Fotr v Srbsku: Železnice z říše divů, konec světa a anděl vyslaný do kosmu. Zdravíme do Říčan

Naše cesta po evropských horách pokračuje a Srbsko se ukázalo jako opravdový klenot plný překvapení. Od posledního zápisníku jsme urazili jen malý kousek, ale každý krok v Srbsku nás zavedl na místo, kde se mísí příroda, historie a zvláštnosti, které stojí za zmínku.

Stará Planina je místo, kam se vracíme už od roku 2018 a není divu, že Pepa to tu má rád. Hory jsou tu nádherné, ideální na pěší túry, ale co nás tentokrát opravdu zaujalo, jsou místní legendy. Ta největší mluví o ztraceném pokladu, který tu údajně ukryl kněz Martin. Turečtí vojáci mu zničili rodinu, tak se rozhodl ukrást jim poklad a schovat ho někde v těchto horách. Problém je, že podle legendy ho najde jen ten, kdo je k tomu předurčený. My to očividně nebyli, protože poklad jsme nenašli. Na druhou stranu, jsme se vyhnuli pastem a vrátili se živí, to taky není špatný výsledek.

Dalším zajímavým místem na Staré Planině je skála Babin Zub. Kolem ní se točí historky o čarodějnicích a ženách, které sbíraly léčivé byliny. Dokonce jeden nedávný horor, jmenuje se You Won’t Be Alone, se inspiroval právě těmito pověstmi. Takže pokud hledáte trochu děsivé atmosféry, Stará Planina vás nezklame.

Ze Staré Planiny jsme se vydali dál a po cestě jsme se zastavili v Đavolja Varoš, což v překladu znamená Ďáblovo město. Místo vypadá jako srbská verze Kappadokie, kde červená voda a erozí zformované skalní útvary vytvářejí strašidelnou atmosféru.

Podle legendy tady ďábel způsobil, že místní lidé zapomněli, kdo jsou, a začali plánovat svatbu mezi bratrem a sestrou. Dobrá víla to nehodlala přejít a všechny svatebčany proměnila v kamenné útvary. Když fouká vítr, slyšíte mezi skalami nářky a pláč. Realita? Eroze a větrání skal. Ale legendy znějí líp.

Další zastávkou bylo město Kragujevac, kde se kdysi vyráběly automobily Zastava. Na zdejším hřbitově Varoško Groblje jsme strávili několik hodin hledáním náhrobků s vytesanými auty. Ano, čtete správně. Místní inženýři a dělníci milovali své Zastavy natolik, že si je nechali vytesat na náhrobky. Jeden dokonce s mramorovým autem v měřítku 1:3.

Hřbitov je obrovský, mohly tam být desetitisíce náhrobků. Ale co bylo zvláštní, mezi hroby a náhrobky tam neměli chodníčky, takže jsme v jednom kuse šlapali po hrobech...Navíc ve 36stupňovém vedru, byl to opravdu zážitek. 

Další zastávkou byla vesnice Medvedja, kde na první pohled není nic zajímavého. Ale před 300 lety se tu objevil Arnaut Pavle, bývalý voják, který bojoval v Turecku. Po návratu domů tvrdil, že v Turecku zabil upíra. Ale aby se sám nestal upírem, snědl hlínu z jeho hrobu a pomazal se jeho krví.

Jenže po jeho smrti ho vesničané několikrát viděli, takže ho vykopali a našli celého, neporušeného a od krve. V té době to bylo dost děsivé a tento příběh vyvolal paniku po celé Evropě. Exhumovali dalších 17 těl, které měly podobné příznaky, a všechny je zlikvidovali. Tento případ se zapsal do historie a vyvolal první upírskou paniku, která předcházela Drákulovi o celých 150 let. My jsme na místním hřbitově hledali zbytky tohoto příběhu. Ačkoliv hroby už zmizely, našli jsme aspoň jeden pomníček s křížem.

Další naší zastávkou byl Zlatibor, velmi oblíbená turistická oblast, která leží kousek od hranic s Bosnou. Ale nás sem přitáhla jiná věc – úzkokolejná železnice Sarganska Osmica. Jde o úsek železnice, která vedla z Bělehradu až do Dubrovníku a byl to obrovský projekt. Největší výzvou bylo překonat 300 výškových metrů na 15 kilometrech právě tady, což se podařilo díky trati ve tvaru osmičky.

Na tomto úseku je 22 tunelů a 5 mostů, což z něj dělá neuvěřitelnou železnici. Bohužel, v roce 1974 byla trať zavřena kvůli nerentabilnosti. Nicméně, začátkem tohoto století se rozhodli ten nejhezčí úsek zrekonstruovat. Na téhle trati je dokonce jeden z nejdelších tunelů, který měří skoro dva kilometry a během 1. světové války ho budovali italští a ruští zajatci. Smutné je, že při kopání tohoto tunelu zemřelo mezi 150 až 200 dělníky.

Trať je zajímavá i tím, že sehrála klíčovou roli ve filmu „Život je zázrak“ z roku 2004. Natáčeli jsme i na železniční zastávce Golubiči, kde se film odehrává. Místo je naprosto kouzelné, a když Emir Kusturica film natáčel, zamiloval se do něj natolik, že na protějším kopci postavil město. Ano, město! Drvengrad, umělecké město, kam se prý žádné špatné věci nedostanou. Jsou tam ulice pojmenované po slavných filmových režisérech a hercích, a dokonce i divadlo Stanleyho Kubricka. Je to místo, kde si můžete odpočinout a nasát trochu té umělecké atmosféry.

Dnes si na této železnici koupíte lístek ve stanici Mokra Gora a pojedete do stanice Šargan – Vitasi. Je to 15 kilometrů tam a zpátky, ale ten zážitek je k nezaplacení. Ačkoliv, jak se tady moc nedodržují bezpečnostní pravidla, může to být trochu adrenalin. Lidé se vyklánějí z vlaku, přebíhají mezi vagóny, a když projíždíte tunely, máte pocit, že to málem urazí hlavu.

Na trase je i zastávka, kde se točil film, a kde se nikdy předtím ani potom neprodávaly lístky. Dnes je tu restaurace, kde vlak zastaví na půl hodiny a vy si můžete dát kafe nebo jídlo. Pak zase naskočíte do vlaku a jedete dál, prohlédnout si všechny tunely a mosty, které jste už projeli. My jsme točili na zastávce Golubiči, kde Pepa prohlásil, že to je konec světa. A pak z vlaku vystoupila rodina z Říčan. To jsme fakt nečekali.

A zážitek z nákupu lístků? Rezervace jsou možné jen po telefonu, v srbštině nebo ruštině. Kdyby Pepa neuměl rusky, tak jsme asi nikam nejeli. Ale nakonec jsme to zvládli a lístky na své jméno jsme vyzvedli.

Další místo, které jsme navštívili, jsou meandry řeky Uvac. Řeka se zde vine mezi horami jako zmije a je to opravdu kouzelné místo s několika zajímavými pověstmi. Podle jedné zde žil obr dobrák, který měl lidi na řece rád. Ale přišel zlý drak, který ho chtěl vyhnat. Bojovali spolu a drak ocasem vymlátil tyhle meandry. Další zajímavost? Supi bělohlaví, kteří tu žijí v hojném počtu. Dříve prý unášeli malé děti, psy a slepice z okolních vesnic. Dnes jim sem záchranáři vozí mršiny z jatek, aby měli dost potravy. Stačí tam chvíli být a supy určitě uvidíte. Jsou to opravdu obrovští ptáci.

Naše srbské dobrodružství jsme zakončili návštěvou kláštera Mileševa, kde se nachází freska Bílého anděla. Tento anděl se stal prvním obrazem vysílaným při prvním satelitním přenosu mezi Evropou a Amerikou po Kubánské krizi. Navíc byl tento obraz vyslán do vesmíru jako poselství pro mimozemšťany. Ano, v srbských horách je klášter, kde je freska anděla, který dosáhl až ke hvězdám. A to místo je národní symbol, takže Srbové ten obraz mají všude. Ale je fakt zvláštní, že právě tento anděl byl vybrán pro první satelitní vysílání a poselství do kosmu.

A na závěr jsme navštívili vesnici Kremna, kde žili proroci Tabaričovi. Tito věštci vytvořili tzv. kremnanská proroctví, která předpověděla mnohé, včetně nástupu televize, různých katastrof a především konec světa. Ten prý nastane, až se v srbských horách objeví něco velkého, divného a strašidelného. Takže jestli někdy uvidíte něco zvláštního v srbských horách, víte, co to znamená.

To je zatím vše, co jsme v Srbsku objevili. Ještě budeme natáčet železnici, protože to není úplně jednoduché, a pak se přesouváme do Bosny. Mezitím si dáme zaslouženou pauzu na dva dny s pračkou a údržbou, abychom načerpali síly na další dobrodružství v bosenských horách.

Zdroj: autorský text