Tradice českých sklářů: V Novém Boru vznikly medaile pro MS v hokeji i trofeje pro Tour de France

Nový Bor je město, které by v nadcházejícím světovém hokejovém šampionátu měl znát každý fanoušek. Právě v místní sklárně Kolektiv Ateliers vytvořili medaile pro vítěze. My jsme v tomto městě a přilehlém okolí navštívili hned několik skláren. Ne nadarmo se zdejší oblasti totiž přezdívá „křišťálové údolí“, kde se po většinou tradice řemesla předává z generace na generaci.

Již v polovině 18. století patřily české země mezi špičku vývozců skla na světě. Doba se sice změnila, ale stále zde narazíte na sklárny, které slaví úspěchy nejen na domácí půdě, ale zejména pak ve světě. Každá sklárna je jiná, má své kouzlo, ale všechny spojuje tento nádherný materiál.

Sklářská firma Lasvit je tak trochu unikátem místních skláren. Sídlí totiž v historických domech z roku 1790, které společnost citlivě zrekonstruovala. Součástí nich jsou Skleněný a Černý dům, které vytváří metaforu pro vnímání světla a tmy. Vydali jsme se proto na komentovanou prohlídku, abychom se blíže seznámili s původem tohoto podniku. Prohlídky jsou vždy v pátek a vstupné je 100 korun.

Lasvitem nás provázela přímo Julie Horáčková, která pro společnost pracuje již 12 let, a tak toho ví skutečně mnoho. Prohlídka začíná ve vstupní místnosti, kudy chodí do firmy klienti Lasvitu a také návštěvníci, a vede dále do nitra černé kuchyně a dalších budov, včetně Skleněného domu. Ten klame trochu tělem, protože z venku vypadá obrovský, uvnitř tomu tak ale není. V prvním patře je společenská místnost, kde si můžete vychutnat kávu a podívat se na videa z nejúspěšnějších projektů Lasvitu, a přitom obdivovat miniexpozici skleněných předmětů, které dělají ve spolupráci se světovými designéry. K obdivu je tu aktuálně vystavená cena z milánské výstavy, za nejlepší design stánku.

Skleněný dům je v podstatě celý z betonu a stojí na čtyřech pilířích. Stropy v prvním a druhém patře jsou monolitické a byly vylity na místě. Plášť domu tvoří skleněné čtverce z kalného skla. Struktura každého čtverce je jedinečná, protože tabule vznikaly tak, že se nejprve nařezaly, pak položily do pece a následně do žáruvzdorného materiálu, který hustotou připomíná hrubý písek. Tím vznikla struktura, která má napodobovat břidlicové tašky, které byly typické pro tento kraj. 

Ze skleněného domu jsme se vydali do další původní stavby, kde jsme už procházeli mezi zaměstnanci. Při rozšiřování původní roubenky zde dělníci objevili 21 metrů hlubokou studnu, kterou zde zanechali a na dno uložili podpis společnosti. Při procházení si všimnete několik přiznaných rámů a zdí. Architektům panu Opočenskému a Valouchovi se tak dokonalo podařilo zachovat ducha původní stavby a promítnout ho do moderní doby. Další kroky vedou pak do instalačního – nebo také Černého domu. Zde uvidíte instalační projekty společnosti, a pozor nesmí se tu fotit. 

Prohlídka se pomalu blížila ke konci. Zavítali jsme ještě do několika místností a druhého patra skleněného domu, kde mimo jiné jsou vystavené poháry Tour de France a ceny Thalie. Nechceme však prozrazovat všechno, spíše vás navnadit, abyste měli chuť se vydat do Lasvitu, poslechnout si výklad, a především ponořit se do té atmosféry a jedinečnosti sami.

Budovu muzea najdete na Náměstí míru v Novém Boru. Parkovacích míst je zde mnoho, platí se jen od pondělí do pátku a v sobotu do 12 hodin. Jinak v neděli a ve svátek je parkování zdarma. Jedna hodina vyjde na 30 korun. Muzeum poznáte snadno, jedná se o rohovou budovu barokního stylu. Dům byl postaven v roce 1804, a to nikým jiným než obchodníkem se sklem. Z domu se muzeum stalo až o několik let později, a to v roce 1893, zasloužil se o to Odborný svaz sklářského dělnictva. Jedná se tak o jedno z nejstarších sklářských muzeí na světě. 

Vstupenka v podobě pohlednice stojí 60 korun, děti to mají za 40 korun. Otevřeno mají denně kromě pondělí. Celé muzeum si můžete projít podle libosti sami, komentované prohlídky tu zavedené nemají, ale ze stojanu si můžete ulovit nějaké prospekty, abyste se o muzeu dozvěděli více. Zajímavé je, že vystavené exponáty tu nejsou seřazeny chronologicky, nýbrž podle technik výroby. Tedy zda se jedná o sklo malované, broušené nebo třeba ryté. Expozice také doplňují repliky sklářských dílem, na kterých si můžete prohlédnout, co všechno sklář potřeboval k výrobě skleněných produktů – příliš se to neliší od současné podoby.

Ve dvou patrech tak můžete obdivovat různé skleničky, vázy a jiné předměty. Opomenout byste neměli ani lustry a v neposlední řadě navštivte sklep. Zde jsou umístěny další skleněné exponáty. Až do května je v muzeu také výstava Pavla Hlavy. Mezi jeho nejznámější díla patří například skleněná instalace v budově Nové scény Národního divadla v Praze. Tu zde sice nenajdete, zato můžete obdivovat jiné exponáty a dozvědět se o umělci zajímavé informace.

Předposlední zastávka našeho „sklářského“ výletu je v obci Lindava. Nachází zde sklárna AJETO, která zde na základech původního objektu textilky stojí od roku 1992. O pár let později se zde začali provázet turisté a později ještě vznikla Sklářská krčma. Od roku 2007 je sklárna součástí Lasvitu. 

V rámci prohlídky se seznámíte s tím nejdůležitějším, a tedy procesem výroby skleněných produktů. Na výběr máte dvě možnosti: buď si počkáte na průvodce (vstupenka stojí 150 korun), nebo nebudete mít štěstí na čas jako my a sklárnu si projdete sami (platí se 100 korun). Návštěvnický okruh začíná na ochozu, který je umístěný do posledního patra budovy. 

Zde se z dostatečné blízkosti díváte přímo pod ruce sklářům a vidíte proces od začátku výroby. V případě varianty bez průvodce si navíc na zdech můžete přečíst důležité informace o tom, jak sklárna funguje. Například jak to probíhá v kmenárně, kde celý proces začíná, proč je důležitá formárna anebo jakou teplotu mají sklářské pece.

Na druhé straně budovy se nachází brusírna, do které máte také přístup. Podívat se zde můžete, jak brusiči přenáší na sklo požadované vzory a výbrusy. Používají se k tomu zcela výhradně diamantové kotouče různých průměrů a profilů. Pozor však na uklouznutí. Voda, která je při broušení klíčová, je totiž všude. Právě na tomhle místě dostane výrobek finální podobu. 

Pokud vám při tom vyhládne, doporučujeme navštívit ještě místní krčmu, kde opět můžete pozorovat šikovné skláře, jak jim pod rukami vznikají skleněné výrobky. Ty si navíc můžete za poplatek vyfouknout sami – tedy spíše za spolupráce šikovného skláře. Vytvoříte si tak třeba půllitr na pivo (750 Kč) nebo skleněnou květinu (250 Kč) do vázy. Koupit se však dají už i hotové výrobky, na výběr je toho skutečně mnoho. Jídlo tu je sice trochu dražší, ale zato poctivé porce a chuťově vynikající. My jsme si dali kotel čočkové polévky (95 Kč), škvarkovou pomazánku na domácím chlebu (95 Kč) a krůtí řízek s hranolky (265 Kč).

Hlavním důvodem, proč jsme vyrazili do Kunratic u Cvikova, byla skleněná zahrada, o které se nám zmínila paní průvodkyně z Lasvitu. Stačí si tedy do navigace zadat Pačinek Glass a za chvíli jste tam. Parkoviště je zde velké a že se jedná o sklárnu, to poznáte také velmi jednoduše. 

Jiří Pačinek, zakladatele této sklárny, patří k jedněm z nejvýznamnějších současných uměleckých sklářů. Ještě než si otevřel vlastní sklárnu, začínal v podniku Chřibské – sklárny, která byla mimo jiné založena už v 15. století. Později se stal také mistrem ve sklárně AJETO. Zde přišel do styku s těmi největšími umělci a designéry v odvětví, aby nakonec v roce 2015 založil vlastní sklárnu. 

Ta se nachází v budovách bývalé strojní a traktorové stanice hned vedle kostela. Pokud budete mít chuť, můžete se vydat na prohlídku sklárny a být doslova jen pár centimetrů od rukou sklářů (vstupenka stojí 170 korun dospělé, 90 korun děti). Součástí vstupenky je také návštěva galerie. V neposlední řadě se pak můžete vydat do zahrady (zadarmo) a obdivovat různé rostliny ze skla. 

Když jsme se ptali, za jakým účelem tato zahrada vznikla, dostali jsme celkem prostou – za to výstižnou – odpověď. Pan Pačinek má prostě rád rostliny. Je tedy až neuvěřitelné, jakou kreativitou a zručností mistr disponuje, že dokázal vytvořit místo, kde se snoubí příroda a řemeslo na té nejvyšší úrovni. Podle nás je tu několik desítek skleněných uměleckých předmětů. Další přibude teď v květnu, kdy v rámci obecních slavností budou odhalovat nový strom z vinných lahví. A na podzim se můžete přijet podívat do Botanické zahrady v pražské Troji, kde budou mít výstavu. 

Komu by se ve sklárně zalíbilo, může se zde dokonce ubytovat. Podle aktuálních informací jsou k dispozici dva obytné domky se sociálním zařízením a nacházejí se v dolní části zahrady. Jedna noc vyjde na 1800 korun.

Zdroj: Autorský text, zkušenost autorky textu