Takzvaná Baťova dálnice je široce známý pojem. Jde o projekt, ve kterém se skutečně angažoval Jan Antonín Baťa, ačkoliv přímo realizaci této dálnice už neprováděl. Nicméně jeho projekční kancelář s tím pomáhala a podle všeho se Baťa zasloužil právě o zvolení dnešního konceptu oddělených jízdních směrů. S tím se do té doby v našich končinách nepočítalo a jiné chystané „dálnice“ měly být spíš rychlostní komunikace.
Na svou dobu šlo o ambiciózní a velmi moderní záležitost. Bavíme se o 30. letech, kdy na území Československa žádné pořádné silnice neexistovaly a slovo „dálnice“ vlastně také ne.
Pokud by Baťova dálnice byla opravdu realizována, byla by to první takováto stavba na našem území. Od začátku se totiž právě tady plánoval rozsah podobný tomu, co známe dnes, což znamená především dva oddělené jízdní směry a v každém dva pruhy. Jezdit se tu mělo až 120 km/h.
Samotná realizace téhle stavby začala v roce 1939. Trasa vedla přes pohoří Chřiby zhruba od obce Zástřizly, přes Bunč a Kostelany a dále měla směřovat na Zlín. Jak to ale celé dopadlo, to už asi každý tuší vzhledem k tomu, že dnes přes Chřiby žádná dálnice nevede. Přišla válka a později už tento projekt obnoven nebyl. To, co bylo postaveno, postupně chátralo a zarůstalo. Dnes je z Baťovy dálnice vděčná turistická atrakce. Co nabízí?
Vzali jsme nové Subaru Forester a zajeli se tam podívat.
Náš výlet po zbytcích Baťovy dálnice jsme si rozdělili na dvě části. Určitě se dá udělat větší túra a projít se z obce Zástřizly na Bunč během jednoho dne, cesta je zde pěkně široká, takže to lze v pohodě zvládnout i třeba s kočárkem, ale přece jen je to tam a zpět nějakých 20 km. Do Kostelan ještě dál. A to už zabere docela dost času.
Tím spíš, pokud si budete chtít ty zbytky také trochu prohlédnout. Především pak ne vše je hned vedle hlavní turistické cesty. Ta sice někdy vede přímo po původním tělese dálnice, někdy těsně vedle, ale jindy se od dálnice více odchýlí a vy pak musíte pozůstatky hledat dále v lese. Na kole se to za jeden den zvládnout asi dá, nicméně kolo jsem s sebou neměl a šel jsem hezky po svých.
Ušetřit trochu času, pokud začnete v Zástřizlech, lze tak, že si kousek projedete autem. Část cesty ale bude v lepším případě na prašné cestě, v tom horším na blátě, takže se hodí mít nějaké auto, které si alespoň s lehčím terénem rozumí. To jsem tak nějak čekal, takže jsem si na tenhle malý trip vzal nové Subaru Forester, které s jízdou mimo silnice fakt problém nemá.
Přímo takto můžete podjet dva původní dálniční mosty a zákaz vjezdu vás zastaví až asi 300 m od podchodu pod dálnicí, což je další z místních atrakcí. Ale vezmeme to popořádku.
Přímo v Zástřizlech a v jejich těsném okolí jsou hned tři mosty, ke kterým můžete dojet autem. Ten první je kousek vedle silnice 432 a je to most přes říčku Litava. Je to v podstatě začátek Baťovy dálnice, ačkoliv ještě o kousek vedle směrem na Slavkov u Brna by se asi také našly nějaké další menší pozůstatky, třeba v areálu bývalého JZD.
Tenhle první most vám přesně ukáže, o čem takovýto výlet bude. Jedete po malé okresce, vedle máte malé pole, za ním větší stromy a když tu náhle mezi tím velkým roštím vykoukne most. Abyste si ho lépe prohlédli, je potřeba se trochu prohrabat roštím. Můžete i vlézt pod most. Z druhé strany jsem dokonce našel také nějaký provizorně udělaný žebřík, který nabízel možnost vylézt na most. Ale protože tahle dřevěná konstrukce od pohledu působila tak, že se pod mými 100 kg zhroutí, raději jsem to nepokoušel a spokojil se s focením a prohlížením stavby ze země.
Při plánování cesty jsme úplně náhodou narazili na web, který naprosto precizně popisuje chřibskou (Baťovu) dálnici. Najdete tam dobové fotky, spoustu dobové dokumentace a kompletní seznam pozůstatků dálnice. Přes Google tento web asi nedohledáte, což je škoda. Je to práce nadšenců/badatelů, takže jestli vás zajímá Baťova dálnice opravdu do detailu, následujete tento odkaz.
Další dva mosty následují v obci Zástřizly a není je těžké najít. Jeden je kousek od hřbitova, druhý už pak stojí za Zástřizly směrem chřibské kopečky. Tyhle dva mosty často najdete na internetu na různých fotkách, protože jsou dobře dostupné a dobře se fotí. Autem je můžete podjet a když na to přijde, dá se vyjet i nahoru a přejet je. Můžete si tak představovat, jaké by to asi bylo, kdyby se vše podařilo dokončit a dnes se tu frčelo auty přesně tak, jak původní projekt Baťovy dálnice zamýšlel.
U obou těchto mostů je pak dobře patrné už připravené těleso dálnice. Jsou to široké a od pohledu podezřele rovné travnaté pásy. Dobře jsou patrné také při pohledu na leteckou mapu a hezkou představu o trase dálnice vám dá i výhled z kopce nad vesnicí, odkud uvidíte oba mosty a přesně směr, kudy měla ta dálnice vést. Tuhle malou vísku by to určitě hodně poznamenalo, pokud by ji to úplně nezničilo.
Během celého mého cestování po zbytcích Baťovy dálnice a později také Baťovy silnice vedoucí ze Zlína na jih jsem obecně narazil na naprosté minimum nějakých informačních cedulí, což je myslím škoda. Jednou z mála výjimek je QR kód a malinká informační tabulka umístěná právě na dálničním mostu v Zástřizlech u hřbitova. Po oskenování kódu se dostanete na Youtube, kde vám šestiminutové video shrne základní informace o tomto projektu. Video najdete na tomto odkazu.
Další drobnou připomínkou dálničního projektu je rozcestí U dálničního mostu, které je u třetího mostu. Kdo chce následovat stopy dálnice, ten půjde odsud po zelené.
Po zhruba půl kilometru od rozcestí U dálničního mostu, kde během mé návštěvy v polovině února bylo pěkné bláto (a auto podle toho také vypadalo), přichází zákaz vjezdu. Dál už tedy po svých.
Od tohoto místa je to jen kousek k dalším zajímavým atrakcím. Blíží se čas oběda, tak to beru směr kantýna. Ta tu původně stála pochopitelně jako místo, kde jedli dělníci. Stavba dálnice byla samozřejmě dost náročná, protože naprostá většina prací probíhala ručně. Takže když se začalo s kácením stromů, dělo se tak pěkně ručně sekyrami, žádné motorové pily. A tak to bylo se vším.
Místo, kde stála kantýna, ale není u zelené turistické trasy. Musíte se vypravit kousek do lesa mimo trasu do prudšího svahu. Přesný bod najdete v mapě v úvodu článku. Na místě kantýny dnes zbyly většinou pouze terasy, kde původně stály menší budovy, největším pozůstatkem jsou základy se schodištěm do suterénu a kousek vedle je také studna.
Naopak přímo na hlavní trase najdete podchod pro lesní zvěř a dělníky. Tohle místo nemůžete minout, protože zde vede lesní cesta včetně zelené turistické trasy přímo po tělese budované dálnice. Tady si tak můžete říkat, že jste se po dálnici prošli nebo projeli na kole. Z podchodu pod dálnicí se tak fakticky stal podchod pod lesní cestou.
Na rozdíl od všemožných propustí, kde budete lézt po čtyřech, se tohle místo dá v pohodě projít. Na výšku může mít tak metr devadesát. Z jedné strany je celkem zarostlý vstup, který z cesty vidět není. Z druhé strany vedou pod cestu do podchodu schody, které naopak uvidíte velmi dobře. Schody pochopitelně nejsou v nejlepším stavu, nahoře uprostřed roste strom, ale právě kombinace původní stavby a desítek let působení přírody tady vytváří zajímavý mix, který se mi vždycky hodně líbil.
Pozůstatky Baťovy dálnice jsme navštívili v rámci menšího tripu v pohoří Chřiby a okolí. Během této cesty jsme prozkoumali také pozůstatky dálnice kolem Bunče a Kostelan, vypravili jsme se ale rovněž do Ludkovic, kde jsou zbytky jiného Baťova projektu, který ale někdy také bývá označován za dálnici. Kliknutím na tlačítko „další články“ se dostanete na stránku, kde se postupně objeví všechny články z této cesty.
Když se vydáte dále směr Brdo a Bunč, brzy narazíte na další zajímavá místa. Zhruba 500 m od podchodu se nachází další takový podchod, který si můžete pohodlně projít a který měl v době mé návštěvy ještě větší kouzlo, protože z jedné strany na něj napadly stromy. Jenže tady to začíná být už trochu dobrodružné.
Hlavní cesta, kudy vede i turistická zelená trasa, se stáčí dolů k řece Litava, zatímco trasa dálnice se postupně odděluje a začíná stoupat do zdejšího svahu nahoru. Kdo chce vidět tedy více, musí opustit pohodlí široké cesty a vypravit se hlouběji mezi stromy. Najít ten druhý podchod ale není úplně těžké, protože dodnes jsou i po nějakých 80 letech ve svahu dobře patrné začínající zářezy a náspy a srovnaná plocha připravená na dálnici. Jen se tudy jde hůře.
Chřibská (Baťova) dálnice se začala stavět v roce 1939 a byla unikátní tím, že byla koncipovaná jako dálnice dnešního typu s oddělenými jízdními pruhy, sjezdy, nadjezdy, odpočívkami a tak podobně. Zhruba v podobné době vznikala i „dálnice“, ze které částečně vzešla D1, ale ta byla původně plánována jako dnešní silnice 1. třídy. Baťa se v projektu chřibské dálnice angažoval, zejména prostřednictvím své projekční kanceláře, stavbu ale prováděl stát. Ve 40. letech minulého století práce na stavbě v pohoří Chřiby ustaly a ačkoliv se ještě za dob komunismu občas objevily nápady, jak rozestavěný projekt využít alespoň částečně, nikdy k tomu nedošlo. Více informací o počátcích tuzemských dálnic najdete v článku „Meziválečná československá dálnice měla dobře „našlápnuto“, projektu se zúčastnil i Jan Antonín Baťa“.
V merku jsem měl v rámci téhle první části cesty ještě jedno místo, a sice propustek připravený na odvádění vody pod dálnicí. Obecně lze říci, že čím dále jste od obce Zástřizly, tím více je vidět, jak stavba dálnice ustávala. Zatímco tady najdete tři mosty, dva podchody a kantýnu, dále už to jsou pak především právě různé propustky. Samozřejmě s výjimkou velkých mostních pilířů, které jsou kousek od Bunče a kam jsem se dostal až další den.
Tuhle konkrétní propust, kde jsem zakončil první část výletu, jsem už ale musel hledat déle. Tady je totiž terén trochu složitější. Svah od druhého podchodu je prudší a příprava terénu pro dálnici tu už patrná není vůbec. Navíc z jedné části je tahle propust vlastně jen dírou v zemi. Viditelnější je její druhý konec. Pohled do propusti pak také ukáže, že je poměrně dlouhá a lomená.
Zde už se také dostáváte docela daleko od turistické trasy, která je na druhé straně rokle za Litavou. Dále po trase dálnice najdete od této propusti ještě další podobné stavbičky, ale tam už jsem nešel právě s ohledem na to, že se člověk musí hrabat v lese a v mém případě už začínalo být pozdní odpoledne.
Chvíli to trvalo, než jsem se z lesa vyhrabal zpět na cestu, abych se pak už zase pohodlně vrátil k autu a vypravil se směrem k dalším místům, tentokrát kolem Bunče.
Z lesa jsem samozřejmě vylezl od bláta. Takže by nemělo zapadnout, že na tuhle cestu jsem měl Subaru Forester ve výbavě Field s omyvatelným čalouněním StarTex. Působí trochu neprodyšně, ale bláto ze sedaček utřete jedna radost. Což se hodilo.
Protože mi to na podobných výletech nedá a mám potřebu vytahovat foťák vždycky, když vidím něco, co působí trochu zajímavě, tak jsem ještě neodolal výjezdu po polní cestě kolem zdejší louky a ještě jednou si to všechno prohlédl z nadhledu. Takovýto terén je pro Subaru jako stvořený. Ani nebylo nutné zapínat nějaké ty terénní režimy v rámci nastavení X-Mode.
Přesun na Bunč, kde jsem měl zaplacenou chatu (ale jaksi ubytování tady nakonec nevyšlo) ukázal, že tady mají perfektní silnice. Ta s číslem 432 je krásně klikatá, ale dostatečně otevřená a dá se zde jet relativně rychle. A věřte tomu, že podvozek Forestera to umožňuje, ačkoliv výkonu není na rozdávání. Pokud pojedete na Bunč, tak odbočíte v obci Zdounky a vypravíte se přímo do kopců. Silnice zde má horší povrch (zrovna naše Subaru si s tím umí poradit skvěle) a než dojedete na Bunč, čekají na vás rovné úseky s prudkým stoupáním a klesáním, ostré horizonty a několik pěkných zatáček. Je mi jasné, že v létě to tady bude samý cyklista, ale takhle v únoru, když tu nebyl vůbec nikdo, jsem se tu svezl fakt pěkně.
Zdroj: autorský text
Na tuhle cestu jsme si vzali nové Subaru Forester. Zejména proto, že Forester dlouhodobě platí za univerzální auto, které výborně zvládne právě takovéto delší výlety, během kterých dojde na dálniční přesuny, rozbité okresky i menší terén. Zároveň je dostatečně prostorný, aby se do něj vešly všemožné „krámy“ a v našem případě třeba i kočárek a dětské věci. Nová generace na tomhle receptu nic nemění. Více podrobností o Subaru Forester si můžete přečíst v našich prvních dojmech z uvedení na trh, veškeré informace ohledně cen a technických údajů najdete v katalogu kolegů z Autosalonu.
