Cestování s kojencem, druhý pokus: Jak jsme se více než týden flákali na Lipně v okolí Černé

Cestovat s naším novorozencem se stále ještě učíme. Po první trochu delší cestě na Nové Mlýny, kdy našemu občas uřvanému, ale jinak skvělému děcku byly tři měsíce, jsme se sice z komentářů dozvěděli, že dítěti ubližujeme a že by na nás měli poslat OSPOD, ale podle mého skromného názoru je to pitomost, protože třeba i já jsem jako dítě cestoval už od kojeneckých dob a auta z osmdesátek se co do komfortu a bezpečí nemohou rovnat vůbec ničím s tím, co je k dispozici teď. Nemluvě o tom, že například nic jako mobil neexistovalo a spalo se hlavně ve stanu. Ale třeba to na mne nechalo následky, jen o tom nevím. Ale to sem nepatří. Zkrátka jsme strávili několik málo týdnů doma a zase vyrazili na nějakou tu menší cestu. Tentokrát padla volba na Lipno, které mám osobně docela rád. Konkrétně na okolí Černé v Pošumaví, respektive Jestřábí a Horní Planou. 

Oproti dobám před narozením naší ratolesti se naše cestovní plány poněkud změnily. Místo lezení na přilehlé kopce a snahy objevit toho během pobytu co nejvíce si teď žádné větší cíle nedáváme. Náš malý kojenec nakonec nepředstavuje až tak velkou potíž co do přesunů autem, to zvládá celkem v pohodě, jako spíše právě co do výletů. V kočáru se mu zatím příliš nelíbí a delší dobu tam být nechce. Takže to tentokrát nebylo o dobrodružstvích, ale o malých procházkách. A také o windsurfingu. Co by to bylo za výlet bez tohoto nejlepšího sportu na světě, že jo. 

Ubytování jsme hledali jako obvykle na poslední chvíli. Místo obytné Grand Californie jsme tentokrát měli k dispozici Renault Trafic, který mají kolegové z Autosalonu na dlouhodobý test a který je pro naše rodinné potřeby absolutně skvělým autem. Vejde se do něj prakticky cokoliv, má dvoulitrový diesel v nejsilnější verzi o výkonu 170 koní, takže slušně jede, a současně má i rozumnou spotřebu. Ubytování jsme nakonec našli u Jestřábí v apartmánech s prozaickým názvem „Komplex apartmánů Jestřábí“.

Naše děcko tak dostalo zázemí srovnatelné s tím, co zná z domova, zároveň jsme to měli blízko na koupání a malinkatou procházkou jsme mohli chodit na Windy Point, kde si můžete dát menší občerstvení a hlavně výborné koktejly od mistra barmana Davida, který to tady celé vybudoval. Jen pozor, karty tu neberou, stejně jako je neberou třeba v hotelu Jestřábí, kam jsme si párkrát došli na jídlo. Upřímně, v 21. století je nemožnost platit kartou mimořádně otravná, ale v naší zemi krásné české to takhle prostě na mnoha místech pořád chodí. Klidně i v Praze. 

Pokud se v těchto končinách vyskytnete, asi budete v první řadě hledat koupání. Jenže Lipenská přehrada je položená hodně vysoko a i když v dnešní době i zde můžete zažít dny, kdy tu budou třicítky, slunce a vyloženě letní počasí, může se snadno stát, že i třeba začátkem července tu bude naopak patnáct stupňů. Pak to chce nějakou procházku, v našem případě s kočárem. 

Jako dobrý základ plánování může posloužit třeba zdejší stezka, která se jmenuje Radslavský okruh. Do provozu byla uvedena v roce 2016, má celkem sedm zastávek a je dlouhá 9 km. Z Černé v Pošumaví půjdete podél vody po menší silnici (kde ale může být o víkendech docela provoz) směr Jestřábí, první zastávku potkáte u „jachťáku“, další v Jestřábí, na Radslavi, pak vás stezka zavede do obce Bližná a přes pěknou kapličku s výhledem na Lipno se vrátíte do Černé v Pošumaví.

Sice se téhle trase říká „stezka“, ale fakticky se jde téměř pořád po silnici. Proto bude lepší projet tento okruh třeba na kole. Část vedoucí podél vody bývá v pohodě, ale z Bližné zpět do Černé se už jde po normální okresce, kde auta jezdí poměrně rychle. Na procházku s kočárem to určitě není. Každopádně se z trochu ošuntělých informačních cedulí dozvíte některé zajímavosti z historie jednotlivých míst. Třeba že hotel v Jestřábí byl dříve poplužní dvůr, kde místní šafář obhospodařoval panskou půdu. V té době tu samozřejmě nic jako Lipenská přehrada neexistovalo. Pokračovat z Jestřábí lze dále směr Radslav, kde se silnice na chvíli schová do lesa. V parných dnech je to příjemná procházka. Na Radslav to je z Jestřábí asi dva kilometry. 

Shodou okolností během našeho lipenského pobytu dorazili naši známí do Horní Plané, takže jsme se vypravili z Černé v Pošumaví také tam. I zde jde hlavně o rekreaci u Lipnské přehrady, ale vyžití je tu přece jen asi o něco zajímavější než v Černé (pokud nechcete plachtit na vodě, protože v Horní Plané je vítr o poznání horší). Dojít si můžete menší procházkou třeba na rozhlednu Dobrá Voda, kde jsme byli asi před dvěma lety a letos jsme se tam s kočárem neměli odvahu vypravit. V Horní Plané je také rodný dům Adalberta Stiftera, spisovatele Šumavy. Z místního nádraží (nebo i z Černé) se člověk může dopravit vlakem na nejkratší mezistátní železnici nebo nějaký cyklo-výlet po okolí, vlaky mají vagony pro kola. 

Podél vody vede cyklostezka, která byla i naším bodem programu, protože se dá pohodlně dojít od přívozu v Horní Plané zhruba dva kilometry do kempu u Kukačků, tam si dát nějakou tu zmrzlinu a kafe a pak se vrátit zpátky. Případně můžete pokračovat po cyklostezce ještě dále a vrátit se vlakem, nebo se vypravit na druhou stranu do Jenišova. 

Protože jsme se chtěli během našeho pobytu především flákat, tak se naším oblíbeným místem stala pláž v Horní Plané u přívozu, kde se můžete utábořit s dítětem na dece pod stromem. Větší ratolesti mohou běhat po zdejším pěkném trávníku, případně se  mohou koupat na písečné pláži. Kdo si ale chce opravdu odpočinout, ten by sem měl jet mimo letní prázdniny. Mám takový nepříjemný pocit, že během léta tu bude hlava na hlavě. Nicméně v polovině června tu byl téměř dokonalý klid. 

Když se ohlédnu za zhruba dvěma týdny na Lipně, tak to pro spoustu lidí určitě bude nuda. Ale tak to prostě je a bude, dokud dítko ještě trochu nepovyroste. I malé procházky ovšem přijdou vhod a jsou určitě lepší, než sedět dva týdny v baráku někde ve městě. Na každý pád ty dva týdny utekly nepříjemně rychle. To máte procházku, malý výlet do Horní Plané, večer fotbal kombinovaný s uspáváním dítěte, občas nějaký ten windsurfing, když trochu fouklo a hle, museli jsme jet domů. To balení je nakonec ze všeho nejhorší. Nechápu, jak tak malé dítě může mít tolik krámů, ale co já mu budu vykládat, když si všude beru tři serfy a pět plachet. Do redakčního Renaultu Trafic to ovšem všechno můžete naházet a nakonec i takovýto náklad je zabalen během chvíle. 

A pak už klasická trasa směr Krumlov, Budějovice a po D3 hurá na Prahu. Těch necelých 200 km se dá absolvovat za dobré konstelace během dvou hodin, s kojencem na palubě to trvá trochu déle. Ale i to k tomu patří. Za nás to byl hezký a v zásadě nenáročný pobyt, během kterého jsme si občas i trochu odpočinuli.

Uvidíme, jak proběhne další cesta, kdy už s naším báječným kojencem vyrazíme poprvé mimo ČR. 

Zdroj: autorský text