Na hranicích Itálie a Slovinska se ukrývá poklad. Najdete ho večer po dešti

Je červenec 2020. Covidové restrikce povolují a my v rámci roadtripu přes Slovinsko a Chorvatsko plánujeme, jak po vydatném dešti využijeme volný podvečer v Julských Alpách. Přes ustupující oblačnost začíná vykukovat slunce a my si říkáme, že je ten správný čas vyrazit na místo, které nás nadchnulo již při plánování doma. 

Dovolte, abychom vám v následujících řádcích dali tip na jedno úžasné, úchvatné, kouzelné, závratné a romantické místo ve slovinských horách.

Krátce před šestou večer proto usedáme do auta a vyrážíme z našeho útočiště v Kempu Triglav směrem k městu Bovec, před kterým stáčíme na sever. Údolím řeky Koritnica se dostáváme do nadmořské výšky 650 metrů, kde se rozkládá vesnička Log pod Mangartom.

Za ní se začíná silnice prudce zvedat a my pokračujeme přes vesničku Strmec na Predelu až do nadmořské výšky 1100 metrů, kde odbočujeme z hlavní silnice doprava. Pokud bychom pokračovali dále, dostali bychom se na horské sedlo Predel s hraničním přechodem do Itálie a k horskému jezeru Rio Lago, které bylo jedním z našich nesplněných cílů.

My však jedeme dále na Mangartské sedlo. Projíždíme mýtnicí, která je v tuto pozdní dobu již zavřená, a my tak můžeme ušetřit 10 eur. Silnice se klikatí, tunel střídá tunel, děláme několik zastávek na focení a kolem osmé hodiny večerní parkujeme na sedle v nadmořské výšce 2050 metrů.

Po prvních pár krocích začínáme tušit, že to bude silný zážitek. Vpravo se tyčí vrchol Rateški Mali Mangart (2263 m n. m.), nad ním ještě vyšší Mangart (2679 m n. m.) a vlevo se v zapadajícím slunci ztrácí vrchol Male Špice (2167 m n. m.). Za námi je hluboké údolí města Bovec a před námi pohled do Itálie, v dálce tušíme i Rakousko.

Obloha je až na pár obláčku vymetená, pod námi se po dešti rozpadá oblačnost a z ní se tyčí vrcholky italských kopců a hor. Slunce se odráží od hladiny jezer Lago di Fusine superiore a Lago di Fusine inferiore (horní a dolní jezero Fusine) a v dáli vidíme hřeben rakouských Alp a vrchol Dobratsch (2166 m n. m.) s vysílačem. Mírně fouká, a tak se scenérie pod námi mění každým okamžikem.

Slunce začíná zapadat, teplota klesá a tak nezbývá než se s tímto magickým místem rozloučit a vydat se na cestu zpět do našeho kempu. Na sedle jsme strávili necelou hodinku a mimo neskutečného relaxačního pohledu jsme nafotili spoustu fotografií, které najdete v galerii. Pokud někdy budete ve Slovinsku, určitě si tuto oblast při plánování poznamenejte a nezapomeňte ji navštívit. Nebudete litovat!

Zdroj: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com