Na počátku sci-fi nestál Jules Verne, ale slovenská Hviezdoveda. Litterra v Revúcej vám to připomene

Za jednoho ze zakladatelů žánru sci-fi je po právu považován Jules Verne, který napsal řadu knih až překvapivě přesně popisujících techniku, která přišla mnohem později. A to včetně letů na měsíc. Jenže jak říká Pepa coby televizní Fotr, „cestování vzdělává“. Takže se takhle jednou můžete vypravit na jihovýchod Slovenska a domu si přivezete poznání, že přímo odtamtud chtěl odletět na Měsíc jiný „slovenský Jules Verne“, který sepsal svůj sci-fi román ještě dříve. Jen nebyly peníze na jeho vydání a rozšíření do světa. Teď tuhle „novinku“ šíří do světa muzeum příběhů Litterra v Revúcej. 

Najít muzeum Litterra není zrovna těžké. Je kousek od Lidlu a navíc je to nádherná zrekonstruovaná budova, která vedle rozpadlého paneláku a dvou dalších opuštěných budov doslova září. Na rozdíl od spousty jiných památek v celém širém okolí ji nepostihlo rozsáhlé chátrání kvůli tomu, že by tento areál neměl využití. 

V Revúcej bylo roku 1862 založeno Slovenské evanjelické a. v. gymnázium, kde se všechny předměty vyučovaly pouze slovensky a zároveň šlo o první střední školu na Slovensku. Tuhle skutečnost připomíná malé muzeum v původní budově gymnázia, ale dnešní areál muzea Litterra k tomuto gymnáziu patřil také. Později tu byla vždy nějaká škola. Byla tu škola hudební, výtvarná, umělecká a poslední využití měla škola Prvé slovenské literárne gymnázium (PSLG) – zaměřená na slovenský jazyk, literaturu a žurnalistiku. Jenže s tím, jak postupně upadal celá Revúca, upadal také zájem studentů sem jezdit studovat. Nakonec tedy byla škola zavřena a bylo rozhodnuto, že se najde další využití. A tím využitím bylo muzeum příběhů, které dostalo název Litterra. 

Areál je dnes po rekonstrukci a září novotou. Ještě je potřeba dodělat vstup do zahrady před hlavní budovou, respektive v době naší návštěvy tomu tak bylo. V rámci rekonstrukce pak byla dostavěna chodba spojující hlavní budovu s dalším menším objektem, kde je dnes pokladna a kavárna. Kousek vedle je ještě jedna zatím nevyužitá budova, ale na podzim by se měla začít stavět další takováto spojovací chodba, která vnitřní prostory dále rozšíří. 

Každopádně už dnes platí, a z fotek je to dobře patrné, že Litterra vypadá moc krásně. Jako kdyby to tady celé přistálo odněkud z Itálie. Je to hodně ostrý kontrast s okolními rozmlácenými budovami. Ale takový už je prý úděl muzea. 

„Přízemí a první patro je o historii. Nejdříve se příběhy pouze vyprávěly a postupně se k tomu přidávaly další formy, jako písmo, animace a tak podobně,“ začíná vyprávět tenhle další revúcký příběh o muzeu Litterra Katarína Lenartová, která tady má na starost kromě mnoha jiných věcí také marketing. Na úvod tak na vás čeká takzvaná zvuková sprcha. Je to tmavý koutek, kde se promítá oheň, vy si sednete na polštáře a posloucháte vyprávění. Přesně takhle se kdysi dávno pohádky předávaly z posluchače na posluchače. Pohádky tehdy znamenaly spíše příběhy, takže na poměry dětí bývají ty staré prý dost drsné. Ale dnešní děti z toho mají spíše legraci. 

Katarína připomíná, že se návštěvníci nemají bát si sednout, udělat si čas a zaposlouchat se. A nemají se bát si věci vyzkoušet. „Zatímco jinde se v muzeích na věci nesmí sahat, tady je to naopak. Tady je přímo žádoucí, aby se lidi věcí dotýkali a zkoušeli si je,“ říká. Má vás to tady vtáhnout do děje, do příběhu. Nakonec i informační cedule jsou vlastně příběhy. Ty klasické tu nahrazují různé animace a projekce. Muzeum má bavit, ne nudit. 

Mimochodem, informace tu jsou i v braillově písmě a neslyšící návštěvníci si mohou oskenovat i QR kód a pustit si animaci s posunky. Zabavit by se měl každý. 

Jak jdete expozicí dále, posunete se z fáze obyčejného vyprávění do fáze písma. V téhle expozici si můžete vyzkoušet různé druhy písma a různé formy psaní. Včetně třeba zmíněného braillova písma. Jsou tu staré psací stroje, runová písma, můžete psát klasickým perem a inkoustem. Na každém stolku je něco, všude jsou prázdné papíry a čistící ubrousky. Člověk se snadno umaže. „Tady u písma začíná interaktivní část“, připomíná Katarína. 

Od písma se posunete k obrazu a animacím. Můžete si tu třeba na dotykové obrazovce naspecifikovat svou vlastní pohádku a umělá inteligence vám pak udělá vizualizaci, kterou můžete tahy prstem po obrazovce ještě různě měnit. O kousek vedle je herní koutek, kde najdete originální deskovou hru i originální kostky. Můžete si je koupit, ale nikde jinde než v muzeu Litterra je neseženete. 

Následují komiksy. Opět na vás čeká další obrazovka, kde si můžete vytvořit vlastního komiksového avatara. Systém vás snímá kamerou a k tomu jsou přidávány prvky typu vlasů, fousů, jiné tváře a tak podobně. Najdete tu také spoustu komiksů ke čtení a vedle v místnosti můžete sledovat komiks rozložený na spoustu obrazovek a povrchů. Je to sice složité číst, ale vypadá to efektně. Litterra pořádá i vlastní komiksovou soutěž. 

Dále zamíříme o patro výše, přičemž už schody jsou v černé chodbě. Má to evokovat fakt, že míříte do vesmíru. Druhé patro je totiž věnováno románu Hviezdoveda, který napsal Gustáv Reuss. 

Tohle je obecně super příběh, o kterém jsem dosud neměl absolutně žádné tušení. Tedy upřímně jsem do této cesty vůbec netušil, že existuje nějaká Revúca. Nicméně tohle město kromě Prvního slovenského gymnázia dalo světu také kněze Samuela Reusse, který v Revúcej působil. Právě on jako první začal na Slovensku sbírat příběhy/pohádky, které také jako první sepsal do dvou knih (i proto tady Litterra vznikla). Tedy, jsou to spíše sešity. I ty v muzeu najdete. Gustáv Reuss byl jeho syn a právě on se vypravil ještě mnohem dál. Zamířil do Vesmíru. 

Gustáv Reuss sepsal knihu Hviezdoveda popisující snahu jistého Krutohlava o let na Měsíc. Tohle svoje dílo sepsal sedm let před tím, než debutoval jistý Jules Verne považovaný za zakladatele sci-fi. Možná, že to sci-fi tedy nakonec vzniklo na Slovensku. Jenže neměl peníze na to, aby svou knihu vydal, takže se o ní svět nedozvěděl. Přišlo se na to až po jeho smrti. 

Hviezdoveda je hodně technická. Důvod je prostý, Gustáv Reuss do knihy promítl dost ze sebe a údajně on sám plánoval ten let na Měsíc realizovat. V muzeu tak najdete i předměty, které si chtěl vzít s sebou. Je tu ale také jízdní kolo, které vás vezme na let do vesmíru nebo otočný balon, na který se promítají hvězdy. Když ho roztočíte a zadíváte se na to, výsledkem bude pohled, jaký možná mohl ve svém vesmírném korábu zažívat Krutohlav. Jinak Krutohlav nebyl krutý, jen kroutil hlavou. 

I v horní vesmírné části se můžete posadit a zaposlouchat se do čtení knihy Hviezdoveda. Je tu také formou hologramu zobrazen Krutohlavův létající stroj, který kombinuje loď, křídla, balon, pohon vrtulí a po stranách ještě měl kanony. To aby získal poslední „šťouch“ pro překonání atmosféry. Tohle je hodně sci-fi, na rozdíl od kapsle od Julese Verna, která dost připomíná to, s čím dnes létá Space X. Prohlédnout si můžete i různé varianty mapy světa tak, jak si ho lidé v průběhu staletí představovali. 

Litterra je zajímavý a zábavný prostor. „Každá expozice asi nebude pro všechny, ale každý si tu určitě najde část, která se mu bude líbit,“ říká Katarína. Po prohlídce ještě můžete posedět v místní malé kavárničce a případně zakoupit i nějaké věci na památku včetně zmíněných her. Také jsme si něco pořídili. 

V Revúcej toho je k vidění více. Pokud byste se chtěli po návštěvě muzea Litterra třeba trochu provětrat, můžete se vypravit na místní rozhlednu Šturmanka. Ta byla na Šturmanově hoře postavena loni a letošní letní sezona je tak první, kdy se sem mohou turisté vypravit. Rozhledna je vysoká zhruba 20 m a v regionu Gemer je aktuálně nejvyšší. Stojí kousek od Revúce a nabízí skvělý výhled na město, ale také na okolní hory a nekonečné lesy. Rozhlednu postavily Mestské lesy Revúca, přičemž plán na tuhle stavbu existoval už řadu dlouhých let. 

Na rozhlednu se dá dostat dvěma cestami. Jedna je mírná, má asi 4 km a vede po zpevněné lesní cestě. Vedená je jako cyklotrasa a dá se v pohodě projet autem, což někteří také dělají. Dole je ale zákaz vjezdu a běžně se sem autem jezdit nesmí. Druhá trasa je dlouhá 1,8 km, je určena pro pěší a je výrazně strmější. My jsme si výlet dali s kočárem, takže jsme šli po mírnější trase. 

Je to příjemná procházka, která vede z větší části lesem. Pochopitelně se jde do kopce a v jednom místě je stoupání cekem strmé, což při tlačení kočáru dost pocítíte. Ale pořád je lepší tlačit kočár než nést 15kg prcka v krosně. Po trase se můžete pokochat několika místy s výhledem, ten nejlepší je samozřejmě až na rozhledně. 

Když dojdete pod rozhlednu, potkáte směrovku, která vás pošle do prudkého krpálu na louku a pak po schodech. Máme tip. Nedejte se a pokračujte po široké cestě dále. Pokud jedete na kole, nebo s kočárem, dostanete se menší oklikou k rozhledně také, ale po výrazně mírnější cestě. 

Rozhledna samotná je zdarma a na přelomu července a srpna 2025 ještě čekala na dodělání některých informačních cedulí. Jsou zde kryté lavičky a hlavní atrakcí je zmíněný výhled do okolí. Až se vynadíváte, do hodinky jste dole u auta a můžete pokračovat zase někam jinam.