Když slunce zraje ve víně. Žilavka, Vranac nebo Blatina, tak voní jižní Hercegovina

Při cestě po vcelku hornaté Bosně jsme zavítali i do jižní části této země. Hercegovina nás přivítala teplejším podnebím. Vápencové kopce, kamenné zídky a nekonečné vinice se tu prolínají s historií i každodenním životem místních lidí. Vinařství tady není jen řemeslem, ale součástí identity kraje, formované středomořským klimatem a tradicemi sahajícími hluboko do minulosti. Nejprve jsme navštívili jediné město u moře.

Neum, jediný bosenský přístav u Jadranu, je branou do hercegovinského vinařského světa. Mezi mořem a kopci se vinice doslova koupou ve slunci a vinná réva zde čerpá energii ze slaného vzduchu i kamenité půdy. Ochutnávka místní Žilavky byla tedy skoro povinností.

Pohled na klidnou hladinu moře patří k okamžikům, kdy se čas zpomalí a víno chutná svěže, minerálně a lehce slaně, jelikož při jeho pití dýcháte mořem načichlý vzduch.

Jako první jsme navštívili vinařství Puntar, které se nachází ve svahu s výhledem na moře a nabízí k ochutnání všechny čtyři základní odrůdy. Ty se zde široko daleko pěstují a jsou pro tuto oblast klíčové.

Ochutnávku jsme samozřejmě začali Žilavkou. To je ta tradiční bílá odrůda, pěstovaná po staletí hlavně v okolí Mostaru, Trebinje a Neumu. Historicky byla ceněna pro svou schopnost přežít extrémní sucho a kamenité půdy, kde jiné odrůdy selhávaly. Chuťově je suchá, svěží, s výraznou mineralitou, tóny citrusů, zeleného jablka a někdy lehkým mandlovým závěrem. Pokud bych měl toto víno přirovnat k českému vínu, nejblíže má k Ryzlinku rýnskému. Hlavně v minerální linii a kyselině, ale je plnější a „slunnější“. Někomu může připomenout i vyzrálejší Veltlín, jen bez pepřnatosti.

Vranac je starobylá balkánská červená odrůda, jejíž jméno znamená „černý kůň“. Pěstuje se v Černé Hoře, Hercegovině i Severní Makedonii už od středověku. V minulosti sloužil často jako víno pro sílu a výdrž, dnes dává komplexní a seriózní vína. Chuť je plná, tmavá, s tóny černého rybízu, ostružin, švestek, čokolády a koření. Má vyšší alkohol a výrazné třísloviny. Pokud bych měl hledat podobnost s českými víny, tak mně osobně připomíná Frankovku nebo Svatovavřinecké, ale v robustnější, teplejší podobě. Má víc alkoholu, méně kyselin a více „balkánského slunce“.

Plavac Mali pochází z Chorvatska (Dalmácie) a je genetickým potomkem odrůd Zinfandel (Crljenak) a Dobričić. Historicky byl vínem rybářů a námořníků. Je silný, trvanlivý a ideální na dlouhé plavby. Chuťově je velmi výrazný. Při jeho pití cítíte na jazyku tmavé ovoce, sušené švestky, fíky, rozinky, často i kouř a středomořské byliny. Alkohol bývá vysoký, třísloviny drsnější. Jeho přímý ekvivalent s českými víny u nás prakticky neexistuje. Vzdáleně může připomenout Cabernet Sauvignon z teplého ročníku, ale Plavac je divočejší, sušší a méně uhlazený.

Blatina je jedinečná hercegovinská odrůda s velmi zajímavou historií. Je funkčně samičí, takže potřebuje jiné odrůdy k opylení. Právě proto byla dlouho považována za problematickou, ale dnes je symbolem regionu. Chuťově je středně plná až plná, s tóny višní, tmavých třešní, švestek, někdy lehce zemitá, s jemnějšími tříslovinami než Vranac. Působí elegantněji a vyváženěji. Nejblíže má u nás k Modrému Portugalu nebo lehčí Frankovce. Je však méně tvrdá, přístupná, dobře pitelná, ale s jižanským charakterem.

Z Neumu jsem se vydal do vnitrozemí směrem na Dračevo, oblast méně známou turistům, ale o to autentičtější. Vinice se tu rozprostírají mezi poli a nízkými kopci, kde se střídá červená zem s bílým kamením. Místní vinaři pracují často v rodinném kruhu a jejich vína mají osobitý charakter. Jsou plná, teplá a odrážejí tvrdou, ale poctivou práci na vinici. Blatina zde ukazuje svou hlubokou, sametovou tvář.

Vesnice Dračevo sama o sobě je malým, tichým místem uprostřed rozlehlých polních ploch, kde vinice a olivové háje vytvářejí typický středomořský obraz. Tato část Popova polja je známá horkými léty, kamenitou půdou a blízkostí Jadranu, což dává vínům z této oblasti výraznou mineralitu a intenzitu chutí. Dračevo není rušným turistickým centrem, ale právě díky tomu si tu návštěvník může plně vychutnat autentickou atmosféru hercegovinského venkova, setkat se s vinaři osobně a nahlédnout do každodenního života lidí, pro které je víno nejen hospodářským produktem, ale i součástí kulturní identity.

Rodinné vinařství tu vlastní rodina Anđušić. Jejich produkce je zaměřená zejména na autochtonní odrůdy Žilavku (bílé) a Vranac (červené), přičemž vína vznikají výhradně z hroznů vypěstovaných přímo na jejich pozemcích. Rodinná tradice pěstování révy a vinifikace se tu předává z generace na generaci, a během několika desetiletí se vinařství vyšvihlo mezi respektované producenty regionálních vín. Jejich Žilavka byla dokonce v některých ročnících hodnocena jako jedna z nejlepších v Hercegovině. Kromě vína tu můžete ochutnat i domácí sýry a pršut, což umocňuje zážitek z typické hercegovinské venkovské pohostinnosti. Nabízí tu i ubytování v penzionu, či kempu přímo ve vinici pod silnicí. Musím bohužel podotknout, že místo je to nádherné, ale chuťově nás víno příliš neoslovilo.

Cesta dál nás zavedla k řece Trebišnjici a do města Trebinje, vinařského srdce východní Hercegoviny. Staré město s kamennými mosty a platany nabízí příjemný kontrast k okolním vinicím, které se táhnou až k obzoru. Právě zde vznikají některá z nejlepších hercegovinských vín, kde se snoubí moderní technologie s tradičními postupy. Víno má strukturu, eleganci a dlouhý dozvuk, který zůstává v paměti.

Vinarija Berak v Trebinje je rodinné vinařství s kořeny hluboko v historii tohoto hercegovinského města. Rodina Berak patří mezi nejstarší na zdejším území a pěstování révy tu prakticky nezmizelo od jejich příchodu v 17. století, kdy se usadili pod hercegovinským sluncem a mezi vinicemi. Dnes vinařství vede Aleksandar Berak, který kombinuje tradiční znalosti předků s moderním přístupem k výrobě vína a věnuje se jak běžným odrůdám jako Vranac či Žilavka, tak i méně známým starobylým typům, ze kterých původně vznikalo typické rujno víno z prastarých odrůd Surca, Kadaruna a Plavky, což dává vínům z tohoto podniku osobitý charakter, spjatý s historií a teritoriem Trebinje.

Samotný sklípek se nachází v městské části Police, nedaleko centra Trebinje, a nabízí degustace vín spojené s místními specialitami, jako jsou pršut, domácí sýry, olivy a priganice (něco jako malé koblížky). Návštěvníci tak mají možnost nejen ochutnat produkty vinařství, ale i nasát autentickou atmosféru hercegovinského venkova uprostřed malebného městského prostředí. Vína z Berakova sklepa jsou ceněná pro svou autentičnost a kvalitu, a vinařství získává velmi pozitivní ohlasy od hostů, kteří oceňují nejen výjimečnou chuť vína, ale i pohostinnost rodiny Berak.

Přestože jsme dorazili až odpoledne, starý pán se nám ochotně věnoval. Ochutnali jsme všechny jeho odrůdy a doplnili je výborným pršutem a domácími sýry. Během degustace jsme si s ním mohli v klidu popovídat, naslouchat jeho příběhům a nasát tak jedinečnou atmosféru rodinného vinařství, kde se tradice a vášeň pro víno předávají po generace.

Hercegovina pro mě není jen vinařskou oblastí, ale cestou za chutěmi, lidmi a krajinou, která se pomalu zapisuje pod kůži. Neum, Dračevo i Trebinje ukazují různé tváře téhož kraje, spojené vínem jako červenou nití. Je to místo, kam se člověk vrací nejen pro víno, ale pro atmosféru, kterou jsme se snažili odvézt v lahvi. Ale nedá se to bohužel úplně. Tuto nádhernou oblast prostě musíte zažít na vlastní kůži a chuťové pohárky.

Zdroj: Pavel Chlum, tripel.cz, autorský text