Dycky Most aneb krásy a bolesti zmizelého města. Uhelné prokletí, městské závody, olympijské centrum

Asi každý moc dobře zná populární televizní seriál Most, který je plný humorných a vtipných scén. Ne každý ale bude znát naopak hodně smutnou historii tohoto dnes už zmizelého, dříve královského města. V minulém století se k jeho názvu vždy vázal nějaký ten přídomek. Most - město revolučních tradic, město růží, město uhlím prokleté, ale také město automobilových závodů a úplně nově je to město olympijského festivalu. Pojďme se tak trochu poohlédnout a projít historii tohoto města, po kterém zbylo opravdu jen pár artefaktů. Ať víte, co obdivovat a kam se dívat při návštěvě Mostu. 

Velká mostecká stávka začala 23. března 1932 v době vrcholící hospodářské krize a trvala až do 19. dubna 1932 a stala se tak v době krize největší stávkou v Evropě. Byla zahájena na dole Humboldt II. v reakci na propouštění horníků a zprávy o chystaném snížení mezd. Stávka byla 20.4. ukončena dohodou o částečném splnění požadavků horníků (nesnižování mezd a konec propouštění). Ve výsledku se jednalo o jednu z nejúspěšnějších akcí tohoto druhu v meziválečném Československu.

Hlavní dominantou města, která je viditelná z dalekého okolí, je novogotický hrad Hněvín na stejnojmenném vrchu (399 m. n. m.). První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1248. V listině z roku 1331 je poprvé zmíněn i název hradu. Za vlády Rudolfa II. na mosteckém hradě od roku 1596 také pobývali alchymisté Angličan Edward Kelley a Řek Marek Mamugny. Kelley ještě před svou smrtí celé toto místo i město samotné proklel. Osud královského města byl zpečetěn 25. března 1964, kdy bylo vládou Československa rozhodnuto, že musí ustoupit těžbě hnědého zlata. Tedy uhlí, které pro Most bylo velké prokletí. Pomalu začíná masivní výstavba města nového. Nejprve domy cihlové, vzápětí ty panelové. Nový Most je asi jedno z mála měst, které nemá své historické centrum, náměstí s podloubím, nebo tržiště, jaké bylo na 2. náměstí ve starém Mostě. Z celé této bourací mašinérie měli asi největší radost filmové štáby. Byla zde vidět válečná technika Sovětů, Němců nebo Američanů. Nad starým městem přelétali bombardéry nebo stíhačky a k zemi šel jeden dům za druhým a začala vznikat obrovská díra s názvem důl Ležáky Most. Pro mě byl asi jeden z nejdepresivnějších pohledů na malé náměstíčko s domy na odstřel, kde stálo obrovské kolesové rypadlo, které několikrát převyšovalo třípatrové budovy.

Scéna jako z novodobého fantastického filmu, kdy na náměstí stojí nestvůra z nějaké neznámé galaxie. Tehdy se také říkalo: „Ložisko je položeno tak, že si uhlí můžete nakopat ve sklepě.“ Se slzou v oku si říkám, proč ten „Greendeal“ nepřišel o 50 let dříve. Některé památky ze starého Mostu mohly být třeba dnes zapsány na seznamu UNESCO. Město ve své době, nepočítám-li Prahu nebo Český Krumlov, patřilo k nejhezčím v Československu. Takové městské divadlo, jehož stavba byla započata v roce 1910 a dokončena byla 30. září 1911, patřila k jedněm z nejzajímavějších staveb ve starém Mostě. Naopak demolice této budovy proběhla 22. října 1982. Odstřel divadla, kulturní chlouby Mostu, byl pak tečkou za více než 700 let trvající existencí starého Mostu.

Ve zmizelém městě bylo více než 20 gotických staveb, například piaristický klášterní kostel, kostel sv. Václava, židovská synagoga nebo barokní špitál s gotickým kostelem sv. Ducha. Nejen gotické stavby stojí za zmínku, ale třeba budova mosteckého nádraží, které bylo otevřeno 16. září 1872. Budovu navrhl projektant Jan Kircheisel roku 1870. Celá tato stavba byla postavena v románském stylu.

Památka, která asi nejvíce proslavila Most, je děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Pozdní gotický chrám, který byl po požáru města znovu vystavěn v letech 1517 – 1550. Na začátku 70. let minulého století byl částečně rozebrán (byla sejmuta celá kostelní věž) a usazen na ocelový podvozek a velice technicky náročným způsobem po kolejích o 841 metrů přesunut. Celé stěhování započalo 30. září 1975 v 11:50 a dokončeno bylo 27. října 1975 v 8:52. Cestovní rychlost kostela? Úctyhodných 2,16 cm za minutu.

Další malý kousek historie můžeme najít na 1. náměstí, které bylo slavnostně otevřeno 9. listopadu 1998. Morový sloup (sloup sv. Anny) byl přemístěn z náměstí Míru na 1. náměstí ve starém Mostě. Autorem díla je sochař Giovanni Pietro de Toscana. Dílo bylo vytvořeno po roce 1680, kdy město postihla morová epidemie. V těsném sousedství můžeme ještě najít jednu vzpomínku na tehdejší 1. náměstí. Renesanční osmibokou kašnu, kterou postavil v roce 1587 kamenický mistr Vincenc Petrasch. Jako stavební materiál byl použit tvrdý osecký pískovec z kamenolomu na Salesiánské výšině. Až v roce 1729 vytvořil sochař Adam Dietz z Jezeří plastiku českého lva vztyčeného na zadních nohách. Kašna byla stěhována dvakrát! V roce 1981 našla své místo na nově vybudované tržnici nedaleko kina Kosmos a v roce 1998 na současném 1. náměstí.

Historie závodění v mosteckých ulicích sahá až do roku 1947, kdy proběhl 25. května jeden z prvních automobilových závodů v uličkách starého Mostu. Regulérní mistrovské body se začaly rozdávat až v roce 1965, kdy byl vytvořen provizorní okruh ve Stalingradské čtvrti nového Mostu. Jeden rok se také jelo okolo dnešního nákupního střediska Centrál. Tehdy tam bylo provizorní náměstí, kterému Mostečané neřeknou jinak než Plecháč. Až v roce 1979 se stal dálniční přivaděč závodní dráhou a místem konání závodů superrychlých vozů a prototypů.

Autobusové nádraží pro tuto akci fungovalo jako depo závodních strojů. Na odjezdovém stání do Prahy měl své stání Robert Mucha a jeho polský Fiat, na stanovišti do Teplic zase německý pilot Ulli Melkus a jeho super rychlá Zastava 101. I tribuna u cílové rovinky byla vybudována. Provizorní okruh s celkovou délkou 3 450 metrů byl provozován až do roku 1983, kdy byl dokončen v místě bývalého dolu Vrbenský nový plnohodnotný autodrom s kompletním zázemím. Asi k nejprestižnějším okruhovým závodům patřila i „Interserie“ - závody superrychlých osobních vozů nebo podzimní závody kamiónů.

V místech starého Mostu a bývalého dolu Ležáky, kde se těžilo hnědé uhlí až do roku 1999, vzniklo jedno z nejhlubších jezer (maximální hloubka 71 metrů) v podkrušnohorské oblasti. Napouštění bylo zahájeno 24. října 2008 podzemním přivaděčem z průmyslového vodovodu Nechranice. Slavnostní zpřístupnění a otevření veřejnosti bylo se zpožděním 12. 9. 2020. Stejně jako v minulosti Lipno nebo pražská Letná mělo tu čest uspořádat olympijský festival, letos tento prestižní svátek sportu pořádá Most právě na břehu svého stejnojmenného jezera. Od 26. července až do 11. srpna slibuje olympijský park v Mostě parádní zábavu a fantastický sportovní program.

A kam bych vás pozval v případě, že by starý Most dnes ještě stál? Jedno z nejoblíbenějších míst bylo nároží 1. náměstí. V malém podloubí, kde se krčila jídelna U Jelena. Po kurzu potápění v městských lázních jsem tam chodil s kamarádkou Helenkou na výborný bramborák za jednu korunu. Dnes by procházek po starém Mostě bylo asi mnoho, ale to vše vzala voda, a hodně velká.

A tak doufám, že malý pohled do tehdy královského, dnes již zmizelého a hlavně zapomenutého města, byl pro vás alespoň trochu zajímavý a až třeba pojedete v létě do Mostu na olympijský festival, možná si i díky tomuto článku uděláte menší procházku po městě. Historie města je pohnutá, ale zajímavá. 

Zdroj: autorský text