Deník Fotra na tripu 9: Opouštíme Lotyšsko, Litva nás vítá neuvěřitelnými lokalitami

... aneb co bylo dřív? Most, nebo železnice?

• Most u řeky Abava: Odkaz na mapu 

Na silnici č. P121, která se táhne z lotyšského města Tukums směrem na jihozápad, narazíte na stavební kuriozitu, která vypadá jako pozůstatek zapomenuté civilizace. Uprostřed polí stojí most. Jen tak. Bez kolejí, bez silnice, bez jakéhokoliv pokračování.

Nejde o žádný starověký akvadukt ani o umělecký happening. Jde o zbytek nikdy nedokončené železniční trati Tukums – Kuldīga. Lotyši se do stavby pustili od konce – nejdřív postavili most, a pak měli řešit trať. Jenže trať nikdy nevznikla.

Na železobetonovém mostě pracovali pouhopouzí tři dělníci, což je na takovou stavbu až neuvěřitelné. A dokončili ho! Jenže koleje nikdo nepoložil, žádný vlak nikdy neprojel. Most tu teď stojí jako pomník neuskutečněných plánů a lidské naivity.

• Město Kuldīga: Odkaz na mapu
• Vodopád Venta: Odkaz na mapu

Tohle město byste na své cestě pobaltskými státy rozhodně neměli minout. Nabízí totiž jeden z nejdelších cihlových mostů Evropy a nejširší vodopád kontinentu. Kuldīga vás navíc okouzlí svou historickou atmosférou, kde se snoubí původní dřevěná architektura s malebnými starobylými ulicemi.

Možná budete překvapeni stavem některých domů. Některé jsou okouzlující, jiné v dezolátním stavu. Ale i tohle je součást kouzla Kuldigy – takový trochu oprýskaný Český Krumlov, který se ještě nedočkal svého milionového rozpočtu na rekonstrukci.

A teď to hlavní – vodopád Venta. Výškou (2–2,5 metru) sice neoslní, ale šířkou až 270 metrů je nejširší vodopád v Evropě. Nejlepší podívaná je na jaře, kdy se lososi snaží překonat proud a skáčou do výšky nad vodopádem. Místní rybáři si tu ryby chytají přímo do rukou!

Je to nejstrašidelnější místo světa?

• Věznice Karosta: Odkaz na mapu

Tohle místo má oficiální titul jednoho z nejděsivějších na světě – díky televiznímu pořadu Ghost Hunters International, který tu natočil epizodu a zaznamenal paranormální jevy.

A přitom to měla být nemocnice! Vznikla na konci 19. století za cara Alexandra III. jako součást vojenského města Karosta, ale místo léčby se tu brzo začaly odehrávat ponuré osudy vězňů. Za Sovětů se Karosta stala peklem na zemi – do cel se tu vešlo maximálně 100 vězňů, ale krutosti by vystačily na tisíce příběhů.

Po odchodu Sovětů v roce 1994 věznice chátrala, až se z ní stalo muzeum – a hlavně zážitkový hotel. Můžete tu strávit noc jako vězeň – dostanete uniformu, tvrdou pryčnu a drsného dozorce k tomu. Otázkou je, zda v noci nebudete mít společnost duchů bývalých vězňů…

Aneb pevnost vyhozená do povětří...

• Pobřežní baterie: Odkaz na mapu

Milovníci vojenské historie budou v okolí Karosty jako v ráji. Tohle místo je ale opravdu zvláštní.

Pevnost byla postavena, ale nikdy pořádně nefungovala. Strategové zjistili, že není dostatečně efektivní, takže po 10 letech odvezli výzbroj a pevnost vyhodili do vzduchu, aby ji nemohl využít nepřítel.

Dnes tu vlny naráží do obřích betonových trosek, vítr kvílí mezi rozvalinami a vy se pohybujete v kulise, která vypadá jako z postapokalyptického filmu.

Mimochodem, pobřeží Baltského moře mezi Rigou a Liepājí bylo inspirací pro hollywoodský film Hon na ponorku. O tom, jak to všechno bylo, se dozvíte víc v našem televizním seriálu.

Tohle je vstupní brána na Kurskou kosu. 

• Přístav Klaipėda: Odkaz na mapu 

Opouštíme Lotyšsko a míříme do Litvy. Náš další cíl? Kurská kosa – úzký pruh písku téměř 100 km dlouhý, který se táhne mezi Baltským mořem a Kurským zálivem. Přirozená hranice mezi Litvou a ruskou Kaliningradskou oblastí, která v sobě ukrývá jedny z největších písečných dun Evropy.

Na Kurskou kosu se jinak než trajektem nedostanete. Most? Neexistuje. Na trajekt se nastupuje v přístavu Klaipėda a vzdálenost, kterou loď překonává, je jen asi 150 metrů. Přesto se bez něj neobejdete.

Jak na trajekt?

Jezdí každých 20 minut (o víkendech méně často). Cena za převoz auta: 20–25 € (zahrnuje cestu tam i zpět). Lístek kupujete rovnou na obě cesty, protože jiná možnost návratu neexistuje. A tady přichází další poplatek, který nikdo neobejde: Vjezd na Kurskou kosu stojí 10 €, protože jde o národní park s regulovaným vstupem.

Nejsou to sice závratné částky, ale pokud si myslíte, že po zaplacení trajektu už jste v cíli, ještě vás čeká malé překvapení. Za ochranu této přírodní perly se prostě platí.

A také to je město písečných dun a baltské nostalgie. 

• Nida: Odkaz na mapu

Pokud existuje místo, kde se čas zpomalí a vy máte chuť jen tiše pozorovat moře, pak je to Nida. Tohle malebné městečko na Kurské kose, jen dva kilometry od ruské hranice, je kombinací severské nostalgie, uměleckého génia loci a naprostého klidu.

Nida byla původně rybářská vesnice, ale už na přelomu 19. a 20. století ji objevili němečtí malíři, kteří sem jezdili zachycovat kontrast mezi nekonečným pískem a nekonečným mořem. Mezi nejslavnější návštěvníky patřil Thomas Mann, slavný německý spisovatel a nositel Nobelovy ceny, kterého místní atmosféra uchvátila natolik, že si zde v roce 1929 postavil dům. Bohužel si ho moc neužil. Když se v roce 1933 dostal k moci Hitler, Mann odešel do exilu a jeho vila se během války stala rekreačním objektem pro piloty Luftwaffe. Dnes v ní sídlí muzeum, kde se můžete projít po místnostech, kde slavný autor přemýšlel o osudu Evropy.

Ale hlavním lákadlem Nidy není jen historie – jsou to její písečné duny.

Pokud se z centra Nidy vydáte podél pobřeží a přístavu, za 20 minut dojdete na Parnidžio kopos – největší pohyblivou dunu v Litvě. Výhled je neuvěřitelný. Na jedné straně nekonečné Baltské moře, na druhé Kurský záliv a v dálce ruské vojenské hlídky, které vám dávají jasně najevo, že hranice je blíž, než si myslíte.

Vrchol duny zdobí sluneční hodiny, které ukazují čas podle polohy slunce a jsou symbolem věčné pomíjivosti tohoto místa. Protože duny se tu neustále mění, pohybují a pomalu pohlcují vše, co jim stojí v cestě.

A jestli si myslíte, že v Nidu už nic zajímavějšího nečeká, mýlíte se. Protože na Kurské kose můžete zbohatnout!

Jak? O tom až příště…

Zdroj: autorský text