1) Chceme odjet co nejdříve, ideálně na noc
Všichni máme tendenci plánovat až příliš optimisticky. Takže tady v pátek dopoledne ještě něco dodělám, v jednu jsem doma, úplně (ale naprosto) v klidu naložím auto, děti donesou vysvědčení a ve tři, nejpozději v půl čtvrté vyrážíme do Chorvatska. Přesně takhle to na 99 % nedopadne. V práci se něco pokazí, protože je potřeba toho před dovolenou dodělat mnohem více, nakládání se zkomplikuje, nějaké věci se ještě hledají na poslední chvíli a místo úplně klidného odjezdu v půl čtvrté odjedeme vynervovaní v sedm večer a první kolona, kterou potkáme, bude na D1 deset kilometrů za Prahou. Jakmile stres opadne, dostaví se únava, cesta nebude utíkat a ve finále ještě zjistíte, že jste si něco zapomněli.
Mohu přidat jednu vlastní zkušenost, kdy jsem jako mladý nadšený cestovatel přesně v tomto stylu odjížděl právě do Chorvatska, na poslední chvíli těsně před zavíračkou řešil půjčení příčníků na auto a na noc s kamarády odjel. Brzy ráno mi pak z půjčovny volali, že u nich na stole našli mojí občanku a řidičák a já jsem pak jen doufal, že nás nebudou nikde zastavovat policisté a na hranicích s Chorvatskem nás celníci jen odmávanou.