Gejzír aktivovaný mýdlem a nádherná bublající jezírka. Navštívili jsme Wai-O-Tapu na Novém Zélandu

Jedno z míst, které jsem při cestě po Novém Zélandu chtěl určitě vidět byla, vulkanická oblast Wai-O-Tapu (což v maorštině znamená „svatá voda“). Po zhlédnutí nádherných fotografií v průvodcích a na internetu jsem neváhal, online koupil vstupenky a nastavil buzení na 5:00.

Vyjíždíme totiž z Aucklandu, cesta na místo trvá minimálně 3 hodiny a chceme dorazit nejpozději v 9:45. Podle dispozic ke vstupenkám je to doporučená doba příjezdu pro návštěvníky, kteří si nechtějí nechat ujít tryskající gejzír, který vytryskne každý den přesně v 10:15. Zvláštně přesné uvedení času mě zarazilo, ale což, ráno je moudřejší večera a necháme se překvapit na místě.

Probuzení proběhlo hladce, časový posun 12 hodin oproti ČR je stále znát a vlastně jsme vstávali v pět odpoledne. Je všední den a tak si na silnicích užijeme i ranní dopravní špičku. I přes časovou rezervu se doba dojezdu na místo nebezpečně blíží desáté hodině a tak se začínáme smiřovat s možností, že gejzír neuvidíme.

Nakonec přijíždíme na poslední chvíli. Situaci navíc komplikuje téměř plné parkoviště. Vyzvednutí vstupenek nám ubírá další minuty a poslední desítky metrů absolvujeme rychlochůzí.

Přicházíme doprostřed programu a jen obtížně hledáme místo s dobrým výhledem. Od průvodce se během show pro turisty dovídáme, že gejzír Lady Knox je pojmenován po dceři 15. generálního guvernéra Nového Zélandu. Na rozdíl od ostatních míst na ostrově nemá maorské jméno, protože byl objeven až počátkem 20. století.

Vězni z místní věznice se rozhodli si na planině vyprat mýdlem v horké vodě oblečení a tak způsobili první vytrysknutí gejzíru. Tím je také odhaleno tajemství přesného načasování gejzíru. Každý den přesně v 10:15 vysype průvodce do útrob gejzíru sáček s kousky mýdla. Z otvoru po chvíli začne vytékat pěna, asi jako když uteče mléko z hrnce.

Po chvilce napětí skutečně vytryskne horká voda asi do výšky 15 metrů. Proud však poměrně rychle zeslábne a za chvíli je po všem. Na rozdíl od dalších návštěvníku se cítíme trochu podvedeni, ale odnášíme si poučení, že podrobnější teoretická příprava před cestou může být ku prospěchu věci.

Sedáme do auta a přemísťujeme se jen o kilometr dál na parkoviště před vstup do termální oblasti.

První dojem z Wai-O-Tapu je poznamenán tím, že se pohybujeme v davu. Pak jsme si uvědomili, že všichni od gejzíru prakticky najednou začali procházku po termální oblasti s námi a že stačí zůstat „pozadu“. A najednou je vše jiné. Procházíme se kolem kouřících kráterů pokrytých sírou, kolem bublající horké vody a ve vzduchu cítíme sirovodík. Ocitáme se v jiném světě.

To nejlepší nás teprve čeká. Skutečně nezapomenutelný je dojem z návštěvy kráteru jménem Champagne Pool. Kráter má průměr 65 m a jeho hloubka je 62 m. Do kráteru proudí z hloubky 260 °C horká geotermální voda. Voda na povrchu má už „jen“ přibližně 75 °C.

To, co dělá Champagne Pool výjimečným, jsou oranžové usazeniny, které kontrastují s šedobílým okolím a zelenou vodou. Nad hladinou se neustále převaluje vodní pára a při pohledu do vody jsou vidět unikající bublinky plynů, které byly inspirací pro pojmenování kráteru.

Strávili jsme ve Wai-O-Tapu několik hodin a rozpačitý dojem z Lady Knox je zapomenut. Čeká nás několik hodin zpáteční cesty do Aucklandu. Před návratem ale máme v plánu ještě jednu zastávku.

Nedaleko od nás se nachází Waiotapu Mud Pool. Už ze samotného názvu je jasné, co můžeme očekávat. Na místě, kde se nacházela největší bahenní sopka na Novém Zélandu, je nyní bazén horkého bublajícího bahna. Pára a plyny vytvářejí bubliny bahna, které zde vznikají a zase praskají.

Než dorazíme na místo, zatáhne se obloha tmavými mraky a začíná pršet. Déšť není příjemný, ale má i své výhody. Stojí zde jediné auto, které také za okamžik mizí a my zůstáváme sami. Díváme se na hladinu a bublající bahno má na nás téměř hypnotické účinky. Mohli bychom zde strávit dlouhou dobu, ale deštík přechází v liják a nám nezbývá než skočit do auta a vydat se na cestu zpátky.

Necháváme za sebou Wai-O-Tapu a vezeme si zážitky, které nakonec stojí za vynaloženou energii.

Zdroj: autorský text