Základní chyby, kterých se Češi často dopouští při cestě na dovolenou nejen do Chorvatska
Brzy naplno vypukne sezona letních dovolených. Je to každoroční kolorit, kdy se rodiny těsně po vysvědčení zabalí a hromadně vyrazí s dětmi k moři na zasloužený odpočinek, jenže každoročně je možné v praxi často vidět místo nadšených lidí směřujících za zábavou vystresované řidiče, kteří jsou naštvaní, že trčí někde v koloně.
Mnohdy za to může kombinace únavy a stresu, řešení věcí na poslední chvíli a dalších podobných neduhů, kterých máme minimálně tendenci se dopouštět. Takže neuškodí si pár základních chyb zopakovat. Schválně, také děláte některé níže jmenované chyby?
1) Chceme odjet co nejdříve, ideálně na noc
Všichni máme tendenci plánovat až příliš optimisticky. Takže tady v pátek dopoledne ještě něco dodělám, v jednu jsem doma, úplně (ale naprosto) v klidu naložím auto, děti donesou vysvědčení a ve tři, nejpozději v půl čtvrté vyrážíme do Chorvatska. Přesně takhle to na 99 % nedopadne.
V práci se něco pokazí, protože je potřeba toho před dovolenou dodělat mnohem více, nakládání se zkomplikuje, nějaké věci se ještě hledají na poslední chvíli a místo úplně klidného odjezdu v půl čtvrté odjedeme vynervovaní v sedm večer a první kolona, kterou potkáme, bude na D1 deset kilometrů za Prahou. Jakmile stres opadne, dostaví se únava, cesta nebude utíkat a ve finále ještě zjistíte, že jste si něco zapomněli.
Mohu přidat jednu vlastní zkušenost, kdy jsem jako mladý nadšený cestovatel přesně v tomto stylu odjížděl právě do Chorvatska, na poslední chvíli těsně před zavíračkou řešil půjčení příčníků na auto a na noc s kamarády odjel. Brzy ráno mi pak z půjčovny volali, že u nich na stole našli mojí občanku a řidičák a já jsem pak jen doufal, že nás nebudou nikde zastavovat policisté a na hranicích s Chorvatskem nás celníci jen odmávanou.
2) Nechceme během cesty příliš odpočívat
Snaha být u moře co nejdříve bývá velmi zrádná. Už o tom padla zmínka. Při cestě přes noc posádka postupně usne a někdy kolem druhé/třetí ráno přijde těžká krize i na řidiče. Mikrospánek rozhodně není dobré podceňovat a rozhodně není dobré ho zahánět litry kávy nebo nějakými energetickými nápoji a podobnými povzbuzovači. Všechno tohle pomůže pokud vůbec, tak jen krátkodobě, aby se později dostavila krize ještě větší.
Stejně tak se únavě nevyhnete ani při cestě přes den. Obecně platí, že to nejlepší a nejefektivnější, co můžete udělat, je zastavit a na chvíli se prospat. I půlhodinka dělá divy. Případně můžete řízení přenechat někomu jinému, pokud je dotyčný odpočinutý.
Ne parťákovi, který s vámi coby s řidičem držel od začátku cesty basu a vesele konverzoval a který v jednu v noci poté, co ani na chvíli nezamhouřil oko, pořád tvrdí, že je svěží a vůbec se mu spát nechce. Tak přesně jemu se začne chtít spát asi tak deset minut poté, co začne řídit a původní řidič usne.
3) Mámo, nabal řízky!
Je to možná zdánlivý detail, ale svou roli při zvládnutí dlouhé trasy hraje i jídlo. Evergreen v podobě řízků v chlebu a v ubrousku asi dnes už není úplně aktuální, protože je snazší a praktičtější prostě někde zastavit a něco k jídlu si koupit, každopádně je ale pro řidiče lepší konzumovat spíše lehčí jídla a necpat se řízky nebo burgery z „mekáče“ jak nezřízený, i když už jste vlastně na dovolené. Však to znáte, parádně se najíte a první, co potom budete chtít udělat, je lehnout si do postele.
4) Řešíme věci za pochodu
Do Chorvatska (nebo na jinou letní dovolenou) jedeme letos už asi tak po dvacáté páté, takže všechno známe. Skočíme do auta a jedem. Internet je všude, potřebné věci lze dořešit za pochodu. Tohle je pravda a dnešní doba to skutečně umožňuje, ale existují dobré důvody, proč ani po dvacáté páté přípravu nepodceňovat a věci, které lze vyřešit dopředu z domova, opravdu vyřešit ještě před odjezdem.
Jednak si usnadníte cestu samotnou, protože na to už nebudete muset myslet, ale také dost možná ušetříte. Na malém mobilu totiž lze snadno přehlédnout, že zrovna nakupujete dálniční známku na neoficiálním obchodu nebo že jste u svého cestovního pojištění špatně zadali datum. Vždy doporučujeme pořádně zkontrolovat cestovní pojištění. Nejlépe uděláte, když si necháte srovnat nabídky, například u srovnávačů pojištění, jako je třeba rixo.cz (zde), a zjistíte, jak je nastaveno plnění u jednotlivých pojištění.
5) Cestujeme v exponovaných termínech...
...a pak se divíme, že to zase někde stojí! Ano, ne vždy je možné jednoduše zvolit termín podle toho, kdy jede na dovolenou nejméně lidí, ale pokud existuje nějaká cesta, jak to udělat, určitě se to vyplatí.
Po konci školního roku jsou vždycky na silnicích i na hranicích dlouhé kolony a cesta je mimořádně otravná a únavná, to samé platí během léta o víkendech, kdy se pravidelně střídají turnusy. Jestli tedy máte možnost vyrazit na dovolenou třeba v úterý, rozhodně se to vyplatí, i kdybyste do toho měli investovat nějaký ten den dovolené navíc.
6) A co příprava auta?
Ani příprava auta samotného by se neměla podceňovat. Dělat nějaký velký servis a plánovat servisní prohlídky před odjezdem asi není vyloženě nutné (to lépe posoudí každý majitel sám), nicméně alespoň kontrola povinné výbavy a zjištění si předem, co by v autě mělo být podle předpisů států, do kterých jedeme, se také vyplatí.
Stejně jako třeba kontrola tlaků pneumatik a kontrola rezervy (pokud v autě je). Výrobci zpravidla předepisují různé tlaky pro různá zatížení, takže pokud auto naložíte až po střechu, pneumatiky by podle toho měly být nahuštěné.
Trochu jiná situace panuje ve chvíli, kdy na dovolenou bereme například obytný přívěs, který dlouho stál, případně obytné auto, které také delší dobu stálo. Zde by měla být kontrola všeho podstatné určitě větší než u denně používaného automobilu. To aby se vám nestalo to, co se stalo třeba teď v sobotu kousek za Benešovem, kde z obytného přívěsu nějakým nešťastníkům upadlo kolo.
7) Nemyslíme na nejhorší
Tahle chyba souvisí s obecnou snahou vypadnout na dovolenou co nejdříve a spoléhání se na mobil a internet. Jestli si ale před odjezdem najdete alespoň malinkatou chvilku, rozhodně je dobrým nápadem zjistit si, jak postupovat třeba v případě nehody či poruchy nebo si alespoň najít nějaké základní údaje pro asistenční služby.
Jedeme trasy dlouhé kolem 1000 km a je velmi snadné dostat se do míst, kde bude špatný signál a kde toho na mobilním internetu moc nenajdete. Znát postupy v krizových situacích vám navíc tyto situace zásadně ulehčí, protože nebudete muset přímo na místě řešit, co vlastně máte dělat, ale můžete rovnou začít jednat.
Takže přejeme poklidné balení a šťastnou cestu. Pak o svých cestovních zážitcích můžete k nám na web třeba napsat článek do rubriky Komunita.
Zdroj: autorský text