Ještě než se vydáme do tajemného města Sillamäe, které dlouhá desetiletí nebylo na mapě, nemohli jsme odolat futuristickému zážitku s roboty, které jsme potkali na ulicích Tallinnu. Šestikolové autonomní vozíky se hbitě pohybovaly po chodnících a působily dojmem, že rozvážejí nákupy. V tu chvíli bylo jasné, že to musíme vyzkoušet.
Po přibližně 25 minutách robot zaparkoval přímo před hotelem. Přes telefon jsme ho odemkli, vyzvedli dvě tašky s nákupem – zvlášť drogerii a zvlášť potraviny – a poslali ho zpět do centrály. V aplikaci jsme mu dali pět hvězdiček. Estonsko zaostalé? V žádném případě! U nás snad nákupy rozvážejí roboti?
Druhá zastávka dne už nebyla futuristická, spíše páchla historií. Městečko Sillamäe bývalo kdysi půvabným přímořským letoviskem. Navštěvoval ho třeba skladatel Čajkovskij nebo vědec Pavlov, kterého znáte díky slavným pokusům se slintajícími psy. Jenže pak se našel uran a všechno se změnilo.
Ze dne na den se z lázeňského městečka stalo strategické těžařské město. Aby zmátli Západ, Sověti město úplně vymazali z map. Vězněným dělníkům a inženýrům postavili uprostřed města kolonádu, která měla působit lázeňsky. Vypadá jako filmová kulisa, ale nikdy pravděpodobně nenabídla skutečný lázeňský život.
Sillamäe se zapsalo do historie jako místo, které dodalo uran na výrobu první sovětské atomové bomby. O existenci tohoto města neměli tušení ani samotní Estonci. I dnes, v moderních časech, je město zatíženo svou temnou minulostí. Zajímavostí je, že většina obyvatel Sillamäe patří k ruské menšině, která tvoří zhruba 25 % celé estonské populace.
