Hledáme pozůstatky Baťovy dálnice. Uprostřed Chřibů je jich spousta, ale některé jsou docela skryté

Baťova dálnice byl zajímavý projekt, ze kterého by v ideálním světě vzešla první dálnice dnešního typu na území Československa. Byl to Jan Antonín Baťa, kdo se zasadil o to, aby úsek ze Slavkova u Brna přes pohoří Chřiby do Zlína měl právě podobu čtyřproudé komunikace s oddělenými směry, zatímco jinde v Československu se ve stejné době stavěly „dálnice“ v levnější a jednodušší variantě připomínající dnešní silnice první třídy. A dálnice by to byla krásná, protože by vedla moc hezkým prostředím. 

Jenže v Chřibech dnes žádná dálnice nevede a řekněme si otevřeně, že je to asi dobře. Je to tady plné lesů, je tu klid, krajina je krásně kopcovitá a dálnice by tuhle přírodní idylku dost poznamenala. Dnes tak jsou Chřiby klasickou oblastí pro rekreaci a výlety. Které si můžete zpestřit i hledáním pozůstatků oné trochu tajemné Baťovy dálnice. 

Nejvíce pozůstatků najdete mezi Zástřizly a Bunčí. Výlet lze pojmout jako procházku právě z obce Zástřizly, kde jsou známé mosty, nebo naopak začnete na Bunči a vypravíte se směr rozhledna Brdo. A tahle možnost je dnešní případ. 

Pokud se vypravíte na takovýto výlet, velmi pravděpodobně zaparkujete u turistické chaty na Bunči. Je tu velké parkoviště, což svědčí o tom, že v letní sezoně asi bude o procházky ve zdejších lesích celkem zájem. Týká se to především výletu na rozhledu Brdo. Ta je od chaty vzdálená zhruba 3,5 kilometru a je to příjemná procházka po krásné široké cestě na hodinku. Cesta je tak široká, až by se chtělo říci, že se tu jde jako po dálnici. A ona to vlastně je skoro pravda. 

Baťova dálnice totiž měla vést přímo kolem turistické chaty a přímo přes Bunč. Nakonec hned u parkoviště je pomník partyzánům ze skupiny Olga a nad ním jsou patrné terasy, kde dříve stály ubytovny a jiné pomocné objekty sloužící pro stavbu dálnice. Historie tohoto místa je trochu divoká, protože partyzáni tu prováděli akce proti německým okupantům, došlo na vypálení jak turistické chaty, tak těch pomocných objektů. Chata to přežila a díky přerušení dálničního projektu přežila i dálnici samotnou. Dnes se tu můžete ubytovat nebo se tu alespoň najíst. 

Trasa Baťovy dálnice by vedla zhruba po cestě, kudy půjdete kolem chat směr rozhledna Brdo, než se vyhoupnete na první kopeček. Posléze se cesta stočí trocho doleva a po pravé straně začne být vidět sice zarostlá, ale rovná plocha. Ano, koukáte se na těleso dálnice. Dalším důkazem je fakt, že brzy narazíte na první propust. Její horní část je hned vedle lesní cesty, spodní část je o něco dále „za dálnicí“ pod náspem. Od chaty to je sem zhruba 600 m. 

Odtud se bude cesta tak různě klikatit lesem, bude se zvedat a zase klesat a pozorní turisté jasně poznají, že ve směru k rozhledně je těleso dálnice nejprve po pravé straně, následně v jednom místě půjdete do většího kopce, abyste přešli zasypaný zářez dálnice a tím i dálnici samotnou. A dále budete mít její trasu po levé ruce. Po zhruba 500 m, u rozcestí, můžete vidět další nenápadnou propust. Její ústí na druhé straně už je zajímavější, je ale potřeba opět přejít dálnici, takže prolézt nějaké to roští. 

Odsud je to už jen asi 400 m k hlavní zdejší atrakci a jednomu z největších pozůstatků dálnice. Jsou to mostní pilíře. Masivní betonová příprava na most je působivá i dnes, přestože jde vlastně o dvě velké betonové zdi. Působivé je to hlavně proto, že si takhle jdete lesem, všude samá příroda a najednou takovéto velké kusy betonu. Na tuhle stavbu ze strany směr Bunč navazuje začínající zářez, směrem k rozhledně Brdo se trasa ztrácí v lese. 

Je fakt škoda, že ani na tomto místě není alespoň nějaká malá informační cedule, aby každý hned věděl, o co jde. Spojitost s Baťou by určitě zajímala skoro každého. 

Od mostních pilířů stačí opět popojít jen pár stovek metrů, abyste narazili na další propust. Dálnice v těchto místech měla vést o něco níže, než je turistická cesta, takže je to další atrakce, kvůli které je potřeba opustit pohodlí široké cesty. Já jsem posléze ještě došel k jedné zajímavě vypadající propusti, která je opět pár stovek metrů za odbočkou k rozhledně Brdo. Její horní část je z cesty vidět, takže byste to neměli minout. 

Tady jsem se otočil a vypravil se zpět. Ještě jsem vylezl k rozhledně, ale dopředu jsem od toho neměl velká očekávání, protože bylo dost hnusné počasí, na Chřibech se válela už několikátý den v řadě mlha a jak se dalo tušit, začátkem března je rozhledna zavřená. Otevře se až v dubnu. Tedy podle informačních cedulí z roku 2024. 

I s focením a hledáním všech těch propustí mi tahle procházka zabrala asi tři hodiny. Dalo by se samozřejmě pokračovat po cestě dále. U samoty Vlčák pak můžete odbočit na modrou a pak pokračovat po zelené přes Studený žleb až do obce Zástřizly. Trasa dálnice ale měla vést od samoty Vlčák na druhé straně žlebu, než vede zelená turistická trasa. S tou se spojí až poté, co přejdete na druhý břeh řeky Litava. Na serveru mapy.cz je trasa mimochodem vyznačena (viz tento odkaz).

Z Bunče se dají hledat zbytky dálnice i na opačnou stranu směrem na obec Kostelany. V těchto místech se ale hledají hůře a jde spíše o malé objekty. Dálnice měla vést vlevo pod silnicí vedoucí do Kostelan. Jednu propust jsem si tady vyhlédl, ale nakonec jsem ji nenašel. Měla by být kdesi pod silnicí zhruba v místech, kde je kopec Hnidavec. U odbočky k němu jsem nechal stát Forestera a chvíli chodil okolo jak Pešek. Nakonec jsem to vzdal. 

Začalo pršet, odpoledne se pomalu chýlilo ke svému konci a tohle místo zavánělo větším prolézáním roští, než jsem byl ochotný takhle po několika hodinách v lesích absolvovat jen kvůli další propusti. Stačí ale popojet dál, ať už autem, nebo na kole, a hned po příjezdu do Kostelan je ještě jeden hezký a dobře dostupný pozůstatek po dálnici. 

U cedule Kostelany po levé straně silnice uvidíte dům s pěkně srovnanou zahradou. Ano, tady se dálnice zase přiblížila k dnešní silnici a dům stojí přímo na ní. Kousek dál je mostek a těsně vedle něj je další pěkná propust/podchod. Je vysoká, dá se v pohodě projít a uprostřed má světlík, který měl být mezi jízdními pruhy.

Dál pak trasa původní dálnice křižuje současnou silnici, následuje hluboký zářez a na něj navazující stavení, jehož součástí je další dálniční objekt přestavěný na jakousi stodolu. Odsud se měla dálnice stáčet směr Žlutava a Zlín. Další pozůstatky dále v tomto směru za Kostelany jsem už nenašel. 

Chřibské lesy jsou krásné. Jsou plné různých cest a cestiček a nabízejí spoustu možností pro cyklistické i pěší výlety. A také řadu možností pro focení. 

Na přelomu února a března sice počasí nepřálo, ale i sychravé počasí v kombinaci s opadanými listnáči umí vykouzlit zajímavé prostředí. Stačí si dát trochu na čas a zkusit najít nějakou příhodnou lokaci, v mém případě pro focení auta. Což se nakonec podařilo. 

Baťova dálnice a celý ten příběh kolem je určitě velkým lákadlem, ale ta příroda je také pádným argumentem, proč sem vyrazit. Osobně jsem tu byl poprvé a velmi pravděpodobně se sem vrátím. Zejména barevný podzim tady musí být dokonalý.