O Francii se říká, že je to stát, který má na všechno čas a kde se veřejná správa moc nepřetrhne (ostatně, jako v jakémkoliv jiném státě). Jak jsem se ale přesvědčil, když jde o pokuty, dokáže být tato naše oblíbená dovolenková destinace velmi organizovaná a rychlá. A i za malý prohřešek si nechá pořádně zaplatit.
Pokud na vás tedy po návratu čeká ve schránce obálka od odesilatele République Française, vězte, že srdečné poděkování za vaši turistickou přítomnost v zemi Galského kohouta v ní s největší pravděpodobností nebude.
Ty tři týdny u Atlantiku a v Pyrenejích, kde jsme se potulovali s obytňákem a kde to máme hodně rádi, byly opět fajn. Lehká předsezona sice znamenala, že některé služby ještě nejely úplně naplno, ale zase nebylo úplně narváno a i u oceánu se dalo vcelku v pohodě najít volné místo i pro několikadenní lelkování v jedné lokaci.
Jestli ale někteří restauratéři či obchodníci teprve procitali ze zimního spánku, jiné služby se v zapadlých západofrancouzských vesnicích měly evidentně čile k světu. Třeba takové měření rychlosti stacionárními radary. Tato zařízení přibývají jako houby po dešti nejen u nás, ale je jimi prošpikován i francouzský venkov. Vím to, a snažím se jezdit podle předpisů. Ostatně, s velkým obytňákem to na nějaké lámání rychlostních rekordů stejně není...
Přesto jsem si dle dokumentace, která na mě čekala po příjezdu, někde nedaleko Mimizanu u pořeží Atlantiku vytáhl Černého Petra – bylo mi po odečtení tolerancí změřeno 52 km/h v místě, kde je povolena rychlost 50 km/h. Vzhledem k poměrně malému překročení rychlosti jsem doufajíce v relativně rozumný finanční trest sjížděl očima níže k tabulce vyměřených pokut.
Tabulka má tři řádky a mohlo by se na první pohled zdát, že jsou Francouzi féroví – první řádek se totiž jmenuje „Snížená sazba pokuty“ a platí pro úhradu do 46 dnů od vystavení. Jenže ouha, je zde uvedena částka 90 eur (přes 2200 Kč). Cože?! To mi za 2 km/h nepřipadá úplně málo. V řádku „Paušální pokuta“ (úhrada mezi 47 až 76 dnem) pak Francouzi chtějí 135 eur a „Navýšená pokuta“ (pokud neuhradíte do 76 dnů) činí 375 eur.
Pokud s přestupkem nesouhlasíte, popř. nejste správným adresátem (půjčené auto, odcizení vozidla či SPZ atp.), můžete verdikt rozporovat, a to online na adrese www.antai.gouv.fr. To není můj případ, já to beru, jak to je a dle instrukcí v zaslané dokumentaci se chystám k platbě. Zde stojí za zmínku, že Oznámení o pokutě, Návod k platbě i Žádost o prominutí pokuty jsou kompletně v češtině srozumitelně a víceméně bez chyb.
Skoro bych až sebemrskačsky řekl, že se má v této oblasti český stát od Francouzů co učit, a to i v oblasti následné digitalizace celého procesu. Na webu, jehož volný překlad zní pokuty.stat.fr totiž jen zadáte číslo svého přestupku a kontrolní kód, ihned vám vyjedou detaily vašeho prohřešku, vyberete způsob platby včetně možnosti zaplatit kartou a pak pokračujete stejně, jako byste dokončovali objednávku na kterémkoliv dobře udělaném e-shopu. Pár kliků a potvrzení platby a jsem o 2232 Kč lehčí.
Mimochodem, teprve při loučení s penězi na mém účtu jsem si všiml kouzla nechtěného ve francouzském rozloučení. „Au“ je zde více než symbolické, skutečně to zabolelo…
Zdroj: autorský text
