914.

To nejlepší však čeká u pokladny při placení. Vstupné je skutečně za lidové ceny, návštěvu hornického muzea si tak může dovolit každý. Za žádný z prohlídkových okruhů nezaplatíte více jak 100 korun za osobu, spíše se ceny pohybují od 30 do 60 korun. V ceně je navíc výborný výklad od průvodců. Někteří z nich navíc v dolech pracovali, o to je prohlídka zábavnější a zajímavější. Dozvíte se totiž plno zákulisních historek.

My jsme měli v plánu navštívit jen Vodní kolo a podzemí dolu Drkolnov, nenapadlo nás, že se vstupenky budou kupovat jinde, a tak jsme se vydali přímo podle navigace k dolu. Jaké bylo překvapení, když jsme tu nic nenašli. Až pátrání na internetu nás přivedlo k informaci, že si lístek musíme koupit u Ševnického dolu, což bylo asi o 2 km jinde.

Kolem zmíněného dolu je poměrně málo míst k parkování, a tak jsme nakonec auto nechali na blízkém náměstí J. A. Alise a k hornickému muzeu došli po svých. Musíme uznat, že areál je skutečně pěkně zrekonstruovaný a na pohled udržovaný. Personál je milý a nápomocný. A protože jsme měli ještě docela čas, než začala výprava k dolu Drkolnov, zaplatili jsme 30 korun za jízdu hornickým vláčkem, který jede po povrchové úzkokolejce 230 metrů a projíždí 130 metrů dlouhou Ševčinskou dopravní štolou.

Není to zábava zrovna pro klaustrofobiky, protože úsek štolou je jen černočerná tma. Ostatně i nasoukání se do vláčku, který vypadá, že se do něj vejdou pouze děti, je také umění. Proto tuhle atrakci příliš nedoporučujeme lidem, kteří mají problém s pohyblivým ústrojím. Ale jako zážitek rozhodně dobré.

Po příjezdu zpět jsme měli ještě několik minut před začátkem prohlídky, a tak jsme šli prozkoumat okolí. Řada lidí si kupovala vstupné na všechny okruhu, protože ve finále je cena vstupenek vyšla jen na pár stovek pro celou rodinu. Ostatně za vstup a výklad při exkurzi v podzemním dolu Drkolnov jsme zaplatili 30 korun za osobu, a to je včetně zážitku uvnitř. 

Něco málo o historii místa, které navštívíme: Bývalý dvůr Drkolnov byl důležitou součástí vodohospodářského komplexu a byl zprovozněn někdy v roce 1850. Pomocí důmyslné vodní trakce se odsud čerpala podzemní voda, ale také zde probíhala těžba stříbra a olova. Gigantické vodní kolo, které má v průměru 12,4 metru, se v roce 1890 vyměnilo za železné, protože to dřevěné už nedostačovalo svému účelu. Samotná těžba rudy tu byla ukončena v roce 1896, o tři roky později se zbourala šachetní věž a o něco později ještě kotelna s komínem. První turisté do dolu zavítali až začátkem nového milénia.

K dolu se můžete vydat buď pešky s průvodcem, což zabere zhruba 15 až 20 minut podle tempa chůze, anebo se přesunout vlastním autem, to jsme zvolili my. Na místě jsme tak několik minut museli čekat na ostatní. Jakmile se ale všichni sejdou, odebereme se do přilehlého pozůstatku šachetní budovy, kde nás čekal menší výklad. Následně jsme si nasadili přilby a sebrali podsedáky. Ty budou důležité na konci výpravy.

Následuje další přesun ke vstupu, a současně s tím už náš pan průvodce začíná ze sebe sypat jednu zajímavost za druhou. Záměrně nebudeme nic prozrazovat, abyste o nic nepřišli, až exkurzi navštívíte. Každopádně si s sebou vezměte pevnou obuv a také ideálně bundu nebo teplejší mikinu, protože v dole je stálá teplota jen 8 stupňů. V létě jde tedy o příjemné ochlazení, ze kterého si ale bez vhodného ošacení můžete odnést třeba rýmičku. V dole se dá pohybovat bez omezení (zvládnout musíte ale pár schodů), ani my se 180 cm jsme se nemuseli ve většině cesty vůbec shýbat. Šlo jen o pár úseků, kdy jsme byli rádi, že máme přilbu.

První zajímavost vás čeká už v prvních pár metrech chodby. Kamenné klenby jsou původní a je neuvěřitelné, kolik let tu udržují skálu nad sebou v neměnném stavu - samozřejmě i tato chodba prošla údržbou, aby byla pro turisty bezpečná. Kdo nemá rád výšky, měl by si rozmyslet, zda chce prohlídku absolvovat. Pozor si hlavně dávejte, kam šlapete, protože voda je zde téměř všude. Úplně zespodu lze pak obdivovat gigantické kolo. Jak to dokázali v takovém místě postavit dohromady, bylo pro celou naši skupinu záhadou, stejně jako provoz vodního kola. Vše nám ale bylo důkladně ve výkladu vysvětleno.

K návštěvě Drkolnova nás lákalo nejen vodní kolo, ale také skluzavka, jinak zvaná úpadnice, po které si horníci posílali zásoby a pomocí svých kožených zástěr se také přepravovali rychle dolů. A přesně k tomuto účelu slouží podsedáky, které si celou trasu taháme s sebou. Stačí vyjít několik schodů nahoru a pak jen připravit své přemisťovadlo na 51metrový sešup. Na úvod ještě vtípky a ukázka správného sezení od průvodce a pak už se jen vydat vstříc dobrodružství. Je fakt, že čím je dřevěná kolejnice sušší, tím to jede rychleji. Hlavně držet správně podsedák a nechytat se dřeva, brzdí se pak podrážkami bot. Rozhodně je to báječný zážitek a zpestření, které rádi absolvují nejen děti, ale především pak dospěláci.

Zdroj: autorský text