Buffels Bay: Čarovná zátoka pokaždé překvapí. Potkali jsme tu opice, pštrosy, pavouky i žraloky

Poprvé jsme sem zavítali s rodinou koncem zimy 2022 (tady samozřejmě vrcholilo léto), protože jsme se dočetli, že jde o místo s častým výskytem paviánů (anglicky „baboons“). Dvouleté dcerce jsme slibovali opičky, a tak byla dost zklamaná, že jsme žádné neviděli. Z množství bobků rozesetých po parkovišti a okolí ale bylo jasné, že si tu dávají sraz dost často. A tak jsme se rozhodli to nevzdávat. Navíc jsme mohli pozorovat hodně zblízka pštrosy. Pak jsme na chvíli odjeli opodál k hustému keřovitému porostu. Mezi keři jsme objevili sítě pavučin jak v nějakém lanovém parku. Nebo spíš v hororu, protože uprostřed každé pavučiny seděl velký žlutočerný pavouk. A byly jich desítky, stovky… Představa, že bychom si téhle pasti nevšimli a proběhli skrz, nebyla vůbec příjemná, i když jsem si později našel, že šlo zřejmě o neškodného tvora jménem „Golden Orb spider“. Udělali jsme několik fotek a opatrně vycouvali. Cestou jsme ještě narazili na želvu. A pak se vrátili na parkoviště. A tady našli, kvůli čemu jsme sem přijeli.

Řádila tam početná tlupa paviánů. Některým z nich posloužila jako hřiště parkující auta. Když jsem viděl, jak dokáží zánovní vozidla demolovat (podrobnosti v galerii pod tímto textovým blokem a na videu výše), bylo mi jasné, že musím střežit náš Volkswagen Polo z půjčovny, jinak budu mít při vrácení dost velký problém. A nejen to. Z některých agresivních samců šel takový strach, že jsem se trochu bál, abych nemusel bránit i manželku s dcerkou. Naštěstí k otevřenému konfliktu nedošlo, i když auto jsem úplně neubránil a občas se po něm některý z opičáků proběhl. 

Kromě samců tam byla i spousta roztomilých opičích miminek s maminkami, takže zůstalo u nezapomenutelného zážitku bez toho, že by byl zesílen nějakou zlou příhodou.

Buffels Bay mi přinesla „zvířátkový zážitek“ i během mé druhé návštěvy tohoto místa, byť z úplně jiného soudku. Přijeli jsme sem s kolegou začátkem listopadu (tedy koncem jihoafrického jara) v rámci testovacích jízd s modernizovanou Audi Q8. Kontrast s turisty přecpaným mysem Dobré naděje a Cape Pointem byl ještě výraznější, než před rokem. Tady u Buffels Bay jsme potkali pouze rybáře, který po našem příjezdu dokončoval vedle přílivového bazénku svou práci a uřezával uloveným rybám hlavy.

Přílivový bazén byl slušně naplněný vodou. Nepředstavujte si ale vymazlené infinity hotelové bazény. Jde o obyčejný vyzděný obdélník na pobřeží s přírodním dnem. Jeho kouzlo spočívá v klidné hladině a ochraně proti vlnám. I když nebylo nejtepleji, rozhodl jsem se pro plaveckou fotku. Na konci bazénu směrem k oceánu jsem vylezl a po vrcholu zídky se chtěl vrátit zpátky.

Jenže: „Ty vole, pojď jsem, tady jsou ryby jako kráva,“ halekám na Radka. Z moře pomalu a elegantně až k zídce připlouvalo několik ryb. Velkých ryb. Ta největší měla přes metr a půl. A navíc ta ikonická ploutev nad hladinou. Takže vlastně paryb…

„Ty vole, poběž, to jsou žraloci,“ volám na kolegu, s nímž jsem před několika hodinami poprvé v životě kousek od nedaleké Boulders Beach pozoroval jen několik desítek metrů od břehu velrybu s mládětem.

Většina lidí se žraloků bojí, ale mě nádherný pohled na ně spíše motivuje skočit k nim do moře. V Thajsku jsem kousek od nich šnorchloval, byli podobě velcí a strach jsem taky necítil. Ale přece jen – mám doma ženu a čtyři děti. Měl bych být maximálně zodpovědný. Srdce chce za žraloky do vody, hlava se brání.

Přibíhá i jeden z místních obyvatel. „Máte obrovské štěstí. Vidět tady žraloky, to se nepoštěstí každý den,“ vypadá podobně vzrušeně jako my. „Můžu za nimi do vody? Nehryznou mě?“ ptám se ho. „Neboj. To jsou chrtí žraloci (hound sharks). Ti na lidi neútočí,“ pobízí mě, i když sám zůstává v bezpečné vzdálenosti na břehu.

Dělám to, co jsem chtěl udělat od začátku. Beru do ruky kus rybí hlavy válející se v zátoce, vstupuji do vody a nabízím ji žralokům. Bojí se. Připlují třeba na dva tři metry, ale blíž ne.

I tak je to úžasný zážitek. Miluji Jižní Afriku. Miluji Kapsko. Miluji Buffels Bay.