Tirana je město, které si na nic nehraje. Paní Columbová poradí, jaká místa navštívit

Další natáčení další epizody Fotra ve městě znamená další město. Do albánské Tirany jsme tentokrát nejeli v rámci samostatné cesty, ale spojili jsme to s cestou do Neapole. Když jsme dotočili italskou klasiku, která bude pro někoho už příliš svá, sedli jsme na trajekt, přejeli moře a vypravili se do dalšího města, které mělo potenciál být ještě více „své“ než Neapol. Pokud vás přesto Tirana láká, máme pro vás pár tipů, co určitě nevynechat. 

Tirana se nejlépe čte od Skanderbegova náměstí, které je dnes skutečným středem města. Je rozlehlé, pěší a nepůsobí jako kulisa pro turisty, ale jako místo, kde se Tirana opravdu schází. Kolem něj stojí nejdůležitější budovy a člověk odtud rychle pochopí, jak město funguje. Není přeplněné velkými atrakcemi namačkanými na sobě, spíš se od něj všechno přirozeně rozbíhá do stran.

Přímo u náměstí stojí mešita Et’hem Bey a také Hodinová věž, dvě místa, která připomínají starší historii Tirany. Mešita působí vedle rušného centra skoro nenápadně, ale právě tím vynikne. Hodinová věž je zase jednoduchý a rychlý způsob, jak si město prohlédnout z výšky a udělat si v něm základní orientaci.

Vedle modernějších zásahů do centra je tahle dvojice dobrá připomínka, že Tirana nezačala až v posledních letech.

Kousek od centra je House of Leaves, muzeum věnované době komunistického dohledu a tajné policie. Není to zastávka, kam by člověk šel kvůli hezké atmosféře, ale právě proto stojí za to.

Tirana tady ukazuje svoji těžší a méně líbivou část. Jestli si chcete město spojit i s něčím jiným než jen s kavárnami a barevnými fasádami, tohle je jedno z míst, které dává smysl nevynechat.

Jedna z nejvýraznějších staveb ve městě je bez debat Pyramida v Tiraně. Původně vznikla jako mauzoleum Envera Hodži, dnes ale působí spíš jako symbol toho, jak se město snaží pracovat se svojí minulostí po svém.

Není klasicky krásná, spíš zvláštní, trochu surová a hodně zapamatovatelná. Přesně jako Tirana sama. Jestli je ve městě jedno místo, které dobře shrne jeho povahu, tak právě tohle.

Kdysi uzavřená čtvrť pro komunistickou elitu, dnes jedna z nejživějších částí města. Blloku je místo, kam se chodí na kávu, večeři i večerní drink, a zároveň krásně ukazuje, jak velkou proměnou Tirana prošla.

To, co dřív bylo symbolem moci a nedostupnosti, dnes funguje úplně opačně. Pokud chcete vidět současnou, uvolněnější a nejvíc městskou tvář Tirany, tady jste správně.

Na Pazari i Ri, tedy Novém bazaru, je nejpříjemnější to, že si na nic nehraje. Není to místo, které by vás ohromilo nějakou velkou památkou, ale právě tím je dobré. Barevné domy, kavárny, restaurace, ovoce, pečivo a běžný městský provoz. Tady Tirana nepůsobí jako hlavní město, které se snaží udělat dojem, ale jako normální živé místo, kde je radost chvíli jen tak být.

Když chcete Tiranu na chvíli vidět z odstupu, vyplatí se vyjet lanovkou na Dajti. Během krátké chvíle se dostanete z rušného města nahoru k výhledům a úplně jiné atmosféře. Je to jeden z těch momentů, kdy si člověk uvědomí, že Albánie umí během pár minut přepnout z městského chaosu do klidu. A zároveň je to dobrý způsob, jak si potvrdit, že Tirana neleží někde v betonové placce, ale v krajině, která jí dost pomáhá.

Na Tiraně je nejlepší to, že se nesnaží být něčím jiným. Nemá dokonalou kulisu, není uhlazená a místy je pořád dost syrová. Jenže právě díky tomu působí opravdověji než spousta hezčích měst.

Má konkrétní místa, která stojí za to vidět, a každé z nich ukazuje trochu jinou vrstvu města. Skanderbegovo náměstí, Pyramida, Blloku, House of Leaves i Pazari i Ri dohromady skládají obraz Tirany, která možná není láska na první pohled, ale rozhodně není nudná.

Zdroj: autorský text