Jen tak projíždět Slovinsko a nezastavit se je velká chyba. Fotr si odsud veze tuny zážitků

Slovinsko nás trochu zdrželo, protože jsme tu našli hned několik opravdu pěkných míst. Trochu vám je představíme v tomto zápisníku, podrobněji je ukážeme v osmé sérii televizního seriálu Fotr na tripu. Máte se na co těšit, protože třeba jízda lodí v podzemí, pivní fontána nebo zapomenuté odposlouchávací místnosti v luxusním hotelu, to se jinde jen tak nevidí. 

Takže, pokud jste do teď měli Slovinsko pouze jako tranzitní zem na trase do Chorvatska a nezastavovali jste tu, byla to chyba. 

Naše ubytování bylo v kempu Menina, který rozhodně nebyl vybrán náhodou. Váže se k němu zajímavý a zároveň trochu strašidelný příběh. Je to krásný kemp, ideální pro rodiny s dětmi. Najdete tu úplně všechno, co si můžete přát: jezero, kde se dá koupat, řeka, kde se taky můžete vykoupat, lanové opičí dráhy, na kterých se leze, šlapací koloběžky, minigolf, ochutnávky vína, a dokonce speciální menu pro děti. Prostě naprostý ráj.

Co je ale na tomto kempu opravdu zajímavé? Loni Slovinsko postihly jedny z nejhorších povodní v historii a v srpnu to celé kemp spláchlo. Karavany byly rozmetané jeden vedle druhého. Vzhledem k tomu, že kemp je oblíbený hlavně mezi nizozemskými kempaři, říká se, že tehdy proběhla největší evakuace nizozemských občanů od druhé světové války – v kempu bylo totiž téměř 1200 Nizozemců, které museli odtud dostat. A co je ještě úžasnější? Nikomu se nic nestalo. Jak je to možné?

Kemp má lanové dráhy, po kterých lidé vylezli nahoru na stromy a čekali tam, až je vyzvednou vrtulníky. Ale co je na tom opravdu úžasné? Lidé, kteří tento kemp milují, věnovali finanční dary na jeho obnovu, chodili tam zdarma pracovat, a majitelé kempu dokázali za 10 měsíců od povodní připravit kemp na novou sezónu. Takže kemp Menina má opravdu krásný příběh o soudržnosti a přátelství.

Kousek od kempu se nachází pivní fontána, o které opravdu málokdo ví. A stejně tak málo lidí ví, že Slovinsko je velkým producentem chmele a piva. V oblasti, kde jsme byli, se nachází město Žalec, které má partnerskou družbu s naším Žatcem, právě kvůli chmelu a pivu.

Všude kolem jsou chmelnice. Pepa navštívil česání chmele, malý pivovar, ale největším zážitkem byla návštěva pivní fontány v Žalci, která se nachází v místním parku. Představte si to: z kamenné skulptury každý den v 8 ráno vyjede osm automatických píp. Koupíte si speciální půllitr, předplatíte si počet piv, které chcete ochutnat, a z každé pípy teče jiné lokální pivo z místních malých pivovarů. Pivo je skvěle načepované. Pepovi nejvíc chutnalo pivo s konopím – bylo zelené jak brčál, ale prý vynikající.

A co je na tom nejlepší? Člověk si sám čepuje pivo, sedí v parku pod stromy a vychutnává si výborné pivo. Je až k nevíře, že my v Česku také nemáme pivní fontány. A jako bonus jsme potkali úžasnou průvodkyni Xenii, která studovala češtinu v Praze a mluví skvěle česky. Takže pokud někdo touží po pivním výletu po Slovinsku, Xenie je naprosto perfektní volba.

Jo, a ještě jedna věc. V parku je devátá pípa, která slouží jako myčka sklenic. Pro chlapy je tohle místo asi ráj na zemi. A Slovinci jsou navíc moc příjemní, skoro bych řekla jako Srbové, ale celkově nám jsou blíž.

Dalším naším cílem bylo místo spojené s Českou republikou. V horách kousek od hranic s Rakouskem je horská chata Češka Koča. Jmenuje se tak proto, že ji postavili Češi. Ale dojít tam není úplně jednoduché – jde o skutečný horský trek. Chata vždy patřila a spravovali ji čeští turisté a funguje dodnes vysoko v slovinských Alpách.

K této chatě se váže i zajímavá historie, protože se nachází nad oblastí zvanou Zgornje Jezersko. Tato oblast byla kdysi jezerem, které ale ve 14. století zmizelo po zemětřesení, když se podzemní vrstvy pohnuly a voda vytekla. Takže ne všechny katastrofy mají jen negativní dopad – díky tomu je dnes tato oblast malebná a stojí za návštěvu.

Další zážitek, který nás naprosto uchvátil, bylo místo pojmenované jako Podzemlje Pece. Jedná se o bývalé doly, kde je vykopáno neuvěřitelných 800 kilometrů hornických tunelů a dalších 200 spojovacích tunelů. Představte si to: 800 kilometrů horizontálních chodeb a dalších 200 km vertikálních, které tyto chodby propojují. Dříve tady turisty jen provázeli, protože samotné doly jsou fascinující. Těžba zde skončila někdy na konci 90. let, ale pak někoho napadlo, že v těch spodních patrech, kde je spousta spodní vody, by se dalo jezdit na kánoi.

Takže vás posadí do hornického vláčku, který vás asi 15 minut veze dovnitř hory, zhruba 3 km a 150 až 200 metrů pod zem. Tam dostanete loďku, čelovku a řeknou vám: „Jezděte si tu hodinu a kdybyste se ztratili, volejte.“ A tak plujete. Je to úplně fantastický zážitek – když vám zhasne čelovka, je tam tma jak v pytli. Voda je ledová, ale tak čistá, že by se z ní dalo pít. My jsme tam jezdili celou hodinu, do slepých chodeb, kde se dá zastavit a jít pěšky do větších jeskyní. Někdy si musíte lehnout na břicho, abyste projeli nízkým tunelem. Je to neskutečný zážitek.

A pokud vám jízda na kánoi připadá bláznivá, co teprve jízda na kole! Před třemi lety tu otevřeli cyklistickou trasu přímo v tunelech. Vezmete si kolo a projíždíte doly, 8 kilometrů dlouhou trať. Je to něco jako Salina Turda, ale mnohem lepší. Ačkoli Salina Turda byla úžasná, tady to bylo mnohem tajemnější a strašidelnější. Není tu žádné osvětlení, jen čelovky. Ztratili jsme tam kameru, ale Pepa ji nakonec vylovil z vody – metr a půl hluboko.

Jednou z největších atrakcí byla návštěva Postojnské jamy – největších krasových jeskyní v Evropě, možná i na světě. Mnozí ji znají díky druhému dílu Vinnetou, kde se Vinnetou schovává s Ribanou. Tato jeskyně si drží několik světových prvenství. Už od roku 1819 se tu konají organizované prohlídky a představ si, že sem zavedli elektrický proud dříve než do Lublaně, protože nosit svíčky bylo příliš složité, drahé a nepraktické.

Navíc tady v roce 1890 postavili první podzemní železnici na světě. Chodby jsou dlouhé 24 kilometrů a pěšky by to nešlo, takže začali turisty vozit na malých vagónech. Později z vagónků udělali benzínovou lokomotivu a ve 30. letech ji elektrifikovali, takže dnes už vlakem jeskyní projíždíte.

Celá prohlídka je fascinující – projedete několik kilometrů vlakem, pak jdete asi kilometr a půl pěšky, a zase nasednete zpět do vlaku. Typické pro tuto jeskyni je, že musíte dávat pozor na hlavu. Mnozí tu přišli o selfie tyče, kamery nebo foťáky, protože narazili do krápníků nebo stěn.

Další zajímavostí Postojnské jamy je, že se zde otevřela první podzemní pošta na světě, která tu funguje dodnes. Takže si můžeš v klidu poslat pohled přímo z jeskyně.

Hned vedle této slavné jeskyně stojí hotel Jama, který se začal stavět v 70. letech. Je to jedno z nejvíce turistických míst ve Slovinsku a svého času i celé bývalé Jugoslávie. Jezdily sem zahraniční delegace, prezidenty nevyjímaje a během natáčení zde pobýval i Vinnetou. Tento hotel byl několikrát rekonstruován, naposledy v roce 2016. A právě při této poslední rekonstrukci objevili něco nečekaného.

Při opravách narazili na dvojitou zeď, za kterou byly dveře se zámkem. Nikdo neměl klíč, tak zámek prostě přeštípli. A co se objevilo? Schodiště do podzemí, kde se nacházelo několik místností, které kdysi využívala jugoslávská tajná služba k odposlouchávání celého hotelu. Celý prostor zůstal netknutý od 80. let, protože s rozpadem Jugoslávie v roce 1991 došlo k naprostému přerušení vazeb. Nový personál o existenci těchto místností nevěděl a nikdo se o to nezajímal. Takže místnosti zůstaly zamčené a odemkly se až po 30 letech v roce 2017.

Uvnitř našli původní odposlouchávací techniku, cigarety v popelnících a spoustu nahrávek. Z tohoto objevu dnes vytvořili unikátní zážitkovou prohlídku. Buď můžete projít místnosti s průvodcem, nebo vám dají aplikaci do telefonu, kde vás navádí agent jugoslávské tajné služby. Musíte najít skryté dveře, které vypadají jako obyčejné hotelové dveře s číslem pokoje.

Když už se dostanete do podzemí, je to neuvěřitelný zážitek. Všichni, kdo na tomto místě pracovali, jsou v šoku, že nikdo netušil, jak velké prostory se pod hotelem nacházejí. Dokonce na stolech pořád leží cigarety, jako by je agenti právě odložili. Někteří bývalí zaměstnanci věděli, že se v hotelu něco odposlouchává, ale přesné místo nikdo neznal. Když vypukla válka, všichni se rozprchli, hotel několikrát změnil majitele, zaměstnanci se vystřídali a na celou tajnou operaci se zapomnělo.

Nyní je to úžasný zážitek projít toto místo, kde se odhaluje kus zapomenuté historie. Je to nově objevený klenot, který rozhodně stojí za návštěvu.

Nakonec jsme se přesunuli na řeku Soča, která je jednou z nejkrásnějších řek v Evropě. Voda je tak čistá, že se dá pít. Natáčely se tu Letopisy Narnie a rafting nebo canyoning na Soče je naprostý top zážitek. A co je skvělé? V Bovci je český kemp a základna, kterou vede česká rodina už přes 20 let.

Takže pokud si nejste úplně jistí v jazycích, můžete si užít rafting nebo další aktivity s českou firmou. Tito kluci jezdí Soču každou sezónu až 200 krát, za 20 let ji sjeli snad milionkrát. Ale pozor, řeka není jednoduchá a každý rok tu někdo bohužel zahyne, protože podcení její sílu.

Celá oblast Soči je zajímavá i z historického hlediska. Za první světové války tu probíhala takzvaná sočská fronta mezi vojsky Rakouska-Uherska, Německa a Itálie. Byla to jedna z nejkrutějších front a málo se o ní mluví, přestože zde bojovalo vysoké procento českých vojáků. Mnoho historiků dokonce tvrdí, že na sočské frontě bylo nasazeno nejvíc českých vojáků v celé historii. Na památku těchto událostí tu najdete řadu českých náhrobků. 

Ale o tom zase příště...

Zdroj: autorský text