Škola snů. Na Slovensku jsme objevili místo, které připomíná spíš přírodní park než klasickou školu

Když člověk vyráží natáčet cestovatelský pořad, většinou tak nějak tuší, co ho čeká. Historická centra měst, známé památky, hezké kavárny, výhledy, místní speciality a občas nějaké místo, které příjemně překvapí. Jenže během natáčení série Fotr ve městě na středním Slovensku přišlo překvapení, které jsme vůbec nečekali. A paradoxně nešlo o hrad, štolu ani slavnou restauraci, ale o obyčejnou neobyčejnou školu ve vesnici Štiavnické Bane nedaleko Banské Štiavnice.

Už samotná cesta sem měla zvláštní atmosféru. Silnice se vine mezi lesy, starými tajchy a kopci, které působí skoro pohádkově. Čím dál člověk jede, tím víc má pocit, že zpomaluje nejen auto, ale i celé okolí. A pak najednou dorazíte k areálu školy, který vůbec nepůsobí jako klasická škola, jak ji známe z měst. Žádná šedivá budova obehnaná betonem, ale místo plné zeleně, dřeva, zahrad, jezírek a prostoru, kde všechno působí nečekaně klidně.

Základní a mateřská škola Maximiliána Hella je známá hlavně jednou věcí. Jako první základní škola na světě zavedla sokolnictví jako povinný vyučovací předmět. A přesně to zní skoro tak neuvěřitelně, že člověk čeká nějaký marketingový trik pro turisty. Jenže tady je to opravdu realita.

Děti se tu učí pracovat s dravci, starají se o ně, poznávají jejich chování a zároveň získávají úplně jiný vztah k přírodě, než jaký člověk získá z obrázků v učebnici nebo z videí na telefonu. Když jsme tam natáčeli, bylo fascinující sledovat, jak přirozeně děti kolem sokolů, výrů nebo dalších dravců fungují. Nebyla v tom žádná senzace ani „podívejte se, jak je to cool“. Prostě běžná součást jejich školy.

A možná právě to bylo na celém místě nejsilnější. Nic tam nepůsobilo na efekt. Nikdo se nesnažil vytvořit atrakci pro sociální sítě. Všechno fungovalo úplně přirozeně a člověk měl pocit, že přesně takhle to tam funguje každý den.

Podle informací školy je právě práce s přírodou, zvířaty a venkovním prostředím jedním z hlavních pilířů výuky. A je to znát prakticky všude.

Čím déle jsme v areálu byli, tím méně jsme měli pocit, že stojíme ve škole. Celé místo totiž působí spíš jako kombinace ekologického centra, botanické zahrady a přírodního parku. Součástí školy je rozsáhlý přírodní areál AVES, který vznikal dlouhé roky a dnes slouží nejen dětem, ale i návštěvníkům.

Najdete tu tematické zahrady, mokřady, jezírka, naučné části, dřevěné prvky nebo tropický pavilon. Některé kouty vypadají skoro jako malé přírodní muzeum pod širým nebem. A nejzajímavější je, že děti tady nejsou jen pasivní pozorovatelé. Příroda není něco, o čem se učí z tabule. Jsou její součástí.

V době, kdy se hodně mluví o moderním vzdělávání, digitálních technologiích a chytrých třídách, působí tohle místo skoro nečekaně obyčejně. A právě proto tak dobře. Děti tu tráví čas venku, pohybují se mezi zvířaty, rostlinami a lesem a člověk má pocit, že škola není oddělená od reálného života, ale naopak jeho součástí.

Asi nejzajímavější pocit při návštěvě školy nepřichází z toho, že děti pracují s dravci nebo že mají krásný areál. Přijde až po chvíli, když si člověk uvědomí, jak klidně celé místo působí. Děti nejsou zavřené celý den mezi zdmi, nejsou obklopené jen obrazovkami a člověk má najednou pocit, že tady všechno funguje mnohem přirozeněji, než jsme dnes zvyklí.

A možná právě proto nás tahle škola zasáhla víc než některé známé turistické atrakce. Protože nejde jen o hezký projekt. Je to místo, kde opravdu vidíte, že prostředí dokáže měnit způsob, jak děti přemýšlí, fungují a vnímají svět kolem sebe.

Během natáčení jsme si několikrát říkali, že kdyby člověk podobnou školu viděl někde v Norsku nebo Finsku, budou o ní vznikat dokumenty a články po celé Evropě. Přitom leží jen pár hodin od Česka, schovaná mezi slovenskými kopci.

Škola navíc nenese své jméno náhodou. Maximilián Hell byl významný astronom, matematik a vědec pocházející právě z regionu Banské Štiavnice. V 18. století patřil mezi uznávané evropské astronomy a jeho práce měla význam daleko za hranicemi tehdejšího Uherska.

A vlastně je docela symbolické, že právě škola nesoucí jeho jméno dnes spojuje vědu, přírodu a praktické poznávání světa kolem sebe. Nejen biflování informací, ale skutečnou zvědavost a kontakt s realitou.

Velkou výhodou je, že škola a její přírodní areál nejsou uzavřené veřejnosti. Pořádají exkurze a návštěvy, takže pokud budete někdy kolem Banské Štiavnice, určitě stojí za to se sem podívat. A ideálně si na to vyhradit víc než jen pár minut.

Celé okolí je navíc nádherné samo o sobě. Banská Štiavnica patří k nejhezčím městům Slovenska, Kremnica má úžasnou hornickou atmosféru a mezi tím vším jsou lesy, tajchy, horské silnice a místa, kde člověk snadno zapomene, kolik mu přišlo e-mailů.

A tahle škola do toho všeho dokonale zapadá. Není největší. Není nejluxusnější. A pravděpodobně o ní většina lidí nikdy neslyšela. Přesto to bylo jedno z míst, na které budeme z natáčení Fotra ve městě vzpomínat nejvíc.

Protože občas člověka nejvíc překvapí právě místa, od kterých vlastně nic velkého nečekal.

Zdroj: autorský text