Baťova dálnice se říká i silnici ze Zlína. S návštěvou nečekejte, to nejlepší už bylo zbouráno

Když se řekne „Baťova dálnice“, nebo když se tato fráze zadá třeba do internetového vyhledávače, stoprocentně na vás mezi fotkami vyběhnou dva mosty z obce Ludkovice. Dost možná právě tyto mosty najdete takhle přes internet spíše než objekty, které jsou kolem obce Zástřizly nebo v lesích okolo Bunče. Pravdou je, že i ludkovické mosty s Baťou souvisí, ale projekt to byl trochu jiný a nebyl tak rozsáhlý. A pravdou také je, že od chřibské dálnice nejsou tyto pozůstatky zas až tak daleko, takže když jsem se vypravil zkoumat chřibskou dálnici, po dvou dnech v tamních lesích jsem popojel i sem. Mělo to svůj pádný důvod. 

Ludkovice jsou malá vesnička tak někde zhruba napůl cesty mezi Uherským Brodem a Zlínem. Projekt, který tady Baťa budoval, měl zlepšit spojení právě mezi Zlínem a lázeňským městem Luhačovice. Trasa měla vést na Kudlov, Březůvky, přes zmíněné Ludkovice a do Luhačovic.

Musím se přiznat k tomu, že mnoho přesných informací o této stavbě jsem na rozdíl od chřibské (tedy té skutečné Baťovy) dálnice nedohledal. Kdo ví, může doplnit info do diskuze. Ale z toho, co jsem našel, vyplývá, že to měla být spíše rychlostní silnice. A z dnešních pozůstatků je patrné, že se projekt zas až tolik rozestavět nepodařilo. Stejně jako v Chřibech pak celou stavbu pohřbila druhá světová válka. 

Fakticky jedinými opravdu viditelnými pozůstatky byly dva mosty v Ludkovicích. Dnes už říkáme „byly“, protože jeden z těchto dvou objektů byl před časem srovnán se zemí. Je to hrozná škoda, protože šlo o efektní tunel uprostřed ničeho. Oficiálním důvodem byla bezpečnost, ale kdybych si mohl zaspekulovat, nedivil bych se, kdyby ve stejném místě vedle silnice časem spíše vyrostl nějaký soukromý dům. Ludkovice se každopádně zbavily jedné ze svých parádních turistických atrakcí a své dominanty. Když kamkoliv napíšete Ludkovice, vyskočí na vás právě tenhle tunel. Dnes už ho tady ale nenajdete, přestože ještě v době psaní článku byl pořád vidět na satelitních mapách. 

Přesně proto jsem se sem také vypravil. Kousek vedle stojí druhý most a kdo ví, kdy i tento objekt začne někomu vadit, aby se časem opět s odkazem na bezpečnost nechal zbourat. 

Do Ludkovic jsem přijel po silnici směrem od Biskupic. Právě tuto silnici zbouraný tunel/most překonával. Aktuálně není těžké určit místo, kde most stál. Poznáte to podle nové části chodníku a stále ještě čerstvě vypadající trávy.

Místo ale poznáte i z jiného důvodu. Po pravé straně máte větší svah, po levé se do oblouku táhne pás srovnané země osázený stromy. Trochu to vypadá jako park, ale je to těleso chystané silnice. Tenhle oblouk končí u Ludkovického potoka, který překonává spolu s menší silnicí druhý a dosud nezbouraný most z projektu Jana Antonína Bati. 

Dalším místním pozůstatkem po tomto projektu je cesta vedoucí nad Ludkovice na kopec, který se podle mapy jmenuje Nadvrští nebo Na Hřbitovech. Začít můžete u obecního úřadu a poté půjdete chvilku v zářezu, chvilku po náspu a pak v táhlém oblouku. Tady měly automobily vystoupat nad vesnici a pokračovat do Luhačovic. 

Druhý místní most Baťova projektu stále stojí a je to pěkná atrakce. Právě díky tomu, že dohromady překonává potok i silnici. Ze strany od již zbouraného mostu na něj navazuje už zmíněné připravené těleso budované silnice, z druhé strany je prudký svah. Vedle mostu jsou velké plácky, kde asi budou v hlavní sezoně zvědavci parkovat auta nebo jízdní kola. Celou betonovou stavbu lze pod svahem také obejít. U toho můžete přemýšlet, jak by ta silnice asi mohla vypadat, protože stejně jako chřibská dálnice měla jít nejkratší možnou trasou, což i tady znamenalo dosti kopcovitý terén. 

Když popojedete z Ludkovic do Zlína, můžete na prohlídku mostu Baťovy dálnice navázat procházkou po místech, kde silnice měla začínat. A opět není při pozornějším zkoumání mapy problém určit, kde přesně měla tato komunikace vést. Velkou část téhle silnice si také můžete projet autem, protože i dnes slouží coby místní komunikace. Počítejte ale se špatným povrchem a za mokra se slušným blátem. Auta s vyšším podvozkem a čtyřkolkou, jako třeba náš Forester, s tím problém mít nebudou. 

Silnice měla začínat v místech, kde dnes stojí hvězdárna. Následně vede v zářezu a postupně stoupá nad Zlín do Kudlova. Podle toho, co jsem se dočetl, místní dnes tuto cestu využívají k procházkám. Buď jdou prostě nahoru a pak zase zpět, nebo do Kudlova vyjedou autobusem a pak se z kopce vrátí do Zlína. Díky terénním úpravám provedeným při výstavbě Baťovy silnice je to procházka příjemná, protože sklon cesty samozřejmě není nijak dramatický. 

V místech kolem Kudlova půjdete v hlubokém zářezu, takže tu neuvidíte vůbec nic. Jen roští kolem a příkré svahy jako jasný důkaz prací, které tu někdy před druhou světovou válkou proběhly. Jakmile ale projdete místo, které v mapě nese jméno Za Humny, otevře se po pravé straně krásný výhled nad loukami směrem na Jaroslavice. Asi se nelze divit tomu, že se sem chodí na procházky. Vyhlídkové místo Kudlov (tak je označený bod zdejší vyhlídky na mapy.cz) je fakt pěkné, i když tu najdete jen lavičku. 

Z Kudlova se sem jde po žluté turistické trase, která kousek za vyhlídkou uhýbá vlevo směr Lazy. Silnice ale vedla rovně a rovně vede i blátivá cesta. Postupně mizí v lese a opět se začíná zapouštět do hlubokého zářezu, aby následně už coby klasická lesní cesta postupně uhýbala směrem k hvězdárně. 

Kousek za tímto rozcestím je jediná pořádná informační cedule, kterou jsem za tři dny hledání pozůstatků Baťovy dálnice a této silnice potkal. Nikde jinde se o těchto projektech nedozvíte vůbec nic, a to je myslím velká škoda. Na téhle ceduli se dočtete o fauně a flóře kolem tras, kde měly komunikace vést a zjistíte něco málo z historie. Vidět je tu i onen zbouraný most v Ludkovicích nebo známý obrázek trasy dálnice vedoucí napříč republikou kombinovaný s reklamou na pneumatiky Barum, což je také zajímavý příběh, protože i ty jsou s Baťou spojené. 

Dále v lese a blíže Zlínu se cesta zužuje spolu s tím, čím hustší je okolní porost. Pro pěší procházku to je ale ideální prostředí. Možná se dá říci, že vzhledem k trendům některých měst (třeba Paříže) tohle místo jen předběhlo dobu. Ze silnice se stala pěší zóna a z pěší zóny les. 

Pro úplnost, s Baťou je kromě dálnice a této silnice spojena i výstavba železnice, ale tu už jsem během mé cesty prozkoumat nestihl. Tak třeba příště?