Svetr Markéty Pekarové je aktuální i dnes. Turisty oblíbený stát omezuje topení nejen kvůli Ukrajině

V rámci dalšího cestovatelského speciálu jsme vyrazili do hor na hranicích Itálie a Francie až za Turín. Je to místo, kde v roce 2006 proběhla zimní olympiáda a kde se nachází velmi zajímavá lyžařská střediska, která stovky svých sjezdovek dávají za ceny blízké tomu, co zaplatíte v Česku. Jeli jsme tam s Audi Q5 Sportback, což je auto pro takhle dlouhou cestu úplně ideální. A také že celá cesta tam proběhla úplně v pohodě a krásně nám utekla. První velké překvapení přišlo na ubytování. 

Bydleli jsme v apartmánu v malé vesničce Champlas du Col deset minut jízdy autem od Sestriere. Ubytování jsme rezervovali přes Booking a cena byla nejprve 2500 Kč za noc, přes Vánoce 3000 Kč za noc. Bylo to nejlevnější ubytování v dané oblasti a v daném termínu a bylo opravdu pěkné. Až na to, že když jsme se druhý den ráno vzbudili, v apartmánu bylo šestnáct stupňů. Proč? 

Odpověď je jednoduchá. Protože přes noc topení nefungovalo. Upřímně, my tady v Česku jsme asi ještě z dob socialismu, kdy bylo všeho nedostatek, ale uhlí bylo na rozdávání, zvyklí na to, že si přes zimu topíme nepřiměřeně hodně. Topíme tak, že i v zimě někteří chodí po bytě v kraťasech a přijde nám to normální. Takže nám takovéto prostředí moc nevyhovuje. Asi i proto před lety způsobila „svetrová rada“ Markéty Pekarové tak strašlivé drama. 

Teď si ale představte, že v Itálii se šetří s energiemi ne takovýmito svetrovými doporučeními, ale reálně zákonem. Na nástěnce v apartmánu jsme to nakonec našli. Přímo tam domácí psala, že „připomíná, že podle zákona je dovoleno maximálně topit na 20 °C a že topení je monitorováno na dálku“. 

Trochu jsme to řešili, protože ráno přece jen byla opravdu zima. A navíc apartmán měl v kuchyni velké francouzské okno a termostat byl v chodbě. Takže v chodbě sice bylo dvacet stupňů, ale v kuchyni (která byla zároveň obývák) od okna dost táhlo. Paní domácí topení upravila a nechala ho trochu zapnuté i přes noc, takže se situace zlepšila. Ale na chození v krátkém tričku to vážně nebylo. Topení sice šlo nastavit třeba na 24 stupňů, ale jakmile teplota vylezla nad dvacet stupňů, topení se stejně vypnulo. Dokonce mi paní psala, že se nám nějakým záhadným způsobem podařilo trvale nastavit topení na 40 °C, ale v praxi to tak nevypadalo ani náhodou. 

Italský zákon, který toto reguluje, je už z roku 1993 a obecně říká, že vytápět je možné maximálně na 20 °C s tolerancí dvou stupňů pro obytné budovy a na 18 °C pro průmyslové podniky. Následně je celá Itálie rozdělena na klimatická pásma od A do F, do kterých jsou rozřazeny jednotlivé obce. Jednotlivá pásma zohledňují zeměpisnou šířku obce a nadmořskou výšku. Podle pásma se pak liší to, jak dlouho lze vytápění přes den zapnout a počet měsíců, kdy je topení k dispozici. Tedy jak dlouhá je topná sezona. Pro představu, zóna F je bez omezení, v zóně E lze topit od 15. října do 14. dubna po dobu maximálně 14 hodin denně. 

Samozřejmě existují různé výjimky (třeba pro nemocnice nebo domovy seniorů) a také lze pravidla upravovat podle specifických potřeb obce. Pro našince to ale v každém případě znamená, že mu bude spíše chladno. 

Pro zajímavost, zatímco my v Česku jsme se pohoršovali nad svetrem Markéty Pekarové, v Itálii právě v souvislosti s válkou na Ukrajině a snahou ušetřit energie vydali na podzim roku 2022 mimořádný dekret, který ještě dále zkrátil dny, kdy lze topit a omezil i hodiny. Jedinou výjimkou, které se to nedotklo, byla zóna F, kam patří nejchladnější italské obce. Už loni se ale Itálie vrátila k původním pravidlům platným od roku 2013. Jinak řečeno, Itálie zavedla „svetrový zákon“ regulující topení dávno před válkou na Ukrajině. 

Spousta cestovatelů s tímto určitě má své zkušenosti. Někomu je zima, někdo je zvyklý, protože ani doma netopí o moc více, než jak to mají nastavené v Itálii. Pro mou maličkost to byla věc, o které jsem dosud neměl ani tušení. Ale je pravda, že v Alpách jsem se přes zimu pohyboval hlavně v Rakousku a cesty do Itálie jsem jinak absolvoval spíše do jižnějších destinací (kde mi ale někdy také byla zima, protože tam třeba topení vůbec neměli), případně jsem spal v autě. 

Musím se přiznat, že úplné detaily typu různých sankcí se mi nepodařilo rychle ověřit. Na internetu se píše o sankci až 2500 eur pro každého vlastníka daného domu, ale to je za absenci systému dálkového měření topení. Domácí z apartmánu u Sestriere mi jen přeposlala základní znění zákona a nic podrobnějšího jsem z ní nedostal. Mám také pocit, že asi bude záležet na individuálním přístupu. Třeba na Sardinii ve Fonni běželo topení úplně bez omezení už na začátku října. Každopádně pokud se do italských hor chystáte v zimě vůbec poprvé, měli byste o tomto vědět. A přibalit si nějaký ten svetr navíc.

Pokud s touto tématikou máte nějaké vlastní zkušenosti, určitě se podělte v diskuzi. Za každý názor budeme rádi.

Zdroj: autorský text, La Legge per Tutti